OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ako sa v pravých blackmetalových kruhoch patrí, správny imidž je minimálne polovica úspechu. Skamfer, jediná postava stojaca za bezbožným projektom HERESI, si sukces, zdá sa, poistil na všetkých možných frontoch. Začína to obalom s maľbou od kultovej postavičky USBM scény Wresta (LEVIATHAN, LURKER OF CHALICE), pokračuje ultra-nenávistným manifestom na inak graficky dokonalej webstránke a končí správami o Skamferovom dlhodobom pobyte za tapacírovanými stenami viacerých švédskych psychiatrických liečební. Dnes už trochu predvídateľné a ohraté.
„Psalm II – Infusco Ignis“ („Zatemni žiaru“) je však predovšetkým hudobné CD, i keď sa naň nevošlo viac, než dvadsaťdeväť minút. Prvým prekvapením je, že HERESI neznie ako dnes v podzemí moderný, ambientom napáchnutý „suicidal“ black metal, no ani ako hopsavý, pomalý a ťarbavý čertov tanec v duchu súčasnej inkarnácie SATYRICON alebo CRAFT. Skamfer temer celý album nasypal v nečakane melodickom, „nathrashlom“ duchu, ukrytom v množstve až spevných vyhrávok či náznakov sól. Zmienku si zaslúži riffujúca „Proaíresis“ či stred úvodnej, vydarenej „Liothe“, pribrzdí sa len na zlovestne plazivom začiatku „Dionysesinitiationen“. V kombinácii s nezvykle čistým a razantným zvukom znie „Druhý žalm“ trochu ako DIMMU BORGIR pár rokov pred vystúpaním na vrchol (slávy).
Napriek krátkej stopáži celku sa jednotlivé skladby pohybujú na hranici šiestich minút. Tento fakt sa bohužiaľ podpisuje na súhrnnom dojme: ako to už býva, silné momenty sa skôr zriedkavo vynárajú z obyčajnej „hobľovačky“, miesto toho, aby ju, naopak, niesli na svojich pleciach. „Živosť“ celého materiálu, jeho razancia a dynamika si, na druhej strane, žiadajú sňať pomyselný klobúk; obzvlášť ak toto tvrdenie podčiarkneme faktom, že si tento talentovaný mizantrop všetko nahral sám a bez utiekania sa k lo-fi elektronike či garážovým do-it-yourself ospravedlnenkám.
Hydra Head Records, vydavateľstvo Aarona Turnera z ISIS, vydalo v spolupráci s lokálnymi undergroundovými labelmi už druhé čiernočierne CD, ktoré sa chtiac-nechtiac dostane do rúk nezvykle širokého publika. Napriek tomu, že ani XASTHUR ani HERESI nevydali vyslovene podpriemerné diela, zamrzí, že latku štandardu pri preskoku značne rozkývali. „Psalm II – Infusco Ignis“ je album, ktorý spĺňa či dokonca prekračuje väčšinu undergroundových kritérií na kvalitu či „kvltness“ – na postup do nadžánrovej prvej ligy (do ktorej tromfy portfólia Hydra Head bez debaty patria) to však nestačí.
„Psalm II – Infusco Ignis“ je album, ktorý spĺňa všetky undergroundové kritériá na kvalitu – na postup do „nadžánrovej“ prvej ligy to však nestačí.
6,5 / 10
Skamfer
- všetky nástroje a spev
1. Liothe
2. Bevingad Och Försedd Med Horn
3. Dionysesinitiationen
4. Proaíresis
5. Infusco Ignis
Psalm II - Infusco Ignis (2006)
Psalm I (2005)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Total Holocaust Records / Hydra Head Records
Stopáž: 28:26
Produkce: Tore Stjerna a Skamfer
Studio: Necromorbus Studios
psalm I je o nekolik trid vyse...tohle je pro me zklamani
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.