PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
LVMEN jsou v současné době hodně v kurzu, a tak nebylo žádným překvapením, že yachtařská prkna byla ve čtvrtek čtrnáctého zcela zaplněna. Ba co víc, naplnily se mé nejhorší obavy – v klubu byla hlava na hlavě, nedalo se v něm ani trochu hnout a prodrat se blíže k pódiu či k baru stálo nadlidské úsilí. Naštěstí drtivá většina přítomných respektovala zákaz kouření, takže v klubu bylo alespoň trochu dýchatelno...
Celou přehlídku odstartovali jindřichohradečtí NUIT. Kapela se dvěma slečnami (z toho jednou violistkou) v sestavě sice místy zněla trošičku rozháraně, avšak její pomalé, syrové, neurotické drcení (ano, vliv NEUROSIS je v tvorbě NUIT dost patrný) vytvořilo deprimující atmosféru, kterou publikum náležitě kvitovalo. Z tvorbou tohoto seskupení jsem byl před jeho vystoupením seznámen spíše jen okrajově, avšak živé provedení jsem docela ocenil. Vcelku introvertní jsou tihle NUIT – letmý pohled do davu naznačil, že si toho jsou někteří posluchači (se zavřenýma očima bloumajíce někde mimo) velmi dobře vědomi. Občasné zrychlení by možná neuškodilo, ale i tak se jednalo o vystoupení povedené.
Oproti původním předpokladům vystoupil jako druhý, na plakátech neavizovaný, písničkář Václav Havelka neboli SELFBRUSH. Na pódiu se tento muzikant objevil zcela sám, doprovázen pouze kytarou a vlastními hlasivkami. Žánrově by se dala jeho tvorba zařadit někam mezi folk a indie rock a celkové vystupování ponejvíce ze všeho připomínalo Boba Dylana či Johnnyho Cashe s hlasovým projevem Eddieho Veddera. Jistě, charisma těchto muzikantů je na trochu jiné úrovni, ale i tak je nutno uznat, že se jednalo o povedený a především zajímavý dramaturgický tah, který mnoha návštěvníkum mohl trochu pootevřít hudební obzory.
Kapelou číslo jedna se však pro tento večer stali jednoznačně LVMEN. Zhruba hodinu trvající vystoupení odehrála pětice muzikantů bez jediného kecu, čemuž se však asi divil jen málokdo – hudba (stojící na stejné úrovni s videoprojekcí) – hovoří v jejich případě za vše. Postupná gradace skladeb, střídání hardcoreových momentů s "ambientními" prvky, zpěv-řev celé sestavy (vyjma bubeníka) a především úžasná soudržnost celého představení zasáhly posluchačstvo (zasvěcené i nezasvěcené) opravdu hluboko. LVMEN odehráli prakticky celou novinku „Mondo“ plus jednu nebo dvě skladby z „Raison d´Etre“ a přestože se o jejich vystoupení dá hovořit jako o nadprůměrném, pár chybiček by se jistě našlo. Tak tedy: koncertu by jistě slušelo prostředí většího klubu – projekce byla sice zážitkem (na své si přišlo oko i ucho), avšak je jistě rozdíl mezi promítáním na velké plátno a promítáním na zeď malého klubu. Jistě by také potěšil kvalitnější zvuk (o muzikantech se asi nedá říct, že by s ním byli úplně spokojeni), a snad kdyby se skončilo o jednu píseň dřív, celkovému dojmu by to také příliš neuškodilo (rozhodně nelze tvrdit, že by vystoupení gradovalo, spíše naopak – po skvělém začátku trochu ztrácelo šťávu).
Výše uvedené nedostatky jsou jen drobnými vadami na kráse, a přestože se nemohu zbavit dojmu, že vše nebylo stoprocentní, celkově se dá o vystoupení LVMEN (ale i ostatních) hovořit veskrze pozitivně. Kapela přivezla svým fandům předčasný vánoční dáreček a tudíž jen málokdo opouštěl Yacht nespokojen.
Fotografie: Tomáš (www.incipitum.sk)
Plzeňská zastávka LVMEN v Divadle pod Lampou rozhodně nebyla ve znamení skromné videoprojekce a tenkého zvuku. To však poněkud předbíhám. Celý večer zahájilo trio šílených matematiků, jejichž práce se vyznačuje zvýšenou koncentrací diferenciovatelných variet, harmonických torzí i grupových emomorfismů. Ano opravdu to byli oni, mého srdce šampioni z MADE BY THE FIRE. Několikaměsíční pauza ve vystoupení se promítla do koncertní vřavy jen velmi zlehka a spíše než drobné nesrovnalosti byl cítit silný apetit si koncertní set náležitě vychutnat. Nutno vzpomenout nový přírůstek ze sekce dechové, který si v několika skladbách zahostoval a svým něžným hlomozením povznesl veškeré parciální zlomky rytmů do výšin neskutečných. Skupině navíc sekundoval opravdu výtečný čitelný zvuk a naprosto přeplněný klub, který tvořil skvělou atmosféru.
Další pánové ze skupiny NEWMAN už tak silnými zbraněmi nevládli. Lehce ušpiněný noise-rock, koketující s řádně vyřvaným emo-punkem jednoznačně nepřeskočil v mých uších laťku, kterou nastolili první hrající. Set navíc lehce poznamenala technická štěstěna, která se na chvilku obrátila ke klukům zády. Obrat o 180 stupňů jsem zaznamenal až s příchodem LVMEN. Jejich vystoupení bylo totiž naprosto všepohlcující a chronicky nakažlivé. Již první dva opusy uvrhly posluchače do světa, kterému vládne toto netradiční uskupení, jenž je jedním z mála našich vývozních artiklů v žánru. Obrovská videoprojekce podtrhovala jednotlivé skladby, nicméně nebyla klíčovou součástí setu. Pokud jsem zavřel oči, vystačil jsem si ve světě posledního alba „Mondo“ zdaleka i bez ní. Skupina, která se může pýřit společným pobytem na jednom podiu s žánrovými špičkami typu CULT OF LUNA, útočila na posluchače s arzenálem, který byl po všech stránkách smrtící a paralyzující. Bezprostředně po koncertu jsem si musel udělat několik chvilek pro sebe, abych celý zážitek rozkousal a spolknul. Jedinou výtku bych měl a ta se týká videoprojekce. Fakt, že byla z drtivé většiny sestříhána (byť velmi umně) z fragmentů již natočených filmů, působil v mých očích trochu lacině. Jsem přesvědčen, že by LVMEN byli schopni dát dohromady filmovou sekvenci zcela vlastní, která by celý zážitek ještě více umocnila.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.