PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BEYOND DAWN. Jedni z mnoha, kterým už na počátku kariéry začala být metalová košile těsná, avšak způsob, jakým se se svými hudebními choutkami vyrovnali je z jednoznačně vyloučil z řady průměrných a zapomnění hodných. Prozatím poslední a tři roky staré album „Frysh®“ se už definitivně zbavilo i posledních zbytků rockového zvuku a možná i právě díky tomu jej lze považovat za vrchol tvorby BEYOND DAWN. Cesta k němu však nějakou dobu trvala a i když nebylo úplně jednoduchá, nějakých výraznějších zakopnutí zůstala kapela ušetřena. Právě naopak, jednotlivé mety zvládala s bravurou. Jednou takovou je i ta z roku 1998, na které najdete nápis „Revelry“.
Rovná desítka písní pokračuje v trendu nastoleném už předchůdcem „Pity Love“ z roku 1995 a ještě více se odráží od metalových břehů, které už mizí za obzorem. Hlavní poznávací znamení – zvuk trubky zůstal i zachován a ještě více infiltroval vyznění jednotlivých písni. V mnoha případech se stal dominantním nástrojem určujícím jejich náladu. Tu mají všechny kompozice více méně společnou, každá je jí však v dobrém slova smyslu nakažena jiným způsobem. Atmosféra desky by se tak dala shrnout do několika slov jako nenucená, ležérní, bezstarostná. K tomuto pocitu svádí hlavně vokální projev Espena Ingierda, který svým takřka bezemočním a absolutně flegmatickým zabarvením působí dojmem člověka, kterého nic nevyvede z míry. V některých případech to dostává i lehce parodický nádech. To když ve skladbě „Tuck“ zní motiv jakoby vystřižený z nějakého pohřebního marše a do toho si jen tak mimoděk zpívá tento bezstarostný chlápek.
Ovšem podobně zajímavých a zábavných motivů hledejme na desce více. Například v šesté „I Am A Drug“ zase BEYOND DAWN překvapí nekompromisním tanečním beatem a opět zcela nenucenou a uklidňující náladou. „Revelry“ není vůbec deskou o smutných a pochmurných náladách. Přestože nepůsobí prvoplánovitě radostným dojmem, její nenásilně pohodová nálada mísící se s absolutním flegmatismem z ní dělá ideálního společníka na dlouhé podzimní večery, kdy za okny nastává brzké setmění a vy si v klidu a teple svého domova vychutnáváte konec dalšího zamračeného listopadového dne. Je to deska, která se dá absorbovat jako podkres k nějaké činnosti i na soustředěný poslech. Takové vlastně BEYOND DAWN dělali vždycky.
Velice příjemná deska. Uvolněná, nenucená, hravá ... Taková, jaké nám BEYOND DAWN vždy nabízeli a věřmě, že ještě i nabízet budou.
Tore Gjedrem
- basa, vedlejší vokály
Petter Haavik
- kytara, samply a programování
Espen Ingierd
- vokály, kytara, programování
Einar Sjurso
- bicí
1. Love's (Only) True Defender
2. Tender
3. Resemblance
4. Stuck
5. Three Steps For The Chameleon (How To Seduce Modesty)
6. I Am A Drug
7. Breathe The Jackal
8. Life's Sweetest Reward
9. Chains
10. Phase To Phase
Frysh® (2003)
Electric Sulking Machine (2001)
In Reverie (1999)
Revelry (1998)
Pity Love (1995)
Longing For Scarlet Days (EP) (1994)
Up Through The Linear Shades (EP) (1992)
Datum vydání: Pondělí, 30. března 1998
Vydavatel: Misanthropy records
Stopáž: 52:41
Produkce: Petter Haavik & BEYOND DAWN
Studio: Nuset Met Del Rare
... a Pity love za 10.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.