Metalcoru je v poslední době skutečně moc, snad až příliš, neboť mnohé skupiny se jen vezou na vlně komerční úspěšnosti tohoto hudebního směru. I já už na tento styl hledím s jistým despektem, přesto není radno používat pravidlo skupinové viny, neboť i dnes se najdou party, které v daných mantinelech dokáží nabídnout po všech stránkách výbornou hudbu. A co víc, umí tyto mantinely nebojácně překročit, aby prokázali, že i mezi metalcore hudebníky jsou lidé širokého tvůrčího záběru. UNDEROATH mezi takové rozhodně patří a dokazují to především svým posledním albem „Define The Great Line“, kde zúročili mnohaleté zkušenosti a v plné síle předvedli své instrumentální kvality, na kterých především jejich hudba stojí. V jejich případě je totiž nosným prvkem technická stránka dravého projevu, který se sice většinu času pohybuje v oněch mantinelech tvrdého metalcoru, nijak však nesklouzává k tradiční často až kýčovité podobě. Navíc se UNDEROATH svým výrazem hodně důrazně distancují od současné americké new metalové vlny, která ve své podstatě stojí a padá na pouhém kopírování a vykrádání evropské scény devadesátých let.

„Define The Great Line“ je albem zajímavě strukturovaným, kde není nouze o akci. V ostrém rozjezdu se UNDEROATH pohybují kdesi mezi divokostí NORMA JEAN a stylově klasickými KILLSWITCH ENGAGE. Spřízněnost s druhými jmenovanými navíc zvýrazňuje Adam Dutkiewicz (kytarista právě zmíněných KILLSWITCH ENGAGE), který se na „Define The Great Line“ podílel jako spoluproducent. UNDEROATH však působí mnohem techničtěji a troufám si říct i vyspěleji. S opravdovým citem kombinují našlapané pasáže a melodicky vyzpívané linky, jako nosný prvek však zůstává štěkavě nervózní hardcore. Ale čeká nás i nejedno překvapení. Až relaxačně působící ambientní zvuky „Salmamir“ přicházejí jako z jiného světa a lehce provokativní rusky recitovaný Psalm 50 (připomínající, že UNDEROATH jsou křesťané) vytváří dojem až nepatřičného odpoutání od dosavadního dění na albu. Sotva se člověk znovu ponoří do metalcore řežby, už je tady „Casting Such A Thin Shadow“, která přináší těžkopádnou sludge náladu prosvětlenou melancholicky post-rockově znějící akustikou. Emocionálně vyšponovaná skladba pak graduje v temnou agresi stylově blízkou CULT OF LUNA. UNDEROATH zde předvádějí schopnost rozezvučet struny do líně plynoucích minimalistických linek, které nejen strukturou, ale i výsledným emotivním vyzněním připomínají ISIS, CULT OF LUNA nebo i RED SPAROWES. UNDEROATH dokonce zvládají i to, co na aktuálních albech zmíněných ISIS a RED SPAROWES postrádám, tedy postupný růst a vývoj motivů. Posledním vybočením je závěrečná „To Whom It May Concern“, téměř jemná rocková balada, kde však znervózňující gradace vytváří předzvěst výbuchu, který musí nakonec nezadržitelně přijít, ovšem utopen v temnotě depresivně se komíhajících struktur nakonec odumře zpátky do roztřesených rockových „chorálů“.

UNDEROATH nabízejí hudbu, která neomrzí (tak jako spousta ostatního metalcoru) po několika posleších, ale zůstává jako široké mořské pláně plné zajímavých ostrůvků, kde má zvídavý cestovatel stále co objevovat. Dusající hardcore postupy jsou nezřídka doplněny o druhou dimenzi jakoby v pozadí plující trylkující kytary, divoké rytmické brejky rozbíjejí stereotyp a burcující vokál bravurně střídá nervně se vyvíjející linky s tradičně znějícími uřvanými frázemi. Velmi kvalitně působí melodická poloha vokálu, která bývá u podobných kapel častým kamenem úrazu, u UNDEROATH čistý zpěv nezachází do nějakých uvřeštěných nebo podbízivých poloh, přesto je dráždivě emotivní. Vše zastřešuje prvotřídní zvuková stránka. Takže hledám-li top metalcore album roku 2006, automaticky mě napadá „Define The Great Line“, rozhodně nejpestřejší deska jakou doposud UNDEROATH nahráli.