OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S téměř stoprocentní jistotou poslední album s vokalistou Robinem pro nás tento rok ukuchtili ostravští CEREBRAL TURBULENCY. Jeho odchodu (o jehož důvodech se dočtete na stránkách kapely) je škoda, protože směr, kterým se „cerebrálové“ hodlají ubírat, se jeví jako velice perspektivní. Stupínek po stupínku, čili od alba k albu kráčeli směrem k dnešnímu zvuku. Postupné shazování grindové škatulky nebylo činěno nikterak násilně, právě naopak, hudební metamorfóza byla pozvolná a přesně načasovaná. Nedá se říct, že by se Ostraváci nyní úplně vykašlali na své kořeny. Svoji drtící minulost nehodlají nijak popírat. Nyní však mnohem více než kdy předtím touží po rytmické pestrosti a modernímu zvuku. K tomuto účelu výborně poslouží již mnohokrát velmi dobře osvědčené zapojení „těch správných“ postupů z jiných žánrů. V tomto případě hovořím hlavně o hardcore. Dnes toliko moderní a hojně využívané prolínání metalových žánrů právě s hc našlo uplatnění i zde. Očekávání nějakého dalšího metalcoreového extraktu však nechte doma, CEREBRAL TURBULENCY více než módní metalové kapelky připomenou spíše klasiky NAPALM DEATH. A to jak svým nesmlouvavě extrémním přístupem, tak hlavně stavbou písní s důrazem na neustálé rytmické zvraty. To jsou atributy, na kterých kapela staví a které jí hlavně jdou k duhu. Oprávněnou námitku, že tohle všechno už to jednou bylo, lze bez problémů odpálkovat tvrzením, že „Crash Test“ (vskutku výstižný název) pozvedává nad úroveň průměru hlavně vysoká koncentrace zajímavých nápadů, pro tento typ hudební produkce roztažená na naprosto ideální ploše přesahující hodnotu 33 minut a solidní chlapácký řev vokalisty Robina, jenž dodává této extrémní mašinérii ten správný šmrnc. Rejstřík výrazových prostředků se neomezuje pouze na přímočarou brutalitu a místo toho občas nabídne i nějaké to příjemné osvěžení v podobě klávesového podkresu či občasného povolení uzdy hudební agresivity na úkor o něco málo jemnějších pasáží. Vše je však činěno promyšleně a s citem pro přesné načasování. CEREBRAL TURBULENCY tak přišli se svojí prozatím nejlepší a nejvyspělejší nahrávkou, která plně uspokojují extrémně metalové choutky.
PS: Nezapomeňte si užít i multimediální bonus obsahující několik fotografií, videoklip, obrázky ze studia a jeden live klip pořízený až v bosenském Sarajevu.
Prozatím nejlepší nahrávka CEREBRAL TURBULENCY. Extrémní hc/metalová jízda, která musí uspokojit každého po podobně agresivně znějících nahrávkách bažícího posluchače.
7,5 / 10
1. Tearmeinto
2. Evil Machinegun
3. Strojovka
4. Der Gehirnsturm
5. Vašekino
6. Ši Mešiše
7. Fff Anilo Rak
8. Lessor 1x, 2x, 3x More
9. Copy Culture
10. Total Agyzavar
11. Final Ensemble
12. Bajaja
13. Lion Ferdi
Segregace k Nule (2008)
Crash Test (2006)
Germ Of Terror (2003)
Impenetrable (2001)
Forces Closing Down (1999)
As Gravy (1997)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Khaaranus Productions
Stopáž: 33:33
Produkce: Mozdano Podtrhavanje & Pavel + Petr
Studio: SHAARK Bzenec
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.