PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hádám, že upjatí bossové mainstreamového kolosu Roadrunner Records musí sledovat počínání svých svěřenců z ILLDISPOSED s určitými obavami, když pozorují, jak si to dánský parní válec vesele šine trasou, kterou již před tím projel nejméně desetkrát, musí jim hrůzou vstávat všechny vlasy na hlavě a kdykoli sveřepá osádka lomozícího monstra schválně mine některou z početných výhybek, dozajista jen rezignovaně zalomí rukama nad další zablokovanou cestou k peněženkám potencionálních zákazníků. Ostatně není se čemu divit, pokud si projdeme prominentní stáj Roadrunner pěkně od A do Z, jen ztěží narazíme na méně progresivní (možná by se hodilo spíše konstatovat méně trendovou) kapelu než jsou právě ILLDISPOSED.
Novinka „Burn Me Wicked“ se ubírá přesně podle kurzu, který kdysi dávno, konkrétně před pěti lety, vytyčila přelomová nahrávka „Kokaiinum“. Nezastírám, že ti praví ILLDISPOSED pro mě vždycky byli, jsou a budou především ILLDISPOSED staří, tedy érou památného debutu „Four Depressive Seasons“ (1993) zahajující a slovutným tributním eposem „Retro“ (2000) zakončující. Nicméně ani současná produkce dánských výpitků mi není úplně cizí, vždyť třeba předloňská sbírka „1-800 VINDICATION“ se ukázala v kontextu jejich novodobé tvorby jako ucházející. S aktuální kolekcí je to však o poznání problematičtější.
Především stále nechápu proč ILLDISPOSED tak vytrvale roubují moderní sampling a atmo pasáže na těžce old school death metalové základy, když to nikdy a za žádných okolností nemůže spolehlivě fungovat. Když už tedy pánové chtějí tu svou zatuchlou klasiku (nemyslím to nějak pejorativně) nějak oživit, mají snad spoustu možností udělat to citlivějším a mnohem ohleduplnějším způsobem. Jenže dánští dealeři plácají páté přes deváté, rovnají prastaré valivé riffy bez ladu a skladu hned vedle nejrůznějších elektronických efektů, bez uzardění nečekaně vyrukují s čistými vokály a tak dále a tak dále. Vsadím se ale, že je jim to úplně jedno, vždyť v podobné selance si beztrestně libují již celé roky. Daleko horší však je, že na obvyklých sto procent nepřesvědčilo hlavní poznávací znamení kapely, rozpustilý vtipálek Bo Summer. Jeho kdysi tak průrazný řev působí na „Burn Me Wicked“ nezvykle ospale a až podezřele bezkonfliktně. Když už tedy zpěvák viditelně usnul na vavřínech, měl se probrat alespoň věhlasný Tue Madsen ve svém Antfarmu a při finálním masteringu Summera trochu povytáhnout z problémů.
Nová deska ILLDISPOSED sice není nadprůměrná jako její předchůdkyně, o starších albech kapely pak snad raději ani nemluvě, nicméně i přesto si dovolím tvrdit, že „Burn Me Wicked“ jistý okruh příznivců méně komplikované formy old school death metalu získá. Snad se tak stane díky typickým melodiím, pro které Dánové bohudík nepřestali mít cit ani v roce 2006, snad díky osobitým Summerovým textům, nebo díky sympatické resistenci skupiny vůči dobovým trendům v rámci Roadrunner Records. A mimochodem, zcela určitě se tak nestane díky „Illdispunk´d“ - směšné a naprosto zbytečné punkové halekačce, která celé album uzavírá.
Dánská stálice ILLDISPOSED na své novince poněkud zakolísala. Valivý death metal dle receptury ostrovního tanku BOLT THROWER tentokráte vyznívá překvapivě mdle a neuspořádaně. Nejedná se o žádnou tragédii, leč i tak se „Burn Me Wicked“ zapíše mezi nejslabší počiny kapely.
6 / 10
Bo Summer
- zpěv
Martin Thim
- kytara
Jakob Batten
- kytara
Jonas Kloge
- baskytara
Thomas Jensen
- bicí
1. Shine Crazy
2. Case Of The Late Pig
3. Back To The Street
4. Our Heroin Recess
5. Throw Your Bolts
6. Burn Me Wicked
7. Fear The Gates
8. Slave
9. Nothing To Fear... Do It
10. The Widow Black
11. Illdispunk'd
Sense The Darkness (2012)
There Is Light (But It's Not For Me) (2012)
The Best Of Illdisposed (2011)
To Those Who Walk Behind Us (2009)
The Prestige (2008)
Burn Me Wicked (2006)
We Suck, Live Aarhus (DVD) (2005)
1-800 Vindication (2004)
Kokaiinum (2001)
Retro (2000)
There's Something Rotten In The State Of Denmark (1997)
Submit (1995)
Helvede (1995)
Return From Tomorrow (MCD) (1994)
Four Depressive Seasons (1993)
The Winter Of Our Discontempt (demo) (1992)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 41:37
Produkce: Ziggy
Studio: ZigZound Studios (Denmark)
Práve tá punková halekačka "Illdispunk´d" je kľúčom k pochopeniu súčasného ksichtu dánskych deathových príšer. Chlapi svoju muziku v porovnaní s minulou tvorbou ešte viac zjednodušili - je to záležitosť doslova pár riffov, mám pocit, že v strednom tempe opakujú vo viacerých skladbách stále jeden a ten istý. Na koncertoch to musí fungovať jedna radosť, doma z prehrávača by som privítal trochu viac kudrliniek, vychytávok a odbočiek z tej brutálne priamočiarej hoblovačky.
Melodický vokál frontmana MERCENARY je rozhodne spestrením, rušivo na mňa nepôsobia ani elektronické vsuvky - ILLDISPOSED si z nich urobili celkom sympatické poznávacie znamenie.
Len tak mimochodom, zdá sa mi neuveriteľne trápne a smiešne, keď sa growlingom vyjadruje láska k svojim deťom. Je jedno, či je to Bo Summer v skladbe "Back To The Street", alebo Vláďa Třískala v "Two Fathers".
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.