PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Představte si BJÖRK v trochu umírněnějším a především mužském vydání, k tomu hudbu přímočařejších, do svěrací kazajky uvězněných THE MARS VOLTA, a máte něco, co vám z představ o hudební úchylnosti nadělá kůlničku na dříví. CIRCA SURVIVE se něčemu podobnému hodně blíží, nespoutaný vokální projev Anthony Greena (dříve zpěvák SAOSIN) totiž spíše než chlapáctví připomíná ztřeštěné povykování čerstvého kleštěnce a v některých pasážích je skutečně k neuvěření, že je zpívá muž. Tahle skupina je prostě další z řady současných rockových modernistů, kteří berou divokou zvukovou matérii jako pouhý výchozí bod ke tvorbě hudby bořící hranice posluchačovy představivosti. Jestliže zde již recenzovaní ABERDIEN představují pro nepřipraveného „zákazníka“ vokální šok, u CIRCA SURVIVE jde přímo o traumatizující zážitek. Ječivě afektovaný a divoce přeskakující vokál však není falešný (jak by se snad mohlo nezasvěcenému posluchači zdát), to jen zběsilé hlasové kreace, místy dosahující snad až k horní hranici slyšitelného pásma, zabíhají do mrazivě znervózňujících poloh. Ale to ostatně není nic neobvyklého ani pro zmíněné THE MARS VOLTA.
Zvuky uvězněné v rezonující krabičce zápalek, omlacující se o stěny prostorného hangáru, vlnící se v žáru rozpálené výhně i kroutící se v neustálém ohýbání frekvencí, jen bicí drží pevnou kostru, na kterou se nabaluje nervózní matérie převážně ve výškách bloudících kytar. Musí být vysoko, vypjatě naléhavý hlas jim totiž nedovoluje klesnout pod hranici zvonivé tříštivosti. Je to jako honba kdo dál, kdo výše. Bude to kytarové ječení nebo vokální projektil, co vás přinutí ke křečovitému úsměvu? Rezonance, tak jednoduchý princip, ze kterého se v případě CIRCA SURVIVE stává osobitý styl. To hlavní je ochočit si zvuky, zmodulovat je do podoby ozvěnu za sebou táhnoucích tónů, které svou křišťálovou jasností nedovolují pochybovat o prvotřídně odvedené produkční a zvukařské práci. Jenže kvalitní forma by byla zbytečná, kdyby nedokrášlovala hodnotný obsah. Ten asi v případě CIRCA SURVIVE neosloví každého, skladby na „Juturna“ totiž můžete brát z mnoha pohledů a jedním z častých vjemů bude i subjektivní nepříjemnost takto vyprodukované hudby. Těžko však pochybovat o schopnosti skupiny tvořit velmi divoké a v jistém ohledu náročné struktury, které navíc nemají jednotliví členové sebemenší problém instrumentálně zvládat. Vždyť se také jedná o zkušené harcovníky dříve působící ve skupinách TAKEN a THIS DAY FORWARD. Když se k jejich muzikantskému umění přidá pro emo styly typický silně pocitový náboj bloudící od nervózní naléhavosti až k melancholické strnulosti, je výsledkem album s velmi subjektivně působícím obsahem, tedy s hudbou, jejíž úspěšnost u jednotlivých posluchačů nezávisí ani tak na dokonalosti a zajímavosti vlastních skladeb, ale na schopnosti toho kterého jedince přijmout a ocenit v takto vyhrocené poloze se pohybující hudbu.
Invence není nekonečná, takže v závěru alba už je to trochu stále o tom samém, to vražedné tempo a zběsilost se zkrátka dřív nebo později rozstříkne do unavenou myslí nezachytitelných struktur, a tak se jako drobné negativum nakonec jeví fakt, že CIRCA SURVIVE jsou snad až příliš ambiciózní a nedovolují si moc oddechových a uvolněně zpomalených pasáží, které tak nádherně oživují a burcují k pozornosti u současných THE MARS VOLTA. No ale nemůžeme chtít všechno najednou, že?
Divoká směsice splašeného vokálu, prog rockově pokroucených kytar a zvonivě rezonujícího zvuku. Ambiciózní, ale asi i hodně kontroverzní podoba moderní rockové hudby.
8 / 10
Anthony Green
- vokál
Brendan Ekstrom
- kytara
Colin Frangicetto
- kytara
Nick Beard
- basová kytara
Steve Clifford
- bicí
1. Holding Someone's Hair Back
2. Act Appalled
3. Wish Resign
4. The Glorious Nosebleed
5. In Fear and Faith
6. The Great Golden Baby
7. Stop The Fuckin' Car
8. We're All Thieves
9. Oh, Hello
10. Always Getting What You Want
11. Meet Me In Montauk
Two Dreams (2022)
A Dream About Death (EP) (2022)
A Dream About Love (EP) (2021)
The Amulet (2017)
B-Sides (EP) (2017)
Descensus (2014)
Violent Waves (2012)
Appendage (EP) (2010)
Blue Sky Noise (2010)
On Letting Go (2007)
The Inuit Sessions (limited tour EP) (2005)
Juturna (2005)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Equal Vision
Stopáž: 52:17
Produkce: Brian McTernan
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.