„EP 51.823“ z dílny zatím ne příliš známých COM@POSED je vlastně pouhé demo, neboť jak se dočtete v bookletu je plně výsledkem práce samotné skupiny, jež se postarala o vše podstatné včetně produkce, zvukové stránky i mixu. Nic to však nebere na „plnohodnotnosti“ tohoto počinu, protože kromě zjevného zapálení pro věc je zde cítit i snaha o co největší dotaženost a preciznost jak hudební stránky, tak všech těch nutných technických a dalších záležitostí včetně sice na informace chuďoučkého, ale pro tyto účely plně dostačujícího bookletu. Samozřejmě je cítit, že nahrávka vznikala „na koleně“, ale naštěstí postrádá onu na naší domácí scéně ne neobvyklou frajerskou příchuť typu „rychle nahrajeme ty naše pecky a natrhneme všem prdel“. COM@POSED to zjevně berou vážně, a tak si dali na svém produktu značně záležet.

To nejdůležitější je však samozřejmě vlastní hudební náplň, ve které skupina balancuje kdesi na hranici dnes již poněkud vyčerpaného nu-metalu a všemožné podoby na sebe beroucího crossoveru. To, že samotná skupina mluví o jakémsi "office punku" je třeba brát jako součást image. Zřejmá je snaha držet se přehledných aranží, které mají základy v jasně lajnující rytmice, tradičně znějících coreových riffech a nepostradatelných melodických linkách, ale nechybí ani mnohem pestřejší „vsuvky“ odskakujícími z oné ducavé nu-metalové hravosti do dalších stylových poloh. Tak se třeba ve skladbě „Awake In Hell“ v kulisách moderně se tvářící hudby zjevuje NIRVANovský motiv, který odkazuje i na inspirace z hlubin minulého tisíciletí.

Jak už jsem naznačil, v rámci možností, které asi skupina k nahrávání měla, je po zvukové a technické stránce odvedeno hodně práce. Byl bych však špatným „rádcem“, kdybych tvrdil, že vše je v pořádku. Zvuk je dynamický pouze zdánlivě díky ostřejšímu soundu kytar v razantních polohách, ale v mnohých klidnějších pasážích se projevuje značná neplastičnost a strohost. Mix je nevyrovnaný, basové linky místy vystupují, jinde jako by vůbec nebyly. Pleskavý zvuk bicích vyznívá patřičně ve zmíněném NIRVANovském úseku, celkově však nepůsobí vyváženě. Zvuková a produkční práce nepomáhá ani vokálu, který bohužel trpí tradičním nešvarem našich domácích kapel, tedy nepřesvědčivou angličtinou. Až zbytečně zůstaly mnohé klidné (spíše odříkávané než vyzpívané) pasáže v hodně autentické podobě. Zde si neodpustím názor, že nějaké to použití efektu nebo „zkreslení“ a „doladění“ vokálních linek by nebylo od věci, občasné intonační nepřesnosti by tak nebyly tolik rušivé. Ale v ostřeji podaných (a zde již ne tak autenticky čistých) „vypjatějších“ pasážích zní vokál dost přesvědčivě a i díky němu skupina těží ze své hlavní devizy, kterou jsou nijak banální, naopak celkem nápadité a především ladně fungující melodie.

COM@POSED rozhodně projevují značný hráčský i skladatelský potenciál, je cítit cílevědomost i snaha o důstojné prezentování své produkce. Trochu mi tam bohužel chybí jedna pro mě podstatná složka, a to nějaký osobitý prvek, kterým by se skupina vyřazovala ze stáda podobně znějících kapel. U mě to tak stačí zhruba na nějaký ten průměr, se štábem profesionálů za zády by však výsledek mohl nabrat zajímavých rozměrů, samozřejmě především v rámci scény, do které COM@POSED patří, protože ohromit v dnešní době prezentací stylu již značně vyčerpaného je asi utopie.