PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Power speedová scéna připomíná přebujelý les, kde se po pních skutečně mohutných, progresivitou nabitých velikánů, plazí šlahouny odporného cizopasného plevele, který sice nikdy nedoroste dostatečně vysoko, zato se ze snahy druhých slušně uživí. Leč tak už to v tom světě chodí - jeden krade, co druhý v tvůrčích bolestech rodí. Je bez diskuze, že z deseti kapel, které se nechávají škatulkovat jako „silné a melodické“, připomíná devět hodně řídkou stolici. No a AT VANCE je právě ta jedna zbývající...
Kvalitní speed metalová kapela nemusí přeci nutně každým svým zásekem působit revoluci a převracet hudební řád vzhůru nohama. Od kvalitní speed metalové kapely se očekává, že instrumentální dary spojí se schopností vytvářet chytlavé a co možná nejméně okoukané písně. Německá pětice takovou fůzi svede, a tak se není co divit, že postupně stoupá vzhůru. A čím víc stoupá, tím je odvážnější. Není zrovna jednoduché předstoupit před posluchače s hodinovým albem a vyhnout se jak neúnosnému deja vú, tak zbytečnému kompozičnímu smetí. Jenže při poslechu kotouče Only Human vysvítá, že kapela měla dostatek kvalitního materiálu, kterého by byla v šupleti škoda.
Síla AT VANCE spočívá v umění napsat chytlavou, melodickou a přitom na speedové poměry pocitově hlubokou skladbu. Vrcholný okamžik dovedou Němci vetknout do skvěle vyladěných chórových partů, nicméně i ve chvíli, kdy se refrén tak úplně nevyvede (Witches Dance, Sing This Song) si můžete být jistí, že narazíte na jinou zlatou žílu. Tou zlatou žílou může být napaditý melodický motiv, výborný nosný riff – známá to specialitka téhle smečky, famózní Oliver Hartmann, jehož drsnější projev nepostrádá ani emoce, ani potřebnou výškařinu. Pro náročné potom připravili AT VANCE další dva díly seriálu „Synové vážné hudby“ – nejprve dechberoucí kytarová interpretace Vivaldiho Jara, posléze Bachovo Solfeggietto, vtělené do famózního kytaro-spinetového sóla. Až zase někdo bude tvrdit, že metal je především hluk a tři akordy, dostane touhle fošnou po čuni!!!
Právě utěšená paleta výrazů uchystává i náročnějšímu posluchači dostatek přediva k poslechu celých 64 minut. Dostane se na originálního baladického půlčíka v podobě teskné rytírny Hold Your Fire, na čistou milostnou baladičku Wings To Fly, která s gustem alchimisty ředí vkus se sentimentem a nechybí ani závěrečný cover. Tentokrát je na pitevním stole píseň I Surrender... Rocková poloha sedí zejména Hartmannovi, ale v porovnání s minulou abbovskou překopávkou Winner Takes It All postrádá moment překvapení.
Když vedle sebe postavíme předchozí řadovku Dragonchaser a aktuální fošnu, je zcela zřejmé, že AT VANCE se snaží najít cestu k svéráznému pojetí speedu. Nesnaží se produkovat instrumentální honitby, které vám prosviští palicí, zauzlují neurony a vypaří se do nenávratna. AT VANCE se pokoušejí o výraznější atmosferické kousky, kde mají krom melodie také místo pocity. A po důsledném ohoblování Only Human musím připustit, že se jim to daří...
Když vedle sebe postavíme předchozí řadovku Dragonchaser a aktuální fošnu, je zcela zřejmé, že AT VANCE se snaží najít cestu k svéráznému pojetí speedu. Nesnaží se produkovat instrumentální honitby, které vám prosviští palicí, zauzlují neurony a vypaří se do nenávratna. AT VANCE se pokoušejí o výraznější atmosferické kousky, kde mají krom melodie také místo pocity.
9 / 10
Olaf Lenk
- kytara
Oliver Hartmann
- zpěv
Sascha Feldmann
- basa
Jürgen Lucas
- bicí
Rainald König
- kytara
1. The Time Has Come
2. Only Human
3. Take My Pain
4. Fly To The Rainbow
5. Hold Your Fire
6. Four Seasons/Spring
7. Take Me Away
8. Time
9. Solfeggietto
10. Sing This Song
11. Witches Dance
12. Wings To Fly
13. I Surrender
Chained (2005)
Evil In You (2003)
Only Human (2002)
Dragonchaser (2001)
Heart of Steel (2000)
No Escape (1999)
Vydáno: 2002
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 64:00
Produkce: Olaf Lenk
Studio: Heavens Gate
Hoci má kapela At Vance na konte už štvrtý album v poradí, ktorý sa na pultoch objavil v tomto roku, ide ešte pomerne o veľkú neznámu. Nie je to vinou samotnej skupiny, ale skôr ich bývalého vydavateľstva. Teraz sa však skupine, dúfajme, blýska na lepšie časy. Only Human je totiž prvým albumom pod hlavičkou AFM Records, ktoré je zárukou kvality. Stačí si spomenúť na Edguy.
At Vance, to sú predovšetkým dve osoby – gitarista, inšpirujúci sa okrem iného aj vážnou hudbou, Olaf Lenk a spevák Oliver Hartmann. Ak sa vám zdá toto meno povedomé, áno, objavil sa na Avantasii v role pápeža Clemensa. Tým samozrejme nechcem povedať, že ostatní členovia hrajú druhé husle, práve naopak, hoci ich vplyv nie je práve v skladateľskom prínose. O túto stránku veci sa takmer výhradne stará šéf kapely.
Album otvára zborové, či skôr chorálové intro, ktoré pretne speedové tempo gitár a kláves. O vyváženie takejto – pre niekoho neznesiteľnej – atmosféry sa postará hardrockový vokál Olivera Hartmanna. V čase speed/power metalového boomu príde takéto obohatenie naozaj vhod a navyše to len potvrdzuje fakt, že spevák sa nemusí za každú cenu hrať na Michaela Kiskeho. V druhej rovnomennej skladbe, ktorá je obohatená o neoklasické gitarové sólo, dostávajú veľký priestor klávesy. Take My Pain sa nesie v hardrockovom rytme ozvláštnenom o vyšperkované gitary. Štvorka je postavená na mohutných bicích, ktoré celú skladbu poháňajú dopredu, napriek tomu nestráca nič zo svojej melodickosti. Obsahuje trochu viac malmsteenovských riffov, čomu sa však nemožno čudovať, keďže Olaf Lenk medzi svoje hudobné vzory uvádza aj Yngwieho. Treba dodať, že ide naozaj o vhodnú inšpiráciu a v žiadnom prípade nie o vykrádanie.
Ale späť k albumu. Začiatok Hold Your Fire obsahujú nádherné padavé gitary vyskytujúce sa potom počas celej dĺžky trvania skladby, ktorá sa inak nesie v strednom tempe a dáva možnosť vyniknúť rozmanitému Oliverovmu hlasu. Šiesty a deviaty track v poradí predstavuje príjemné osvieženie variáciami na Vivaldiho Štyri ročné obdobia (konkrétne Jar) a na Bacha. O návrat do rocku sa postará speed/power metalový kúsok Take Me Away s ľahko zapamätateľným refrénom. Osmička Time začína ostrými rezavými gitarami, obohatenými o melodické vsuvky, ale ináč stojí na silnom vokále, v závere sa šplhajúcom do poriadnych výšok. Ústredným motívom Sing This Song je chytľavý refrén a zvonivé gitary. Jedenásta skladba patrí od prvého počutia medzi moje najobľúbenejšie, nesie sa vo veselom speedovom duchu, odľahčenom Oliverovým prejavom. Album oficiálne uzatvára jediná balada na doske. Wings To Fly je veľmi melodická, veľmi citlivá a veľmi dojímavá. Jednoducho super! Album obsahuje aj bonus v podobe cover verzie I Surrender od Rainbow. Napriek tomu, že sa drží originálu, poteší určite každého. Navyše dokazuje, že Oliver Hartmann je v hardrockových polohách ako doma, jeho hlas je pre tento štýl ako stvorený a okrem toho upozorňuje na korene samotnej kapely.
At Vance na ploche šesťdesiatich štyroch minút prezentujú geniálnu kombináciu power metalu, hard rocku a neoklasického rocku. Album osloví najmä všetkých milovníkov náročných gitarových sól a vyznávačov melody metalu. V nespočetnej záplave súčasných kvalitných nahrávok si At Vance určite zaslúžia titul jedného z najlepších albumov roka.
Jak již bylo řečeno: určitě svým způsobem originální kapela s dobrými nápady..
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.