PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
MELECHESH to je především svět staré Mezopotámie a Sumeru, kouzlo zaniklých civilizací, bájných měst, okultismu a magie, víry v mýty a pověstí vyprávějících neuvěřitelné historie těch nejstarších období lidské minulosti. Je to hlavně svět Melechesh Ashmediho, původem Arménce žijícího ve Svaté zemi, který však neunesl podmínky, jež Izrael nabízí přistěhovalcům, a tak nakonec zakotvil v liberálním Holandsku. MELECHESH je také ďábel, ne však v podobě rohatého strašáka dětí, ale ve smyslu pohanské víry v rovnováhu mezi nebem a peklem, dobrem a zlem.
Jak po stránce textového konceptu, ve kterém se skupina obrací k dávným časům zaniklých kultur, tak ve smyslu vlastního hudebního zaměření nesoucího v sobě především těžkou brutalitu death a black stylů, se MELECHESH přiřazují k mnohem známějším a uznávanějším Američanům NILE. Snaha oživit metalový stereotyp vlivy orientálního folklóru už asi nebude většině posluchačů připadat zvláštní, především pokud si pamatují minulé počiny skupiny. Album „Emissaries“ však jako by se částečně vzdalovalo modelu, který se zakládal na proplétání technicky propracovaných brutálně metalových linek s folklórními motivy. Tkanivo orientálních melodií a harmonií, které asi nejvíce vystupovalo na povrch na desce „Djinn“, kde chvílemi evokovalo další fešáky z Izraele ORPHANED LAND, se na „Emissaries“ většinu času schovává hodně hluboko za blackově (často však i klasicky heavy) znějícími kytarami. Nejsilnější tabák spalují MELECHESH hned v první části alba a s postupujícím časem jako by se nad námi vznášely stále řidší a méně aromatické obláčky, ve kterých se odér orientu ztrácí ve fádním puchu těch nejobyčejnějších evropských hospůdek. Neustálá silovost zvukové stránky navíc nedovoluje nastolit tak emotivní podtón, jaký by mnohé motivy získaly při jemnějším a citlivějším provedení. Ke konci alba se skupina trochu utápí ve zkostnatělé neoriginalitě, která porovnána s předchozími deskami překvapuje jistým až úpadkem kreativity. Blacková živočišnost jako by najednou vyčichla do trochu unavených postupů, které spíš než exotikou smrdí hledáním ztracené slávy klasického heavy metalu. Hodně sterilní hoblovačka „Leper Jerusalem“ je asi vrcholnou ukázkou této podivné cesty ke kořenům. Nicméně MELECHESH jako by se tím chytali určitého současného trendu přístupněji působících skupin a dostávají se tak do stylové blízkosti třeba i k úspěšnému byť lehce kontroverznímu „Now, Diabolical“ od SATYRICON. Jistá hitová průbojnost však skladbám na „Emissaries“ chybí, takže přisuzovat MELECHESH stejný potenciál jakým vládnou zmínění SATYRICON by bylo příliš odvážné.
MELECHESH svým již čtvrtým albem jen velmi ztěžka funí na vlastní záda, neboť předchozí „Sphynx“ působilo i přes trochu zvláštní zvukovou stránku sugestivnějším dojmem. Stále je však cítit aura jisté neotřelosti, ke které přispívají především texty, ve kterých Ashmedi vypráví příběhy dávných civilizací i mýty o bozích, kteří přišli z hvězd, aby naučili lidi svým dovednostem. Fantazie se proplétá s historickými reáliemi a vytváří tak svět plný magického kouzla pradávných časů. Vlastní hudba za magičností lyriky poněkud pokulhává, přesto alespoň částečně naplňuje tento koncept cesty proti proudu času. Takže kdo rád nevšední výlety a nebojí se magie, může ochutnat.
Další z výletů do dávné historie, ve které nás MELECHESH zahalí oblakem okultismu skrytého v death/black/heavy/orient koláži.
7 / 10
Ashmedi
- kytara, vokál
Al' Hazred
- basová kytara
Moloch
- kytara
Xul
- bicí
1. Rebirth Of The Nemesis (Enuma Elish Rewritten)
2. Ladders To Sumeria
3. Deluge Of Delusional Dreams: Act.I Cast Tempest from the East, Act II. Enlil's Retaliation
4. Touching The Spheres Of Sephiroth
5. Gyroscope
6. Double Helixed Sceptre
7. The Scribes Of Kur
8. Leper Jerusalem
9. Sand Grain Universe
10. Emissaries And The Mysterium Magnum
The Epigenesis (2010)
Emissaries (2006)
The Ziggurat Scrolls (10'' vinyl EP) (2004)
Sphynx (2003)
Djinn (2001)
As Jerusalem Burns... Al Intisar (reedice) (2001)
As Jerusalem Burns... Al Intisar (1996)
The Siege Of Lachish (EP) (1996)
As Jerusalem Burns (demo) (1995)
V rámci hodnocení předchozího počinu „Sphynx“ jsem možná trochu odvážně zadoufal, že MELECHESH snad pošetřili nějaké ostré náboje i pro případ dalších desek. Pravda, nová nábojnice „Emissaries“ určitě nezeje prázdnotou, ovšem na druhou stranu ani zdaleka nedisponuje výhradně ostrou municí. MELECHESH by měli začít smýšlet poněkud střídměji hlavně co se délky nahrávek týče, neb i tentokráte se ukazuje, že hodinová stopáž je zatím nad jejich síly. I tak si Ashmedi a spol. moji sedmičku (sice s notně odřenýma ušima) udrželi, a to především díky svému originálnímu přístupu k okrajové hudbě jako takové.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.