Near Death Experience. Zkušenost blízká smrti. Jen si to vyslovte – zní to hezky, že ano? Jaképak asi může být album s podobně přitažlivým názvem? Očekáváte-li pach hniloby, odvrácenou tvář bytí a temnotu na entou, pak jste na to kápli. SPEKTR jsou dalšími z těch, kdož se dostali na pomyslný post black metalový piedestal – tedy mezi úspěšná seskupení, jejichž černý kov je mnohdy prolnut s výraznými ambientními a industriálními plochami. Francouzská dvojice Kl.K a Hth se však na rozdíl od některých (nyní již docela profláknutých) kolegů noří do této hudební propasti až nezvykle hluboko. Oproti starým známým THE AXIS OF PERDITION či BLUT AUS NORD využívají SPEKTR temně ambientních prvků opravdu nezřízeně a navíc jsou evidentně inspirováni i první black metalovou vlnou. Kromě toho si tento projekt zachovává docela nezvyklou auru tajemna – dá se o něm zjistit naprosté minimum informací (resp. žádné), v čemž docela konkuruje i mlžícím VELVET CACOON.

Na ploše lehce přesahující tři čtvrtě hodiny se pravidelně prostřídávají chladně apokalyptické kytarové výlevy s temně industriálními, ambientními plivanci a společně tak vytvářejí jakýsi neprostupný chuchvalec; bludiště, v němž jste i za použití Ariadniny nitě ztraceni. Buď se budete řídit vlastní intuicí a trefíte ten správný směr, nebo bídně zahynete. Pakliže se vám podaří nějakým způsobem vymotat ven, čeká na vás sladká odměna – zjistíte, o čem že to vlastně SPEKTR jsou a jako bonus si odnesete nadprůměrný posluchačský zážitek.

Co znělo na předchozí desce ještě jako neškodná dětská hra, je nyní zveličeno natolik, že se nejeden odvážlivec rozklepe strachy. K tomu, aby vyděsila i vás, využívá kapela mnoha různých prvků; momentů, které se namátkou vynořují a objevují na každém z rozcestí (abych si ještě vypomohl metaforou labyrintu). Tu na nás vyskočí podivně skřehotající jedinec, v dáli slyšíme bolestné sténání a v zádech intuitivně cítíme psychopatický pošklebek. Z druhé strany se pak líně sunou bzučící kytary, které čas od času dokonce vyloudí i nějaký ten riff, následovaný podivným šuměním a nepřirozeně se třesoucí rytmikou.

SPEKTRu se podařilo vytvořit kvalitní nahrávku s opravdu zajímavou atmosférou, přesto ji však musím považovat za poněkud schizofrenní (i když předpokládám, že o to taky dvojici Francouzů šlo). Je to jedna z těch desek, na které skutečně MUSÍTE mít náladu a tu já nemám zase až tak často, jak bych chtěl a měl mít (nemusím, doufám, příliš zmiňovat skutečnost, že doporučená doba pro poslech je v pozdních nočních hodinách, ve sluchátkách a potmě). Kromě toho jsou SPEKTR v určité nevýhodě – svým způsobem čerpají z toho, co vytvořili jejich kolegové před nimi, a i když zacházejí v určitých věcech do většího extrému, budou s nimi chtě nechtě srovnáváni. Jedno je však zcela jisté – máte-li chuť na trochu zla, je tato placka rozhodně jednou z doporučeníhodných.