No ne! Kohopak to nevidíme za rohem? Ale ano, ano, jsou to zase oni, báječní progoví strejčkové. Jak dlouho jsme je neviděli? Rok? To je doba, to je doba. Bylo by na čase, aby přinesli do marketingové mlýnice nějaké to nové CD. Produktivita musí zůstat vysoká, release or decease. Ejhle, CD s sebou mají. Cože? Ne jedno? Zase rovnou tři? Megalomani! To v přepočtu na CD/rok trumfne i trumbery MANOWAR. Věc hodná zamyšlení, což? A co takhle si ta tři CD poslechnout a zjistit, že namísto zbytečného balastu a magnetu na peníze fandů se jedná o opravdu výbornou živou kolekci s jemným orchestrálním vánkem? Navíc výroční. 20 let už Snové divadlo uvádí svá barvitá rocková dramata... to se sluší oslavit!

Zhruba tak bych s trochou satiry zhodnotil vývoj svých sympatií k výroční kolekci vlajkové lodi současného progu. Otázku, komu je kolekce určena, řeší už název. Od kdy si nezúčastněný kolemjdoucí kupuje výroční alba? Zůstává tak poměrně početná enkláva těch, kteří do Snového divadla chodí rádi a jeho špílce znají nazpaměť. Co výroční „score“ nabídne jim? Stokrát slyšené vály, nebo snad hodnotné přípodotky do už tak početné sbírky živáků? Troufnu si vsadit na to druhé. Tři CD nabízejí poměrně různorodou kolekci zážitků, která pramení z neobyčejného portfolia Američanů. Ač mají živáků jako much, stále je kam sahat, stále je co přehrávat, aniž by se opakovali.

První kotouč nabídne mimo jiné průhled do kabinetu kuriozit – zdejší obyvatelé mají skutečně zajímavé rodokmeny. „Another Won“ přichází až z dávných osmdesátek a nepříliš známé nahrávky „The Majesty Demos“. Z debutu „When Dream And Day Unite“ zazní „Afterlife“, přičemž poprvé si ji fandové mohou na CD vychutnat v podání Jamese LaBrieho (nepočítáme-li bootleg „When Dream And Day Reunite“). Své živé reinkarnace se dočkala i „Raise The Knife“, která coby přebytek „Falling Into Infinity“ skončila pouze na fandovském EPčku „Cleaning Out The Closet“. Krom obskurních kousků nás čeká krátký výlet do ještě teplé současnosti („Root Of All Evil“, „I Walk Beside You“), přičemž disk 1 nepostrádá i trochu té jistoty (osvědčený kousek „The Spirit Carries On“, „Under A Glass Moon“ a optimistická halekačka „Innocence Faded“ – na oficiálním živáku jsou tyto dvě písně prezentovány poprvé). Na stařičkých kompozicích už přeci jen poněkud ulpěl prach a jejich hodnota zdá se být spíše v oblasti kuriozit a archiválií. Dojem vylepšuje zařazení zástupců novější tvorby, z čehož vyvstává docela zajímavá konfrontace glamem a heavy metalem silně poznamených kořenů a svojské tváře současnosti. Poněkud rozpačitý jsem byl z nevýrazného soundu nahrávky, který se v žádném případě nevyrovná předchozímu živáku , ale časem jsem uvykl...

Ta pravá „score“ veselice začíná druhým diskem, ze kterého přátelsky pomrkává masív „Six Degrees Of Inner Turbulence“ se svými 41 minutami. Už s prvními zvuky přichází příjemné překvapení – namísto Rudessových syntetik jede overuturu živý orchestr. Chvilku trvá zvyknout si na jeho plochý zvuk, ale zážitek z předehry to přesto nezkazí. Obava, jak se se smyčci a dechy DREAM THEATER vypořádají, je neopodstatněná – nepodléhají mámení pompy a Octavarium orchestra je pouze podkresem tradičně strhující instrumentace, přesně odměřeným kořením a ozvláštněním. Dojem jednoznačně pozitivní. Doplnění druhé CD o smyčcovou miniaturu „Vacant“ je velmi vhodné, stejně dobře zapadá i bolestná a naléhavá reflexe 11. září 2001 „Sacrificed Sons“ a rozhodně svěže znějící cajdák „The Answer Lies Within“ (možná chutná méně sladce než na albu). Pokud jsem měl po prvním kotouči na jazyku pachuť rozpaků, druhý disk je odplavil lahodným progovým nektarem.

Poslední kotouč nese pouze dvě skladby. Vzhledem k účinkování tělesa Octavarium orchestra sotva může chybět vlajková loď aktuálního alba. Jakkoli je tato skladba hodnocena fanoušky rozporně, já si ty přeskoky z komorních poloh do instrumentálních výlevů užívám a živé provedení ještě přidává na energii. Dojem balancuje mezi monumentalitou leitmotivu, který skladbu ohraničuje, a pestrou strukturou výplně, kde se vyřádí ono exhibicionistické ego Snivců. Kdo není srozuměn s novinkovými polohami DREAMů, jistě vezme zavděk jistotou v podobě „Metropolis pt. I“. Tu pro změnu nemusím já a nevím, zda je tahle skladba vhodná jako zavření krámu, ale budiž.

Když pak James LaBrie (mimochodem zpívající v dost slušné formě) uzavře večer poděkováním a ujištěním, že to byl jeden z nejvydařenějších večerů v kariéře kapely, nemám důvod nesouhlasit. DREAM THEATER si dali k dvacátým narozeninám rozhodně podařený dortíček a nezbývá než jim popřát, aby jim stoupající kvantita nečutala do zadnice kvalitu. „20th Anniversary World Tour Live“ je dobrý vstup do třetí dekády, podle mého jedno z nejlepších (ne-li vůbec nejlepší...) živých alb kapely.

P.S. Okolní screeny pocházejí z aktuálního dvoj-DVD, které vychází současně s CD verzí. Já jen aby na vás těch disků nebylo málo...