Pokud hovoříme o albu, které definitivně navrátilo SUFFOCATION zpět mezi tu nejvybranější techno death metalovou smetánku, musíme zcela bezpodmínečně hovořit o aktuálním self titled záznamu. Netvrdím, že comebackový pokus ve jménu „Souls To Deny“ skončil nezdarem, to vůbec ne, jen při vší úctě nedokázal naplnit na potřebných 100% veškerá očekávání, jenž byla s návratem New Yorské legendy logicky spojena. O dva roky později je vše jinak, neb precizní umění hvězdných architektů zvrácenosti se znovu dotýká samotného absolutoria, tak jako kdysi v dobách jedinečného eposu „Pierced From Within“ nebo kultovní tečky za první epochou existence SUFFOCATION, nezapomenutelného křišťálu „Despise The Sun“.

Nejprve si shrňme tři základní důvody, proč tady vůbec káži něco radikálním zlepšení oproti dva roky staré návratové desce. Především, i s odstupem času se mi zdá, že „Souls To Deny“ byla (a to i navzdory svým nezpochybnitelným kvalitám) spíchnuta poměrně horkou jehlou, přičemž dva nově příchozí členové, konkrétně tedy Guy Marchais (kytara) a Derek Boyer (basa), neměli moc prostoru ani času začlenit se plnohodnotným způsobem mezi ošlehanou trojici harcovníků, která začala pod znepokojivou etiketou SUFFOCATION šířit své chorobné vize již od roku 1990. Samozřejmě, Doug Cerrito chyběl, chybí a možná i chybět bude, leč na druhou stranu si nejsem jist, zda by v současnosti byl pro kapelu takovým přínosem jako v dobách minulých, vždyť jeho poslední práce v rámci bezbarvého debutu HATE ETERNAL „Conquering The Throne“ není žádná extra sláva. Na „Suffocation“ proces integrace nováčků postoupil o celé míle, oba dva stateční na sobě slyšitelně zapracovali a úspěšně setřásli onu nelichotivou visačku jakýchsi „přidavačů“, jenž jim byla nemilosrdně a možná i trochu nespravedlivě pověšena na bedra při příležitosti vydání „Souls To Deny“. Druhým důvodem mého nadšení je úplně nový zvukový kabátec, což ostatně není zas takové překvapení, vždyť Američané, a to zvláště na poslední čtveřici alb, znějí pokaždé trochu jinak. A konečně za třetí, SUFFOCATION sešlápli rychlostní pedál až k samotné podlaze a svým ekvilibristickým techno death metalovým cvičením přidali na důrazu a potřebné obhroublosti, která se na comebackovém záznamu přeci jen krčila trochu v ústraní.

Na komplexnosti získává výtečná novinka pětice z Long Islandu i díky větší odvaze k náročnější instrumentaci (což je ovšem přednost, která SUFFOCATION nikdy nebyla cizí, poznámka je samozřejmě myšlena ve vztahu k výlisku datovanému letopočtem 2004). Oproti „Souls To Deny“ je „Suffocation“ složitějším, nápaditěji rozfázovaným a celkově více rafinovanějším albem. Zejména nejrůznější šestistrunné kudrlinky a technické finesy v podání tmavého kouzelníka Terrance Hobbse se dají poslouchat snad ad infinitum, ani na okamžik nedávají vydechnout a neustále se dožadují vaší maximálně soustředěné pozornosti. Díky zkázonosnému paktu krkolomných kytarových figur se Smithovou bicí sýpkou a výše zmíněným pořádně nabuzeným soundem působí erbovní kreace SUFFOCATION skutečně monstrózním, neuvěřitelně živelným dojem. Kapela, která se ve slabikáři extrémní kultury vjímá na titulní straně definitivně získala zpět svoji dřívější sílu. Radujme se, neb mistři svého řemesla navazují v roce 2006 na svoji skvostnou historii neméně skvostným albem, albem, které snad ani nemohlo mít výstižnějšího názvu. Ano, to kouzlo tu s námi bylo pořád, jen se po osmi letech znovu probudilo k životu. Toto jsou SUFFOCATION, toto je death metal a toto album je jeho esencí.

“Torn away from the truth
Of my inner self
Life replaced
Despise the sun that breeds disgrace”