Primární asociace se slovním spojením „kanadský death“ představuje u většiny příznivců daného stylu především pojmy KATAKLYSM a CRYPTOPSY, tedy skupiny, které jsou stálicemi kanadské scény. K nim do party však neodmyslitelně patří i další významný pojem z Quebecu, a to GORGUTS, kteří byli na začátku devadesátých let jedním z pilířů tehdejší vlny techničtějšího deathu. Jestliže v Americe představovali zvěstovatele progres death metalu skupiny jako PESTILENCE, CYNIC nebo NOCTURNUS, Kanada té doby jednoznačně patřila právě GORGUTS. Skupina na sebe upozornila už v roce 1991 svým debutem „Considered Dead“, na kterém se v pozicích hostů objevila i dvě tehdy již hodně známá jména kytaristy Jamese Murphyho a řvouna Chrise Barnese. Roadrunner Records zkrátka nenechali nic náhodě a snaha vytěžit z tehdy probíhající death exploze maximum se zrcadlila i ve slušné promotion, kterou skupina od svého vydavatele dostala. Na druhé album „The Erosion Of Sanity“ tak už čekaly značné zástupy fanoušků.

Datem vydání druhého alba GORGUTS byl shodou okolností rok 1993, který se stal neuvěřitelně bohatý na výjimečné počiny, připomeňme jen „Focus“ od CYNIC a „Elements“ od ATHEIST. Album „The Erosion Of Sanity“ tak vstupovalo do světa v době, kdy byla konkurence opravdu maximální. Přesto se GORGUTS neztratili a získali si obdiv i díky svému osobitému přístupu, který se od zmíněných konkurentů značně lišil. Zatímco ATHEIST si hráli s postupy daleko překračujícími deathové a dokonce i metalové hranice a CYNIC byli plně ponořeni do své progrese, GORGUTS nezapomínali na kořeny žánru a pevně se drželi základního, pro deathový styl charakteristického, tvrdě riffového výrazu. Nic to však nebránilo podsouvat pod tuto tradiční skořápku postupy stejně neotřelé a progresivní jako jejich zmínění konkurenti. Skladby na „The Erosion Of Sanity“ nepůsobí nestandardně, přesto obsahují neustálé technicky provokativní postupy. Kanaďanům se podařilo stvořit album rulující tradiční razancí stejně jako krkolomnými sóly a rytmickými vychytávkami. Výkon bubeníka Stephane Provenchera je asi možné srovnávat pouze s těmi nejlepšími tlučmistry té doby, jeho změny temp a neustálé brejkování působí neuvěřitelně přirozeně, aniž by přitom jakkoli narušoval spád skladeb. Arytmicky pobrukující basa a zajímavě vedené kytarové linky nijak neboří základní model riffujícího masakru. GORGUTS se tak stali jakýmisi „vychovateli“, kteří byli natolik true, že je dokázali strávit fanoušci tradičnější úderné death formy, ale nabízeli i mnoho pro ty, co toužili po experimentech. Můžete tomu říkat třeba kompromis, já si to dovolím nazvat šikovností.

„The Erosion Of Sanity“ je albem propracované agrese, která si nic nezadá například s americkými kolegy SUFFOCATION, přesto se v hudbě GORGUTS neztrácejí ani pocity značně překračující daný žánr. Španělkový úvod závěrečné „Dormant Misery“ dokazuje, že GORGUTS uměli i zpomalit a vybrnkat odlehčující pasáž. Přesto je tím nejdůležitějším aspektem opravdu ve velkém stylu zvládaná deathová řezničina a pokud chceme srovnávat, asi je nejlépe vyslovit jméno Finů DEMILICH, skupiny, která je sice dnes tak trochu zapomenuta, v oblasti technického brutal deathu však představuje jakýsi kult. Na minulost zkrátka není radno zapomínat, mnohá moderní skupina by se totiž právě od starých GORGUTS mohla ještě dnes ledačemus přiučit.