OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už se to tu řešilo několikrát a počítám, že ani nové živé dvojalbum Daniela Landy nebude tou výjimkou, která by na jedné straně nevyprovokovala obrovskou vlnu záštiplné kritiky, na druhé spolehlivě neobrátila vzhůru nohama portmonky všech stálých příznivců a příznivkyň. Určitě s tím počítá i stále ještě nový chlebodárce, který ulovil tuhle zlatou štiku do svých sítí od zatím posledního řadového „Neofolku“ a přes předělávky Karla Kryla a hudbu z muzikálu „Tajemství“ ji teď hezky rychle dostrkal k záznamu koncertního vystoupení ze 7. listopadu loňského roku z pražské T-Mobile Arény. Na jaké krupobití se tedy mají nachystat hlavy posluchačů?
„Tak abychom už konečně udělali jasno, byl jsem skinhead, dnes už nejsem. Nevadí mi kališníci, nevadí mi vlastenci, nevadí mi apolitičtí skins, ti rozhodně nepředstavují žádnou hrozbu pro zbytek světa. Odmítám extrémní odnože jako jsou neonacisté, komunisté a jim podobné svině a distancuji se od nich!“
Nabízí se otázka, nač vlastně další živák po dvou, třech letech? Ano, ústřední trojice z obalu „Vltava tour 2003“ doznala značných změn (Petra Koláře ve druhých hlasech vystřídal Ladislav Spilka a za kytarou po Tomáši Varteckém evidujeme HARLEJistu a ex-DEBUSTROLa Martina Voláka), ale jinak je všechno při starém. Sympaticky „neučesaný“ záznam, s postupně stále vyřvanějším Landou, vynechané texty, někdy špatné nástupy - to už nikoho nepřekvapí (a musím říct, že je mi podobné počínání mnohem sympatičtější než „studiově živé“ čarování většiny metalových kapel). Navíc i playlist aktuálního bouření, byť je pochopitelně o něco delší, se s Vltavou dosti překrývá. Nabízí se pak jediné vysvětlení (krom obligátního tlaku firmy) a to jsem naznačil o něco výše a ještě párkrát předložím v ukázkách. Jde o proslovy, které si „kazatel“ Landa připravil do úvodů drtivé většiny písní...
„Žádám o odpuštění všechny, kterým jsem v minulosti fyzicky nebo psychicky ublížil. Těm kterým jsem tak učinil na obranu sebe nebo jiných se neomlouvám a jsem připraven to opakovat!“
K formě doprovodné „kapely“ myslím nemá cenu se vyjadřovat, vesměs prověřená jména spolehlivě a s jistotou zajišťují šéfa, tu více tu méně „plovoucího“ oceánem intonace. Výběr písniček (musím opět psát, že většinu pokládám za chytře napsanou?) pak probírá to nejlepší (či nejznámější?) z celé diskografie. Opět ani nota z „Konce“ a z prvního „Valčíku“ jen nezbytná „budovatelská“ hymna o „Božích bojovnících“, když hodně překvapivě nezbylo místo na „Jó ulice“. Dokázal bych si ji představit na závěr mnohem raději, než hodně zbytečné a prázdné gesto v podobě předvolební agitky, tady pojmenované jako „Bonus“. Možná to v rámci koncertní atmosféry vyznělo jinak, ale zachyceno v drážkách CD jasný a naprosto zbytečný závěrečný trapas.
„Videoklip k této písni byl týdeníkem Reflex, jmenovitě panem redaktorem Feřtekem, označen za antisemický a rasistický. Z jeho textu to vyplývalo. Autor mě přirovnává k Hitlerovi a Mussolinimu. Asi si neposlechl text, který je opačný, nebo ho nechtěl slyšet a našel tam to, co tam vůbec není. Nepopírám, tato píseň je i o vás, pane Feřteku!“
Ano, Daniel Landa se skutečně pasoval do role jakéhosi mluvčího. Pravda, lidé poslouchají jeho písničky, a tak zřejmě usoudil, že si rádi poslechnou i něco omáčky kolem. A je pravděpodobné, že si zmiňované proslovy své adresáty skutečně najdou, osobně mne však podobné plamenné řečnění spíše odpuzuje a rozhodně není důvodem, proč bych si tuhle nahrávku pořizoval. To už raději sáhnu po řadových deskách, kde je v mezerách mezi hraním všespasitelné ticho. Možná bude záznam jinak fungovat ve spojitosti s obrazovou stopou, tedy na zároveň vydaném DVD, ale to už jsou pouhé spekulace.
„Průsery nám nekončí, Bílá hora!“
Naše recenze však už u konce je. Osobně mi prostě všechno, co je činěno na efekt a s okázalými gesty, přijde vždycky podezřelé, ať už jsou třeba skutečné záměry takto aktivních jedinců bílé jako padlý sníh. Prostě méně slov a více činů. A že jde 10% z prodeje každého nosiče na projekty Ordo Lumen Templi a Zlatého draka? Hm...
Není to tak dávno, co nám Daniel Landa předložil živou nahrávku... no a už je tu s další.
Daniel Landa
- zpěv
Jan Alán
- baskytara
Martin Volák
- kytary
Marek Žežulka
- bicí
Vlasta Bičík
- klávesy
Katarina Karašová
- flétna, saxofon
Josef Zámečník
- trubka
Vladan Malinjak
- 1. housle
Michal Romanovský
- 2. housle
Eva Hronková
- viola
Roman Petrov
- violoncello
Petr Čermák
- kontrabas
Ladislav Spilka
- zpěv
Alena Schutová
- vokály
Marie Vostatková
- vokály
Kateřina Uličná
- vokály
Božena Bufková
- vokály
1. CD1: Motýlek
2. Ztracení hoši
3. Sen
4. Protestsong
5. Moravské pole
6. Bílá hora
7. 1938
8. Tradice
9. Kouzelník
10. Tajemství
11. Čaruj
12. CD2: Militia Christi
13. Volám
14. Stvůry
15. Zlatý drak
16. Blaničtí
17. Janek blázen
18. Táta
19. Vltava
20. Kdož jste boží bojovníci
21. Šance
22. Kdyby
23. Quantum tarantulí
24. Bonus
Nigredo (2009)
Bouře (Live koncert) (2006)
Tajemství (2005)
Neofolk (2004)
Best of Landa 2 (2004)
Vltava Tour (2003)
9mm argumentů (2002)
Krysař - Kult se vrací (2001)
Best Of: Landa (2000)
Konec (1999)
Smrtihlav (1998)
Pozdrav z fronty (1997)
Krysař (1996)
Chcíply dobrý víly (1995)
Valčík (1993)
Vydáno: 2006
Vydavatel: SONY/BMG
Stopáž: 94:46
Produkce: Daniel Landa
Průser, průser, nepotěšil ste mne, já vás taky nepotěším.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.