Co se vleče, neuteče – a v tomto případě to platí několikanásobně. Ony taky nějaké ty rychlejší pohyby při poslechu „Tides Of Awakening“ nejsou dost dobře možné. Představte si hudbu ohlodanou až na kost, rychlou asi jako přežraný lenochod ukládající se k odpolednímu spánku, ubíjející, monotónní rytmus, několik málo akordů opakovaných v jedné čtvrthodině neustále dokola a k tomu si připočtěte neskutečně chorobnou atmosféru, kterou ještě více umocňuje jeden z „nejkanálnějších“ vokálů, s jakým jste se kdy mohli setkat. Výsledkem jsou TYRANNY.

Jedná se o poměrně nové jméno na zavedené finské ultra pomalé scéně, avšak svým starším bratříčkům typu SKEPTICISM či THERGOTHON kapela rozhodně ostudu nedělá. Ba naopak – i prvně jmenovaní, jenž jsou mnohými pasováni na pomyslné krále severského funeral doomu, jsou v porovnání s TYRANNY neskutečně optimisticky naladěným spolkem. Přeci jen, jejich nahrávkám je vlastní určitá melancholická nálada, které na „Tides Of Awakening“ není zrovna mnoho. Občas je sice někde v dáli patrný lehký odér klávesových nástrojů (to asi když si kapela vybírá slabší chvilku), ale děje se tak spíše jen ojediněle a nemění to nic na faktu, že se jedná o album s neskutečně sugestivní, ba přímo záhrobní atmosférou (abychom to pojmenovali pravými slovy), která vás vcucne a bude si s vámi hrát dokud nepadnete vysílením a nebudete mít v palici vygumováno. Nic na tom nemění ani takzvané melodie, které lze na nahrávce při troše představivosti objevit. Tohle je skutečně symbol definitivna, trip, při kterém představy bloumají po všech negativních zákoutích vaší mysli a na konci zůstane prázdnota. Kapela na to jde opravdu zvesela, poněvadž v posledním songu (který v podstatě plní funkci outra) můžeme celkem symbolicky zaslechnout jakési podivné bublání a zvuk rozpadající se země nebo něco podobně zábavného.

„Tides Of Awakening“ je skutečně oříškem i pro otrlé a oproti předešlému EP „Bleak Vistae“ působí ještě více ponuře a neoplývá takovou „hitovostí“ (pokud tedy lze o něčem podobném v tomto extrémním hudebním směru mluvit). Ještě více se zpomalilo, atmosféra výrazně zhoustla, vokální projev ponejvíce připomíná nějakou obludu ze záhrobí (na této nahrávce je skutečně velmi jedovatý). Jinak ale svou náladou TYRANNY v podstatě zapadají do etablovaného severského doomového prostředí.

Rozhodně se nejedná o záležitost na každodenní poslech (a už vůbec ne pro každého), avšak při vhodně naladěných mozkových vlnách, těsně před ulehnutím ke spánku (v ideálním případě k tomu věčnému) vás mohou TYRANNY nadchnout. Tohle je totální zánik – a ačkoliv podobná prohlášení znějí dost často kýčovitě, v tomto případě asi nejsem příliš daleko od pravdy. Při správném rozpoložení mysli opravdu nelze doporučit nic vhodnějšího. Á propos, znáte soutěž, která spočívá v co nejpomalejším vykouření doutníku? Pakliže by se konala kdesi uprostřed močálů obklopených hustou mlhovinou a účastnila by se jí skupinka přenašečů nějakého smrtelného onemocnění, bylo by „Tides Of Awakening“ k takovémuto klání naprosto ideálním (a především odpovídajícím) soundtrackem. Osobně bych se něčeho podobného účastnil jen velmi nerad. Důvod je prostý – bál bych se.