PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok se s rokem sešel a v temné svatyni nejvyššího řádu polských smrtonošů znovu zaduněla salva na oslavu dne vysvěcení nového artefaktu. Bůh je mrtev, peklohurá, a na jeho pohřbu vám zahrají VADER, smečka nájemných muzikantů pro každou podobně výjimečnou událost. Ve tvářích ostentativně pohrdavý výraz, čelisti stisknuté až k prasknutí, nohy v okovaných bagančatech opřené v typickém gestu o obrovské odposlechy a všude kolem čpí síra, lítají plivance a hlavně zřetelně houstne vzduch. Komu tahle kombinace příliš nevoní, ať raději ani nevstupuje, komu ano, ať se stejně něčeho přidrží, neboť tentokrát jde opravdu do tuhého.
Nebyli by to snad ani opravdoví (a nyní již také řádně personálně stabilizovaní) VADER, kdyby se opět nepřihlásili v okamžiku, kdy už jejich poslední řadová nahrávka dala vybranému lidskému pléměti všechno, co mu mohla dát, a to se začalo poohlížet po čemsi novém. A jak jsem předpokládal, loňské vysoce nadstandardní EP „The Art Of War“, po kterém „Impressions In Blood“ zdědilo i čitelně zabíjející zvuk, viditelně poznamenalo všechno to, co se v drážkách novinky odehrává. Totiž hotové death metalové tornádo, vyzývavé jako kurtizána první třídy, neobyčejně přiléhavě vyfintěná, nablýskaná a elegantní. Ve vzdušných vírech smrti se závratnou rychlostí točí ocelobetonové riffy, jimž nezřídkakdy nechybí patřičně smyslný nádech, a pod věčně hladovou kovadlinou prokletého kováře Daraye mizí tuny surového nerostu, nakopaného kdesi v zapadlých zákoutích na konci světa. Polemika o tom, že death metalová studnice, ač zdánlivě vyčerpaná, má také své světlé dny, je tady rozhodně na místě.
Obligátní intro „Between Day And Night“, které má ze všech symfonických předehrávek na albu paradoxně nejslabší příchuť, tedy otáčí úvodní stránku, po níž už se dostáváme k tomu ze všeho nejpodstatnějšímu. Dlouhá a členitá rozjezdová pasáž (po lety prověřeném vzoru legendárního otvíráku „Dark Age“) vyrýsuje základní kontury „ShadowsFear“, ultrarychlostní pumelice, jež krom tradičních zbraní VADER nabídne také poněkud netypické sólo v závěru. Na plné otáčky (Daray je skutečně famózní) plynule naváže „As Heavens Collide...“ a tentokrát je to ještě o něco barevnější, zejména když magický hlas Petera začne procítěně deklamovat do osamocených bicích a znovu to vše ještě zvýrazní krátká vyhrávka, která jakoby sem snad ani nepatřila. A pak už přichází jeden z nejlepších letošních výkonů na poli rouhačství, skladba „Helleluyah!!! (God is Dead)“. Tempo polevuje jen v nezbytně nutných chvílích a strhující refrén, nakažený melodikou z uvozujícího intra, v sobě skrývá skutečný kus death metalové poetiky. Nádhera. V podobných okamžicích si vždycky říkám, že tohle je přece to, proč lidé tuhle muziku vlastně poslouchají.
Album ovšem nedělá jedna skladba, to je pochopitelné. Ale kampak s takovými poučkami na Wiwczarkovce v jejich současné formě. Pod patronací Peterova řízného a velitelského murmuru (mimochodem, když si death metalový zpěvák může oprávněně říct, že jej po hlase lze jednoznačně poznat mezi stovkou dalších, je to nejspíš hodně slušná vizitka) následují další pekelné švihy, na nichž je ze všeho nejdůležitější to, jak jsou v té obrovské rychlosti přesně uchopitelné („Warlords“, „They Live!!!“), jak jsou dokonale a s citem napsané a poskládané („Field Of Heads“, „Amongst The Ruins“) a jak dovedou fungovat i navzdory nepřítomnosti alespoň nějaké té melodie („Red Code“). Té se ostatně na albu dočkáme také v přiměřeném zastoupení, a to nejen ve zmiňovaných intrech, která jinak (krom úvodní zmýlené) přesně a nepostradatelně zapadají před „své“ skladby. Cestou důstojné melodie a výstižného intra se ostatně vydala i nejpomalejší věc alba, chmurná a napínavá „Predator“, jejíž riff zní jako když řežete ruční pilou jen o něco málo rychleji, než bývá zvykem, a jejíž refrén jakoby přímo vycházel z úst filmového Predátora, posmutnělého nad tím, že na planetě Zemi zůstal úplně sám. Druhý nejsvětlejší okamžik alba, řekl bych, a to i při vědomí závěrečné (a také velmi nápadité) skladby „The Book“, ozdobené mimo jiné i famózními a do rytmu padnoucími přechody.
Tak vida. Nemusí se na to zrovna od lesa a přece to jde. A jak je to tak najednou možné? Nevím. Kdybych věděl, pořídil bych si na to živnost. VADER zkrátka chytli druhý dech a k tomu (což je ovšem jisté skoro tak, jako že zítra ráno vyjde slunce) si sami sobě nahráli setsakramentsky do karet, když nahráli „Impressions In Blood“.
Časy „Bestie“ jsou už dávno za námi, ale až teprve teď jako kdyby se ve VADER něco podobného doopravdy probudilo. Druhý dech se pevně usídlil v řadách polských rutinérů a my můžeme jen doufat, že mu (a jim) to vydrží co nejdéle.
9 / 10
1. Between Day And Night
2. ShadowsFear
3. As Heavens Collide...
4. Helleluyah!!! (God is Dead)
5. Field Of Heads
6. Predator
7. Warlords
8. Red Code
9. Amongst The Ruins
10. They Live!!!
11. The Book
Tibi Et Igni (2014)
Welcome To The Morbid Reich (2011)
Necropolis (2009)
XXV (Best Of) (2008)
And Blood Was Shed In Warsaw (DVD) (2007)
Impressions In Blood (2006)
The Art Of War (EP) (2005)
Night Of The Apocalypse (DVD) (2005)
The Beast (2004)
Beware The Beast (EP) (2004)
Blood (EP) (2003)
More Vision & Voice (DVD) (2002)
Revelations (2002)
Reign Forever World (EP) (2001)
Litany (2000)
Live In Japan (Live) (1998)
Vision & Voice (VHS) (1998)
Kingdom (EP) (1998)
Back To The Blind (1997)
Reborn In Chaos (1997)
Future of The Past (1996)
De Profundis (1995)
An Act Of Darkness/ I.F.Y. (EP) (1995)
Sothis (EP) (1994)
The Darkest Age - Live (Live) (1993)
The Ultimate Incantation (1993)
Morbid Reich (demo) (1990)
Necrolust (demo) (1989)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Regain Records
Stopáž: 37:16
Produkce: Sławek & Wojtek Wiesławscy
Studio: Hertz Studio, Polsko
Popravdě řečeno nic, co bychom od VADER už v minulosti neslyšeli. Na druhou stranu je potřeba uznat, že po nevýrazném předchozím albu působí „Impressions In Blood“ jakou doušek vody po celodenním putování vyprahlou pouští. Polským veteránům to šlape výborně a cesta k dalším fanouškům je tak zcela otevřená. Já se však, coby letitý posluchač tvorby VADER neubráním srovnávání s minulostí, a ta u mě pořád na celé čáře vyhrává. Každopadně však neradno VADER podceňovat!
Jestliže předchozí deska „The Beast“ (2004) patřila v kariéře polské stálice VADER k těm pomalejším, tak „Impressions In Blood“ je jejím pravým opakem. Nová posila Daray (VESANIA) se za svým nádobíčkem činí až se hory zelenají, leč ani neprostupný koberec blastbeatingu nedokáže zakrýt tradiční negativum posledních nahrávek Wiwczarkovců – totiž do nebe volající šestistrunné rutinérství. Album se sice na první pohled tváří jako naprostý skvost, leč pod povrchem to už taková sláva není. Ovšem abych jen nekritizoval, „Impressions In Blood“ je i přes zmíněné nedostatky nejvýraznější nahrávkou VADER od dob „Litany“. Peter a jeho kompanie znovu získala na tolik potřebné agresivitě (jaký to rozdíl oproti unavenému „The Beast“) a navíc dokázala ještě vylepšit své hlavní zbraně, tedy zvuk a bezchybnou produkci. Přesto více než sedm bodů nemohu přidělit ani omylem, vždyť kolegové z HATE a především pak z DECAPITATED letos vyrukovali s mnohem lepšími záznamy.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.