Mezi relativně novými rockovými skupinami není příliš takových jako jsou Američané THE KILLERS, kteří představují spíše popovější okázalou stránku současné retro vlny. Všechny tyhle kapely se více méně soustředí na svůj výraz předvedený na debutovém albu a dál už jen podle šablony hrnou podobné následovníky s mírnými obměnami. U THE KILLERS je tomu trochu jinak, protože kapela na své dvojce „Sam´s Town“ dokonale popřela fámy, že v jejím případě jde maximálně o několikasezónní záležitost, která bude své plody sklízet výhradně díky nekomplikovanému debutu „Hot Fuss“, stojícímu na několika přímočarých, líbivých singlech, které zní víc britsky než nahrávky kterékoliv ostrovní formace. Album „Sam´s Town“ tak představuje dospělejší kapelu, vědomou si svých amerických kořenů, nešetřící na bombastickém stadiónovém zvuku, která sebejistě navazuje na linii svých velkých vzorů – amerických písničkářů Bruce Springsteena či Toma Pettyho.

Co mne po několikanásobném poslechu „Sam´s Town“ rozhodně neopouštělo, bylo plynule nabyté přesvědčení, že zde mám co do činění s novou trvanlivou super group, od které se mnoha zajímavých věcí určitě ještě dočkáme. Vrazi mají hodně rázně nakročeno k tomu stát se novými mluvčími generace těchto, ale i následujících let.  Zanechme tedy prozatím nepodložených spekulací a pojďme se podívat na samotnou nahrávku. Zatímco první album obsahovalo několik osamocených, bezprostředních hitů, které chytly za srdíčko ihned a tyčily se ve větru jako mrakodrapy v centru „zapadákova mezi velkoměsty“ Clevelandu, zde jde spíše o silný a vyvážený celek, který vyžaduje o něco delší čas na vstřebání. O to větší je pak nadšení, když si uvědomíte, že zde prakticky není slabého místa. Dokonale zaranžované skladby drží pohromadě ucelený hudební příběh, ve kterém jsou přirozeně a nenásilně pojmenovávány obyčejné situace, jaké může navodit život v zemi nekonečných možností. I když se na zvuku nešetří a jednotlivé skladby jsou mohutně natlakované barvitými syntezátory, nelze o albu říct, že by šlo o pózerskou záležitost na jedno použití. Vše má svůj účel a je poplatno funkčnosti celku. Už úvodní singl „When You Were Young“ potvrdil očekávání velkých věcí a zatímco naléhavý Brandon Flowers rozehrává nostalgický příběh lásky a zrady, kapela předvádí hned několik svých poloh – od zasněných meziher až ke strhujícímu refrénu. Od první a titulní skladby je zřejmé, že Flowers vyrostl v obrovskou pěveckou osobnost. Jeho hlas v sobě má uhrančivost Davida Bowieho, takovou, jakou se prezentují třeba newyorští současníci z INTERPOL, ale i plačtivou naléhavost Roberta Smithe a Bonův nadhled a uvolněnost, který dozná největších vrcholů v nádherné „Bling (Confessions Of A King)“. Přímočarý jukebox song „For Reasons Unknown“, kde kapela šlape dál v tanečním rytmu jako nejpřesnější japonské hodinky, trochu upozorní na výše zmíněné INTERPOL, ale bohudík na rozdíl od nich postrádá křečovitou stísněnost. Vyhlídka na další singl, to je píseň „Read My Mind“, zaplavená podobnou klávesovou stěnou tíhnoucí někam do osmdesátých let, přesně tak, jak to prezentovali COLDPLAY na své loňské nahrávce. Vůbec celé album se svým současným výrazivem a současnými technologickými možnostmi vzhlíží o dvacet let zpět. Houpavý kytarový motiv v „Uncle Johny“ dá příležitost k vyniknutí skvělému Davu Keuningovi, který svou rozmanitou hrou celou nahrávku táhne. Krátké operní intermezzo v „Bones“ spustí další „disco“ klávesový pseudo-kolovrátek z osmdesátých let, zde však fůzovaný se zajímavou dechovou sekcí. Je zde i epický song „Why Do I Keep Counting?“s mohutnými sbory, klavírem ve stylu QUEEN a neuvěřitelnou gradací, který pokračuje v mírnějším outru „Exitlude“.

THE KILLERS nahráli vynikající pop/rockové album. Do posledního detailu promyšlená, ale zároveň přirozená nahrávka, která má velkou šanci stát se nesmrtelnou klasikou stejně jako nejslavnější alba U2, Davida Bowieho či Bruce Springsteena. Od tohoto okamžiku je třeba brát tyto rodáky z města, které nikdy nespí – Las Vegas – opravdu vážně. Máme co do činění se skutečně velkolepou a hlavně trvanlivou kapelou. Jsem o tom přesvědčen.