Obrovská smůla provázela letošní WINTER ASSAULT už krátce po zveřejnění původně početné sestavy nadmíru atraktivních kapel. Vrásky pořadatelům však začínaly přibývat přímo geometrickou řadou po tom, co svoji účast postupně odřeklo hned několik kapel. Poslední ránu jim pak zasadili pár dní před akcí švédští BY NIGHT, kteří dle svého vlastního vysvětlení neměli domluvené další koncerty, takže by pro ně bylo zbytečné vyrážet jen kvůli jedinému vystoupení. Aby toho nebylo málo, na letišti v Madridu zůstali trčet i španělští AVULSED, což jsme se dozvěděli až během večera. Původně velkorysá sestava zimního assaultu se tak smrskla na pět kapel, což mělo za následek i jeho přesun z velké libeňské haly do kulturního domu v poměrně odlehlé pražské čtvrti Kyje. KD Kyje se nakonec ukázal jako poměrně útulný kultůrák vesnického charakteru, na kterém od dob normalizačních už proběhla i rekonstrukce. Zajímavostí pak byl vstup přes místní hospodu, který evokoval dojem návštěvy vystoupení nějaké místní zábavové kapely. Možná to tak trochu i dokumentovalo i pád původně megalomanského podniku na úroveň „trošku většího“ koncertu. Nic to však nemění na faktu, že i ořezaná sestava nabízela zajímavá jména.

Tak například polští HATE. Na kontě mají mimo jiné i výtečnou letošní desku „Anaclasis (A Haunting Gospel Of Malice & Hatred)“, kterou nám přijeli do Prahy představit. Prozatím ještě jen scházejícímu se publiku předvedli vcelku zdařilou ukázku svého satanismem posedlého death metalu. Pojetím a celkovou stylizací, které nechybí ani lehká koketerie s warpaintem, je můžeme zařadit po bok krajanů BEHEMOTH s tím, že do jejich kvalit jim přeci jen něco schází. Za ne úplně přesvědčivý dojem z tohoto vystoupení snad mohl i fakt, že celý večer otevírali a snad až přílišné množství pódiových póz, které toto provázelo.

Holandská eskadra TEXTURES se stává zdejší oblíbenou koncertní atrakcí. V České republice hráli během dvou let už počtvrté a pokaždé zanechali jen ty nejlepší dojmy. Dokonce si troufám tvrdit, že kvalitativní křivka jejich koncertů vykazuje stoupající tendenci. Páteř vystoupení pak, stejně jako v srpnu ve Svojšicích, rovnoměrně tvořily skladby z obou alb. Již tradiční ozdobou bylo strhující nasazení a optimistická energie, kterou tato mladá kapela šíří mezi své publikum. Je potěšující, že si u nás našli dostatečně veliký počet fanoušků na to, aby jim tito své sympatie mohli dost hlasitě prezentovat. Tentokráte jsem měl navíc dojem, že se TEXTURES do svých již tak dosti našlapaných a tvrdých skladeb ještě silněji opírali a v některých momentech tak tyto dostávaly někdy až death metalový charakter. Hovořím hlavně o vokálním projevu Erika Kalsbeeka, který se nebál položit ani do pro něho netypických growlerských poloh.

Ani rakouské trio PUNGENT STENCH nepatří k těm, kteří by někdy zklamali. Martin Schirenc a spol. mají kde brát a tudíž nám předvedli průřez svojí bohatou diskografií. Death metal evropského střihu je v jejich podání velice ceněnou koncertní záležitostí. Že i s jednou kytarou se dá vytvořit to správné zvukové inferno nám díky své výborné instrumentaci Martin předvádí měrou vrchovatou. Tvorba Rakušanů, ač si za léta její existence prošla několika různými obdobími, je hlavně hodně hlasitý rock ’n’ roll, což jednoznačně dokazují chytlavé rytmy jednotlivých skladeb. Suverénně a nenuceně působící PUNGENT STENCH jen dokázali, že toho večera jsme byli ušetřeni jakéhokoliv špatného vystoupení.

To potvrdili i následující SAMAEL. Švýcaři se k nám vrátili po dvou letech. Za tuto dobu do jejich diskografie nepřibyla žádná nová položka, takže není příliš překvapující, že set byl velice podobný tomu brněnskému z listopadu 2004. Příznivcem jejich studiové podoby se už asi nestanu nikdy, ale živě je jejich v zásadě jednoduchý taneční metal zábavný a místy i strhující. Charismaticky působící Vorph (mimochodem měl na sobě úplně stejné oblečení jako v Brně) na sebe strhává největší pozornost, ale pozadu nezůstává i věčně hopsající basák Mas. Hrálo se převážně z desek „Passage“, „Eternal“ a samozřejmě i z prozatím poslední studiovky „Reign Of Light“, z níž se největšímu ohlasu těší hitovka „On Earth“. Tvrdé kytary a elektronické bicí prostě opět slavily úspěch. Škoda jen, že žádná z vystupujících kapel (vyjma TEXTURES) nevyslyšela žádosti o přídavek.

Splněný sen z mládí – to je asi to nejhlavnější co pro mnohé návštěvníky znamenala přítomnost německé legendy SODOM. Ta přichází do Prahy v době, kdy si i na naší stránce připomínáme zlaté období thrash metalové řezničiny. Žánr, který ve druhé polovině osmdesátých let spoludefinovala také parta kolem Toma Angelrippera. Ten si, mimochodem s výzorem něčeho, co si lze představit pod pojmem „pivní skřitek“, toto vystoupení nadmíru užíval. Už během přípravy nástrojů se z hlediště ozývaly četné výkřiky jména jeho kapely, což se během show opakovalo hned několikrát. Záběry pořízené z pódia pak poslouží i pro připravované druhé DVD, se kterým by SODOM měli vyrukovat během příštího roku. A jaké pak bylo samotné vystoupení? Myslím si, že SODOM nemohli nikoho znalého věci zklamat. Kapela má sice na kontě nové eponymní album, které zde i představovala, ale nebylo pochyb o tom, že drtivou většinu jejich fanoušků zajímaly hlavně osvědčené vály. Ty pochopitelně i přicházejí. Dostává se tak kromě jiného i na možná jejich nejznámější desku „Agent Orange“ z roku 1989, z níž zaznívají dvě (?) skladby a třešničkou na dortu pak byl cover skladby „Ace Of Spades“ z dílny MOTORHEAD. K tomu všemu připočtěme ortodoxní přístup, typickou metalovou show a stylizaci, takže cestování v čase bylo učiněno za dost. Subjetivně pak musím říct, že svojšické vystoupení krajanů a žánrových souputníků DESTRUCTION mě oslovilo přeci jen o něco více.

Krátce před půlnocí se pódium definitivně vyklízí a minimaraton pěti vystoupení tak končí. Ačkoliv lze z pořadatelského hlediska WINTER ASSAULT charakterizovat nakonec asi jako neúspěšný, byla by veliká škoda příští rok nepokračovat v této tradici. Tentokráte v tom totiž nenesou vinu pořadatelé, ale hlavně nešťastná souhra mnoha okolností. I přes doslova genocidu původní sestavy si do Kyjí našel cestu poměrně solidní zástup fanoušků (jejich počet odhaduji na přibližně 500) a není pochyb o tom, že výsledný počet by byl v případě vystoupení všech kapel z původní soupisky nesrovnatelně vyšší. I tak lze WINTER ASSAULT hodnotit pozitivně. Přinesl kvalitní výkony vystupujících, odehrál se byť v netradičním, ale příjemném prostředí s povětšinu času i kvalitním zvukem. Škoda jen prodlouženého čekání (podle posledních informací by mělo být definitivně venku v průběhu ledna) na DVD z letošního Brutal Assaultu, které dle promítaných záběrů slibuje skutečně kvalitní podívanou.