Tentokráté co do počtu zrecenzovaných nahrávek velmi bohatá Demonadílka se vám hlásí už potřetí. Poprvé jsme se v rámci těchtou souhrnných článků, ve kterých se zabýváme demonahrávkami zaslanými naší redakci, rozhodli pro udělení značky MP tip. Těmi obdarovanými jsou pražští SPACE BILLIARD, kterým se na jejich aktuální nahrávce podařilo umným způsobem zkloubit progresivní prvky s rockovou písničkovostí. Přejeme příjemné počtení ...

SPACE BILLIARD - Visions

Cesta, kterou pražští SPACE BILLIARD urazili za rok, zaslouží uznání. Když se mi někdy začátkem loňského roku dostalo do rukou předchozí bezejmenné demo (které jsem v návalu dalších recenzentských povinností trestuhodně opomněl), věděl jsem, že máme tu čest s nadějným spolkem. Předtucha se vyplnila a já, poslouchaje jejich nové demo pojmenované „Visions“, jsem tomu velice rád. I proto, že se kapela rázněji odpoutala od vlivů newyorského „Divadla snů“ a přestože se nadále může řadit k tzv. progresivnímu rocku/metalu zůstává nejvíce věrna klasické rockové písničce. Ač toto slovní spojení může působit zprofanovaně, je tím nejvýstižnějším popisem hudby SPACE BILLIARD. Čtyřskladbová nahrávka v sobě koncentruje všechen současný um kapely spočívající ve schopnosti zaujmout neotřelou melodií, vkusně chytlavým refrénem („A Hidden Place“) anebo citem pro vnitřní napětí písně („Cirkus Train“). Chvíli to zní příjemně moderně, jindy zase nenuceně staromilsky a celkově pak organicky, přičemž se pražáci presentují jako naprosto zkušená a vyzrálá kapela, která má ve svém dalším směřování už více méně jasno. K tomu připočtěmě solidní vokál s lehce hejvíkovským zabarvením, nicméně i ve vyšších hlasových polohách daleký jakéhokoliv patosu, příjemné klávesové rejstříky a podařený zvuk. Obligátní noticku o tom, že tu a tam jsou zahraniční vzory slyšet až příliš výrazně si protentokráte odpustím, protože v této šestici vidím dost silné světlo v jinak vcelku potemnělém tunelu.
(8 / 10)
www.space-billiard.wz.cz

Dalas

DUOBETIC HOMUNKULUS - Části a mechanismy strojů

Nostalgickou vzpomínku na dávná léta strávená studiem ve mě vyvolalo demo „Části a mechanismy strojů“ od DUOBETIC HOMUNKULUS. Divoké „jízdy“ na koleji připomíná i vlastní obsah, který se při zběžném pohledu jeví jako recese, při bližším ohledání však poskytuje i dost zajímavých materiálů k podrobnému studiu. Výkresová dokumentace je sice na popisné informace skoupá, a především nepřehledná, geometricky uspořádané součásti totiž překrývají jedna druhou, lícovaná spojení jsou lisována pod tlakem, tolerance jsou do mikronů i v místech, kde přesahy jednotlivých nástrojů neodpovídají normám. Drsnost povrchu ozubeného soukolí hrozí zadřením a hřídele dosahují takové házivosti, že vás to nakopne rovnou do sedacích partií. DUOBETIC HOMUNKULUS se z velké části zdají jako mathmetal produkující ze řetězu urvané komando, které neskrývá ambice tvořit cílevědomý „bordel“. Jejich tvorba zasahuje až kamsi k překombinované nečitelnosti Američanů PSYOPUS, v mnoha pasážích ale zůstává i v průhlednější formě blížící se instrumentalistům DYSRHYTHMIA. DUOBETIC HOMUNKULUS jsou však poněkud méně „nároční“, do značné míry parodičtí a v určitých okamžicích je cítit příklon ke grindovější poloze, ze které jako by skupina těžila větší dynamickou agresi. Velmi těžce se mi tento materiál hodnotí, protože nevím zda to DUOBETIC HOMUNKULUS myslí skutečně vážně a chtějí ohromovat nespoutanou nekonvenčností, která jim ale sklouzává do v zahraničí již provařené formy, nebo je to humorná nadsázka snažící se za každou cenu vybočit z davu? Ale ať už je to jak chce, jde o materiál zajímavý.
(6 / 10)
http://bandzone.cz/duobetichomunkulus

Noisy

DOOMAS – Lost Angels

Kdo čeká, že následující řádky budou o doom metalu, čeká správně. Mladá slovenská zkázonosně kovová družina je tu s prvním třískladbovým materiálem rozkládajícím se na ploše více jak dvaceti minut. Fakt, že jde o první počin, je tu bohužel znát na každém kroku. Vydejme se tedy vstříc ztraceným andělským bytostem. Žánrově se nalézáme ve zlatém věku dřevního doomu, čemuž odpovídá i zvuk – pokud bych měl brát „Lost Angels“ jako poctu „starým časům,“ pak bych zamhouřil očko, ale obávám se, že toto účelem daného proma není. Občasné slyšitelné instrumentální kostrbatosti hlavně v dynamice dávají tušit, že album bylo nahráváno v lehce polních podmínkách, o čemž znatelně vypovídá i zvuk. Velmi řídké kytarové podklady a zajíkavě středovyvýškovaná sólice i přehnaně vytažený zpěv podepisují pod „Lost Angels“ nepříliš přívětivý ortel. Jsem si jist, že kdyby zvukový kabátec byl z vyšší cenové skupiny, hodně by to pomohlo celkovému vyznění skladeb. Jedním z mála pozitivních faktorů je chórický vokál zpěvačky Ivanky Trnkusové, který nebesky prosvětluje dvě ze tří skladeb. Ačkoliv je její hlas lehce plochý a nepouští se do žádných velkých exhibicí, do kontextu skladeb zapadá a je andělsky bolestným provzdušněním skladeb. Hlavní vokál drží baskytarista Peter Baťko, jehož hrdelní štěkání vyznívá poněkud suše, více studiové práce a prohnání nějakými efekty by mu rozhodně přidalo na zajímavosti. Pokud se DOOMAS v budoucnu vydají hledat vlastní, méně prošlapané cesty ve zkázonosných bažinách žánru a ozdobí výsledek slušivějším zvukovým pláštěm, bude i potence dalšího kotouče mnohem vyšší.
(3,5 / 10)
www.doomas.sk

RIP

BIG YELLOW DAY – Cabinet Cancer

BIG YELLOW DAY datují svůj vznik do roku 2005 a čtyřskladbové promo „Cabin Cancer“ je první nahrávkou kapely. Stylově by se dalo nejblíže zařadit asi ke škatulce grindcode (skupina sama charakterizuje svůj žánr jako „absurd grind“). Z těch sedmi minut se toho věru příliš mnoho poznat nedá. Základními a v rychlosti získanými poznatky jsou hlavně určitý stupeň hudební vyzrálosti všech zúčastněných a tudíž i ne úplně začátečnická úroveň záznamu, který ač uvězněn mezi žánrovými mantinely tu a tam zazáří v podobě několika odlehčených momentů dávajících (snad) najevo, že se BIG YELLOW DAY v budoucnosti nehodlají věnovat ortodoxně pojatému grindu.
(5 / 10)
www.bigyellowday.cz

Dalas

ANGELS FATE - Demo 2006

Když jsem si na poště vyzvedával doporučenou obálku s odesílací adresou Ministerstvo obrany ČR, Krajské vojenské velitelství Ostrava, trochu ve mě zahlodalo, cože to po mě ta naše profesionální armáda může chtít. Naštěstí, jak se později ukázalo, po mě nechce zhola nic. To jen kdosi z jejích řad mi pěkně po česku na náklady daňových poplatníků poslal „Demo 2006“ ostravských ANGELS FATE. Zatracovat jej kvůli tomu (tedy ono předmětné demo) samozřejmě nebudu, i když je fakt, že nic alespoň trochu zásadního stejně nepřináší, neboť je vyprodukováno v ryze obvyklém tuzemském duchu. Krom úvodního intra (silně inspirovaného hudební kulisou k válečným počítačovým hrám typu „Hidden And Dangerous“ nebo „Call Of Duty“) totiž obsahuje jen tři skladby, z nichž ta poslední je navíc sice povedenou, ale přece jen instrumentálkou. V nich se pak kapela pohybuje na poli heavy – thrash metalovém, nikoliv úplně bez soudnosti a invenční mizérie (což by asi mělo být zdůrazněno) ale to je asi tak všechno, co lze (prozatím) na její adresu dodat.
(5 / 10)
www.angelsfate.com

Louis