KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BLIND GUARDIAN vždy platili za seskupení, které do jisté míry určovalo směr vývoje metalu v devadesátých letech. Alba z tohoto období jsou dnes již klasická a kapela, dobře si vědoma vlastní pozice, se bohulibě vyhřívá v paprscích vlastní popularity. S prošlapáváním cestiček je ale dnes už asi nadobro konec.
Hansi sice v bonusovém rozhovoru digipackové verze alba tvrdí, že aktuální album zní svěže a že obsahuje zřetelné prvky 70. let (což mi přijde jako dost protichůdné tvrzení), Pravda je ovšem po hříchu trochu někde jinde. „A Twist In The Myth“ je totiž klasickým albem BLIND GUARDIAN. Nebo ještě lépe řečeno: je fúzí dvou klasických alb. Přelomového „Imaginations From The Other Side“ a předchozí desky „A Night In The Opera“. Podle toho, co kapela říkala před vydáním alba, měla být novinka přímočařejší, syrovější a metalovější než nadýchané aranže z opery. Pilotní singl alba „Fly“ jim dával i docela za pravdu. Ve finále ovšem dopadlo vše úplně jinak. Skladby samotné jsou sice přímočařejší, mají kratší stopáž i větší tah na branku, avšak v okamžiku, kdy se do hry vloží mocný Hansiho chór jak vystřižený z operní síně (myšleno v kontextu předchozího alba), jde veškerá syrovost do kytek. Bez nadsázky by se dalo říct, že současní BLIND GUARDIAN jsou z jedné poloviny kapela a z druhé poloviny stovky Hansiů, jejichž sbory dodávají albu až nepříjemně povědomý odér předchozího alba. Je sice pravda, že tempo se změnilo z rychlého power metalu do středně tempých monumentálních mini eposů, ale valná většina poznávacích made in blind značek zůstává zachována v netknuté podobě. Andrého kytara se ukazuje jako zcela nadčasová – na tu zapomněl i čas. Zní stejně jako před lety, stále dokola klátí povědomé melodie s mladickou silou a razancí. Ostatních kytar kromě hlavní linky není v hudbě taky zrovna málo. Celkovým zvukem je tedy Opera s Mýtem velmi příbuzná. Atmosféra skladeb mi přijde podobná spíš již zmiňovanému „Imaginations from the Other Side“. Materiál je celkem dost vyrovnaný. I s odstupem několika desítek poslechů nedokážu určit, která skladba je nějak výrazně lepší než ostatní. Já osobně mám nejraději klasické kusy jako je druhá „Otherland“ a závěrečná „The New Order“. Naopak za největší vopruz pokládám cajdák „Carry The Blessed Home“, jenž zdařile sekunduje nejpříšernější skladbě Blindů vůbec : „Sadly Sings Destiny“. Pak je tu ještě rocková „Another Stranger Me“ a netradičně znějící „Fly“. Zbytek alba jsou klasičtí BLIND GUARDIAN. Nechybí tu ani povinný „The Bard Song“ nově titulovaný jako „Skalds And Shadows“ – takovou skladbu bych si být kapelou klidně odpustil.
Otázka je, co teď s tím. Jako hudební kritik bych měl „A Twist In The Myth“ asi bez dlouhého rozmyslu poslat tam, kam ani Hansi nedozpívá. Při poslechu alba jsem si ale uvědomil důležitou skutečnost. Ačkoli jsou moje současné albové mody převážně progresivního charakteru, mé srdce dlí zřejmě už navždy v okovech ukovaných v klasických heavy metalových pecích. Je určitě příjemné, když kapely, jako jsou BLIND GUARDIAN, nebo IRON MAIDEN, nahrají album znovu posouvající mantinely žánru. Nicméně pokud se nepovede, nemám s tím velký problém. Novinka Blindů má vzhledem k minulosti kapely kvalitativně zcela jistě mírně sestupný charakter, ale stále ještě zůstává hudbou na poměrně vysoké úrovni. Navíc vyšla v moc hezkým digipacku a má na obalu fakt krásnýho draka.
Solidní heavy metalová deska. Vyrovnaný materiál, jenž sice nedosahuje úrovně klasických alb kapely, ale z hlediska scény se stále dokáže zařadit k těm lepším.
7,5 / 10
Hansi Kürsch
- zpěv
André Olbrich
- kytara
Marcus Siepen
- kytara
Frederik Ehmke
- bicí
Hosté :
Oliver Holzwarth
- basa
Andreas Kück
- klávesy
1. This will never end
2. Otherland
3. Turn the page
4. Fly
5. Carry the blessed home
6. Another stranger me
7. Straight through the mirror
8. Lionheart
9. Skalds and shadows
10. The edge
11. The new order
The God Machine (2022)
Twilight Orchestra: Legacy Of The Dark Lands (2019)
Beyond The Red Mirror (2015)
At The Edge Of Time (2010)
A Twist In The Myth (2006)
Live (2003)
Bard Song (singl) (2003)
A Night At The Opera (2002)
And Then There Was Silence (singl) (2001)
Nightfall In Middle-Earth (1998)
Mirror Mirror (singl) (1998)
The Forgotten Tales (1996)
Mr. Sandman (singl) (1996)
Imaginations From The Other Side (1995)
A Past And Future Secret (singl) (1995)
Tokyo Tales (Live) (1993)
Somewhere Far Beyond (1992)
Tales From The Twilight World (1990)
Follow The Blind (1989)
Battalions Of Fear (1988)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 51:46
Produkce: Charlie Bauerfeind
Studio: Twilight Hall
Dlouho jsem hledal slovo, které by nejlépe vystihlo aktuální album BLIND GUARDIAN. Slovo, které by vykreslilo fakt, že momentálně to rozhodně nejsou ti praví BLIND GUARDIAN, kteří dokázali vymýšlet a vždy o kousek dál prošlapávat cestičku v přeplněné krajině power – speed metalových střelců (ano, i na „Night At The Opera“ jsem je za to měl rád), slovo, které by přesně popsalo mé rozčarování nad absencí opravdu výrazných melodických mo(nu)mentů, jimiž Slepí strážci vždy prosluli („Turn The Page“, „Otherland“, „Fly“ a „The New Order“ to v mých očích rozhodně nezachrání), a slovo, které by prostě co nejjednodušeji definovalo pocit z alba, které se na čtyři roky příprav zdát být až příliš jednotvárným a plochým. Žádné takové slovo jsem ale nakonec nenašel. Že by to ovšem o „A Twist In The Myth“ vypovídalo něco vysloveně pozitivního, to si stejně nemyslím o nic víc.
Dá se souhlasit s tím, že "Twist..." je někde napůl mezi "Operou" a "Imagination...". Bohužel však, všechny operní neduhy zůstaly -Olbrichova únavná sólíčka, Kürschovy napínavé falzety, na které začínám být alergický a které naživo stejnak nikdo nikdy neuslyší. Navíc opět ubylo povedených melodií (alespoň díky za výjimky v "Otherland" nebo "Fly"), když většinou se třeba skladbou blýskne i něco povedeného, ale celek vyznívá unaveně a pořád tak nějak stejně. Tohle skutečně není deska, kterou by si měli BLIND GUARDIAN dávat za rámeček a bojím se, že taková už nebude ani žádná další...
Ať se to někomu líbí nebo nelíbí, BLIND GUARDIAN nahráli další velmi dobrou desku. Novinka je totiž prostá veškerých neduhů, kterými z mého pohledu trpěla předchozí placka "A Night At The Opera". Na "A Twist In The Myth" neuslyšíme ubíjející orchestrální přeplácanost rozvrženou do bezvýchodných desetiminutových skladeb, ani se neztratíme v nepřehledné zvukové džungli nočního světa uvnitř divadelních chodeb. Současnost je totiž přece jen bližší těm BLIND GUARDIAN, které jsem měl tolik rád před deseti a více lety (přesněji řečeno novinka je někde na půli cesty mezi "Operou" a "Imaginací"). Je dobře, že orchestrálnost "Opery" úplně nevymizela, jen je s ní zde nakládáno opatrněji a s patřičným vkusem, což vede k pozitivnímu zjištění, že si zdejší skladby mnohem lépe zapamatujeme. Největší skvosty mají názvy "Otherland" ("Strážci" jaké mám nejradši), "Turn The Page" (atmosféra přeplněného sálu na jakési královské slavnosti z ní doslova dýchá) a "Another Stranger Me"(zřejmě tudy vede nová cesta tvorby BG).
Ne, uz bohuzel asi jsou za zenitem, jak psal i DKM. Slabsi standart BG.
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.