Poslední dobou velmi činorodý label Élysion je tu s dalším kotoučem, který zastřešil svým jménem. Novým koněm v jeho stáji je brněnská skupina RHODIAN, jež je známá implementací kybernetických a tanečních součástek do kovového masivu. Kapela brázdí naši zemi již od konce minulého století, kdy jsem je i já prvně zaregistroval. Tehdy mě zaujalo u nás v té době nekonvenční spojení dance flooru, elektroniky a rock-metalu. Celek však na kolena srážel výkon zpěvačky, který byl zoufale maskován silnými modulacemi vokálu a pokud postrádal toto ošetření, připomínal velmi neuspokojivý výkon z obecní pěvecké přehlídky v „Horní, Dolní“. Když jsem do ruky dostal nový albový počin, byl jsem velmi zvědav, zdali pěvecké linky doznaly výraznějšího zlepšení, protože pokud by tomu tak bylo, měli bychom jistě co dělat se zajímavým tělesem v naší kotlince.

No nebudu vás dále napínat, v tom zpěvu se to příliš nezlepšilo a jsem přesvědčen, že právě vokál je největší překážkou tomu, aby tato formace doznala většího vnitřního vývoje a citelnější evoluce. Absence zajímavějších a výraznějších motivů ve zpěvech, výrazně unylá a nezajímavá barva hlasu, občasné intonační nepřesnosti a citelně vypjaté momenty v hlase, kdy se melodie setká s hranicí poměrně úzkého rozsahu zpěvačky Martiny Abrhamové, jasně vytyčují, kde je u RHODIAN zakopán pes. Co opět zpěv hodně zachraňuje, je práce se studiovými kreslítky, které vokál přibarvují do přijatelnějších odstínů. Dalším světlejším momentem jsou různé polohy hlasu, v nichž se mísí sekané deklamování, melodický vokál i agresivnější řvaná rovina. Stejně jako v melodických, tak i v emotivněji posazených pasážích postrádám v hlase přesvědčivost. To samé lze říci i o anglicky otextovaných skladbách – přízvuk je totiž velmi zatížen těžkopádnou moravštinou.

Tou silnější stránkou RHODIAN je rozhodně elektronika, která v hojné míře atakuje skladby. V kybernetické asimilaci jednotlivých aranží je patrná zkušenost, příjemná hravost v samplech i cit pro celek. V něm se samply homogenně vpíjí do skladeb a nepůsobí jako laciný okázalý výkřik, který hraje jen na efekt – elektronika je zkrátka pevnou součástí, aranže by se bez ní neobešly, a kdyby ano, měli bychom před sebou pouze kytarově nijak výrazný okovaný bigbít. Místy se v syntetické složce RHODIAN vyskytuje popová cukrová vata, jež okatě olepuje skladby poněkud oposlouchanou sladkostí či tucavou disko/trance rytmikou. Jindy je zas zajímavé atmo-elektro kupříkladu ve formě skladby „Tired subway“ či „Lolita 3D“. Mnohé písničky mají výrazně hitové ambice, ať už jde o klasickou stavbu, silné refrény či zapamatovatelné nenásilně vtíravé melodie. Hodnocení by bylo rozhodně vyšší nebýt jednoho slabého článku, který táhne skupinu pod zem. Příště lépe zvážit výběr zpěvačky, neboť potenciál zde je!

PS: Součástí CD je i nepříliš dovedně navržená multimediální příloha, která obsahuje krom fotogalerie a dílčích informací po stránce obrazové velmi povedené, po stránce invence již méně chvályhodné videoklipy a téměř zbytečný klip o točení těchto klipů.