KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nemecké doom metalové príšery AHAB to s tou svojou posadnutosťou príbehom Hermana Melvilla mierne preháňajú. Dosahuje takmer podobné rozmery ako túžba kapitána rovnakého mena zabiť bieleho veľrybieho krásavca Moby Dicka. Nestačilo im minuloročné épéčko „The Oath“ (vydané špeciálne pri príležitosti fajnšmekerského festivalu Doom Shall Rise), starý známy literárny príbeh zhudobnili na ploche viac ako hodinového debutového albumu „The Call Of The Wretched Sea“. Keďže sa v AHAB nerealizujú žiadni začiatočníci, ale členovia pomerne známych a zabehaných formácií MIDNATTSOL a ENDZEIT, ide o zhudobnenie na primeranej kvalitatívnej úrovni. Prekvapujúco nielen po stránke produkcie a zvuku, ale aj nápadov a ich inštrumentálnej podoby.
„German Funeral Doom“ je nálepka, ktorou sa táto kapela honosí a treba jedným dychom dodať, že právom – ide o priliehavé a presné označenie. Ak si však myslíte, že nemecká kapela v tomto obore jednoducho nemôže byť zaujímavá, ste na omyle. AHAB hrajú rovnako pútavo a inšpiratívne ako ktorákoľvek vychytená doomová prašina napríklad zo stajne britských Rise Above Records. Sú proste rovnakou výnimkou potvrdzujúcou pravidlo ako ich krajania THE OCEAN na poli brutálneho emo-hc-metalu. AHAB na svojom debute nikoho nešetria, s ničím sa nemaznajú. Väčšina skladieb presahuje dĺžku desiatich minút, v priebehu ktorých vás čakajú riadne drsné hlukové masáže. Základom všetkého je masívna vlna hutného zvuku valiaca sa v ultra pomalom tempe bicích, vyšperkovaná minimalistickými gitarovými vyhrávkami a klávesovými plochami dokresľujúcimi patričnú „morskú“ atmosféru. Nie je núdza o vskutku impozantné melódie, miestami dokonca ani o zmenu tempa – samozrejme v primeraných medziach, zo slimačieho na korytnačie. Brutálnym záhrobným vokálom sú však deklarované texty o úplne inom zvieratku. Moby Dick a lov na neho sú hlavnou témou nielen podareného obalu. Kapela si dokonca od Melvilla požičala slová k poslednej skladbe „Ahab´s Oath“.
Je to muzika, na ktorú musíte mať čas a najmä tú správnu náladu. Jesenné či zimné večery, teplo domova, dobrá kniha (nemusí to byť hneď „Moby Dick“) v jednej ruke, čaj v druhej a k tomu zvuková koláž od majstrov AHAB. Úplne ideálna kombinácia. Ešte lepšia by možno bola naživo v klube – predkapela AHAB, hlavné hviezdy THE OCEAN. To by bol koncert! Mám veľmi rád obe posádky týchto skvelých nemeckých námorníkov.
Moby Dick a jeho zvuková podoba. Temná, so zaujímavou atmosférou, vo veľmi pomalom tempe. Jednoducho doomová.
8 / 10
Chris R. Hector
- gitary
Daniel Droste
- hlas, gitary, klávesy
Stephan Adolph
- basgitara, gitary, hlas
1. Below The Sun
2. The Pacific
3. Old Thunder
4. Of The Monstrous Pictures Of Whales
5. The Sermon
6. The Hunt
7. Ahab´s Oath
Vydáno: 2006
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 67:21
Produkce: Stephan Adolph, Chris R. Hector, Daniel Droste
Studio: Sound Art Design - Stephan Adolph
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.