Tak se mi konečně dostala do rukou prozatím poslední (v celkovém pořadí již třetí) deska od slovenských „šílených bohů“, které si pod svá ochranná křídla nakonec vzal tuzemský label Shindy Productions. Neznajíce osobně předešlou tvorbu Lunaticů jsem s netrpělivým očekáváním vkládal disk do přehrávače. Jelikože jsem o této kapele toho v minulosti četl a slyšel dost a jelikož se téměř ve všech případech jednalo o slova pochvalná, mé očekávání se ještě více stupňovalo.

Ačkoli se samotní Lunatici snaží svou muziku nějak zaškatulkovat a nazývají svůj styl jako atmospheric and technical death/doom/black/art metal, dle mého názoru je však jakákoliv škatulka těmto šílencům naprosto těsná a všichni, co rádi škatulkují se musí spokojit s konstatováním, že LG hrají „metal“. Metal kreativní a v mnoha ohledech novátorský. The Wilderness poslouchám sice už minimálně popatnácté a čím dál více jej poslouchám, tím mám větší a větší pocit, že mě každým dalším poslechem tato deska něčím překvapí. Gejzíru hudební kreativity, jenž se na vás vyvalí hned první skladbou Curse, se velice těžko odolává. Tato nesmírně energická a neuchopitelná muzika vyžaduje velice soustředěný poslech a pozornost. Jednotlivé skladby plné různých akustických a kytarových vyhrávek, překvapivých změn tempa a nálad jsou napoprvé těžce zapamatovatelné, ale časem se zcela určitě stejně jako já přistihnete, že na některou melodii během dne pomyslíte a začnete si ji dokonce „notovat“. Pochopitelně nemluvím zde o vlezlých melodiích, které ráno slyšíte v rádiu a pak se je nemůžete dostat z makovice a otravují tam celý den. Mluvím zde o skvělých a originálních písních umně si pohrávajících s mnoha zdánlivě nespojitelnými elementy metalové muziky – trashovou syrovostí, deathovou úderností, blackovou rychlostí a heavy metalovou melodičností, aniž by v přitom překročily hranice vkusu vnímavého posluchače hledající v metalové muzice nové a nové horizonty. Právě naopak, Lunatic Gods moc dobře vědí, kdy přitlačit na pilu, kdy zvolnit tempo, kdy pohladit sluch příjemnou melodií, kdy vložit klávesovou mezihru, kdy akustickou vyhrávku … Všechno má zde své místo, ačkoliv to zpočátku vypadá naprosto chaoticky a neurovnaně. Včetně symfonické roztodivnosti Doomsday anebo orientální vybrnkávačky Dance of Salome.

Tvorbu muziky Lunatic Gods obstaráva těměř vyhradně kytarista Hirax a člověk jen žasne, kam na ty nápady chodí. K dokonání pocitu naprosté (nejen) hudební schizofrenie slouží ruku v ruce s muzikou i expresivní Horarovy a Emilovy vokály, jenž nemusí být mnohým po chuti, přesto si však troufám tvrdit, že v naprosté většině případů působí projev obou vokalistů zcela bezchybně. Ať už se jedná o deathový growling, blackující skřehot, chlapácký řev anebo o čistý melodický zpěv. Mám-li se nějak vyjádřit ke kvalitě zvuku, tak vám řeknu rovnou, že s tím moc práce mít nebudu. Osvědčená kvalita slovenského Exponentu mluví sama za sebe a vězte, že Hirax a spol. z něj vymáčkli maximum. Neodpustím si malé rýpnutí – podle mě mohly kytary znít o něco hutněji, ale to je věc čistě subjektivního názoru a posluchačova vkusu. Neopomenu ani obal zcela korespondující s hudební náplní těchto šílenců. Naprostá nevkusnost, na které jsou vyobrazeny mumifikované hlavy hledící na nějakého šášu procházejícího se po ruce vyvolává v první chvíli naprosté opovržení, ale jakmile se ponoříte do tónů této skvělé muziky, uvědomíte si, že i tento zdánlivý kýč může být nezbytnou součástí jednoho originálního celku.

Slovenští mistři metalové avantgardy opět mocně udeřili na kovadlinu přízně širokého metalového publika a troufám si tvrdit, že zvuk z tohoto úderu nezanikne ani za hranicemi našich luhů a hájů. Potenciál a kvalitu na to rozhodně mají. Mě nezbývá nic jiného, než si The Wilderness pouštět znovu a znovu a těšit na živou prezentaci této výtečné desky.