Dva dny před Silvestrem se mi konečně zadařilo zastihnout jednu z mála velkých nadějí domácí kytarové scény pohromadě, což vedlo k menšímu čtyřhodinovému sezení, ležení a tlachání nejen o křtu a tvorbě nového alba „Songs to be afraid of“. O budoucnosti i minulosti skupiny, českém jazyce v tvrdé hudbě a mnoha dalších věcech jsem hovořil hlavně se zpěvákem Davidem Martínkem, který se ujal role hlavního mluvčího DIVE.

Zdravím DIVE! Máte za sebou křest nového alba „Songs to be afraid of“, jak jste byli spokojeni s jeho průběhem? Proběhlo vše dle Vašich představ?

Da2: Nadmíru. Účast byla hojná, všem, kdo přišli, děkujeme. Sice jsme až do poslední chvíle céda neměli a netušili jsme, jaké překvapení si pro nás připraví kamarádi z Asshole Fuckers, nevěděli jsme, kdo bude kmotr a jak bude křest probíhat, ale nakonec se vše zdárně vyřešilo, což v našem případě rozhodně nebývá obvyklé. :-)

Bereš mi otázky přímo od úst. Při vystoupení Asshole Fuckers jste všichni vypadali nefalšovaně překvapeně, nevěděli jste tedy vůbec nic? Přece se jejich vstup musel plánovat…
 
Da2: Plánoval se – ale se striktním vyloučením naší účasti. Dokonce jsme měli zákaz vstupu do šatny.

Vašimi hosty na křtu byli NASTY? a H.A.T.E!, dle jakého klíče jste si tyto hosty vybírali?

Da2: Jsou to kamarádi, se kterýma je legrace, a líbí se nám jejich muzika.

Název alba je poněkud zavádějící, jedná se o nějakou koncepci, která by měla být vlastní všem skladbám?

Da2: Jednou jsme si dělali seznam…

…písní, které bychom měli stále cvičit, protože z nich na koncertech máme strach. Nazvali jsme ho „Písně, kterých se bojím“. Takhle nějak to vzniklo.

S nahráváním, mícháním a masterem to bylo poněkud složitější a vše se událo na několika různých místech. Proč to probíhalo tak dlouho a složitě?

Da2: Důvodů bylo víc. Hlavně jsme s výsledkem pořád nebyli úplně spokojeni, jak po zvukové, tak po instrumentální stránce; dále pak hrál velkou roli náš „volný duch“ :-), trochu nám to zkomplikoval i vydařený výlet do Francie a z něj plynoucí tíživá finanční situace. Ale původně jsme to stejně chtěli dělat na různých místech. Chtěli jsme nahrávat co nejvíc nástrojů naráz, aby byl výsledek co nejživější, pročež jsme si vybrali ExAvik kvůli prostoru a také kvůli pohodové atmosféře při práci s Pavlem Bromem. Míchání zase obstaral Luk3, který nám dělal první EP a naší hudbě už docela rozumí. Mastering nám ve finále domluvil Majkláč u Borise Carloffa a jsme za to velmi rádi, nahrávka díky němu fakt prokoukla…

Zaslechl jsem, že jste se kvůli nahrávání i drobně zadlužili, co je na tom pravdy?

Da2: Drobně jsme se zadlužili úplně všichni, ono těch peněz není potřeba málo a ani jeden z nás není zrovna uhlobaron.

Jak je to s vydáním alba, rýsuje se nějaký vydavatel, distributor nebo společnost, která by projevovala zájem o Vaše zastupování? Oslovili jste vlastně někoho?

Da2: No… nerýsuje se nikdo, nikoho jsme totiž neoslovili. Spoléháme na to, že nás bude předcházet naše pověst. Trochu to souvisí s tím „volným duchem“. :-) Ne, ale vážně – my jsme v tomhle ohledu dost neprůbojná kapela, ale už se to zlepšuje, pracujeme na sobě, učíme se nadepisovat obálky a tak, jen nám všechno dlouho trvá. Určitě ale ještě někoho oslovíme.

Již podruhé zmiňuješ „volného ducha“, mnoho lidí si trochu stěžuje, že skupina s Vaším potenciálem by do své hudební kariéry měla „víc šlapat“. Máte jako kapela v tom, co děláte, nějaké cíle? Chtěli byste prorazit třeba i mezinárodní úrovni nebo chcete spíše plavat v tom našem českém rybníčku?

Da2: Onen „volný duch“ je hodně o naší přirozenosti, my se prostě máme tak rádi, že se nechceme do ničeho nutit. Ideální by bylo, kdyby byl čas jenom na tu muziku a veškeré ostatní záležitosti za nás vyřizoval někdo jinej. To ale koliduje s naší drobnou nedůvěrou ke každému, kromě nás, která nás nutí dělat si všechno sami. Výsledkem toho je, že nám všechno dlouho trvá, jak už jsem naznačil výše. Pokud jde o tu (mezi)národní úroveň, rádi si zahrajeme kdekoli, protože prostě rádi hrajem. I v našich vodách je dost místa pro líny, jako jsme my. Akorát v té cizině bývají mnohdy pořád lepší podmínky, co si budeme namlouvat.

Je třeba někdo, po jehož boku byste si chtěli zahrát?

Da2: Tak tedy: TOOL, CLAWFINGER, MARS VOLTA, EPHEL DUATH, LVMEN, DEFTONES, BÉLA FLEG, S.O.A.D., MESHUGGAH, RADIOHEAD, MUSE, SPARTA, ATTHEDRIVE-IN & ENGINE DOWN (R.I.P.), bylo by toho mraky. Zkrátka je veliká spousta kapel, kterých si vážíme, a bylo by nám velkou ctí, kdybychom si před nimi mohli zahrát to naše "razdvatři BUCHtatři". :-)

Jeden záludný dotaz. Zkuste sami zhodnotit, co se Vám na „Songs to be afraid of“ nejvíce povedlo a s čím naopak spokojeni nejste. Jaká je Vaše neoblíbenější skladba?

Da2: Tady asi narazíme. Já bych to například nahrál celý znova, ale to je prý normální. Mluvím tedy jen o zpěvu.

Nosál: No též se připojím – mnoho věcí mělo byt jinak, s čímž už nic nenaděláme. Spokojen jsem s prací ostatních – nechali na tom kousek sebe. Ale nepřinutím se si to ještě jednou pustit.

Doctor: Nejvíc se nám povedlo to, že se nám to vůbec povedlo… Je to část našeho života, která je pryč, a teď se soustředíme na další tvorbu. Tím pádem odpověď na druhou část bude – nahráli bychom to teď už jinak. Nejvíc jsem spokojenej se „SLONem“, který byl přelomem v našich snahách o přiblížení našeho cítění hudby.

Štěpi: Souhlasím s názorem ostatních, že jsme to mohli nahrát lépe, ale tohle si asi budem říkat i po vydání pátého alba. :-) Na druhou stranu mám chvíle, kdy si desku pustím a jsem s ní maximálně spokojen i s chybami, o kterých možná víme jenom my. A vlastně původní záměr byl nahrát desku, která bude znít pokud možno co nejvíc živě, a to se nám snad povedlo.

Nosál: K té oblíbené skladbě – rád mám skladbu, kterou jsme dodělali až nyní – škoda, že tam není :-)) Hodnoceni CD, které jsme natočili, už nám nepřísluší, to je práce pro vás a posluchače. Těším se na  další matroš, který teprve zhodnotíme a nahrajeme.

Da2: Mně se třeba na desce asi nejvíc líbí „Stench“, ale rád mám všechny stejně. A tady Štěpi neví, ten má strach ze všech! :-) Ale nejradši hraje SLONa.

S albem přichází i jiná koncepce stránek, která trochu zvážněla. Jak souvisí tento design s novým CD? Proč jste zavrhli Vašeho potápěče, který tak roztomile dělal bublinky, šlo jen o to, aby s novým CD byl nový web?

Da2: Zkrátka jsme začali novou etapu existence DIVE. Taky jsme nechtěli, aby si lidé stěžovali, že skupina s naším potenciálem do toho "málo šlape". :-) A pokud jde o roztomilá překvapení na našem webu, máme nějaká v záloze do budoucna, web se stále vyvíjí a snad ve svém vývoji neustrne.

Nosál: Designy webu a obalu nesouvisejí ani tak spolu navzájem, jako spíš přímo s hudbou. Jsou to rozdílná média, proto souvisí každé po svém.

Začali jste pracovat i s českými texty, co Vás k tomu vedlo? Chystáte v budoucnu více práce s rodným jazykem?

Da2: Najednou jsem zjistil, že se na „svahilštinu“ dá vymyslet i spousta hezkých českých slov, která fungují i v tvrdé hudbě, aniž by si zpěvák připadal trapně. Navíc mi začala docházet anglická slovní zásoba. Do budoucna budou texty DIVE už převážně v češtině.

To je výborná zpráva, čeština Vám velmi sedí. Když už jsme načali tu češtinu, Vaše prvotina v domácím jazyce a jedna z nejsilnějších skladeb na albu „SLON“ pojednává o reality show „Vyvolení“. Mám tomu tedy rozumět tak, že jste se dívali? Jaký na celý kolotoč kolem reality show, který se za poslední roky u nás rozpoutal, máte názor?

Da2: Ono to není jenom o Vyvolených, je to spíš o způsobu, jakým jsou dnes nabízeny různé produkty, které nemají žádný jiný význam než obohacení těch, kteří je prodávají. O přesvědčování lidí, že se neobejdou bez naprostých zbytečností, a z toho pramenící honba za nimi. O tom, že bez ohledu na kvalitu je určujícím faktorem reklama, ať už jde o maso na krámě nebo o muziku. O Vyvolených je to proto, že „soutěže“ tohoto typu produkují umělé ideály, kvůli kterým jsou pak skutečné hodnoty přehlíženy a opomíjeny.

Váš klip ke skladbě „SLON“ působí jako koláž šitá horkou jehlou, mezi jednotlivými kameny mozaiky nalezneme často útržky filmu Michaela Popa „Neovoxer“, ale zdánlivě nic z toho nesouvisí s tématem skladby. Má ten klip nějaký skrytý úmysl, který se mi pouze nepodařilo dešifrovat?

Da2: Na to by měl odpovědět spíš autor klipu Vašek i Smolík, je to jeho výklad našeho sdělení, tohle on z té skladby cítil a nám se to líbilo. Podle nás je souvislost především v náladě, kterou obě díla vyvolávají, obrazově to možná není na první pohled tolik patrné. Chce to nevnímat očima, ale srdcem! :-)

Jeden čas se hodně mluvilo o klipu ke skladbě „Live in Dreams“ z Vašeho prvního EP, jak jsou daleko práce na tomto dílku a proč ještě není hotovo? Pokud si dobře pamatuji, začátek natáčení byl avizován zhruba před rokem a půl…

Da2: Z toho nakonec sešlo. Je to smutná událost, o které bych se nerad šířil. Jestli někdy získáme natočený materiál, třeba ho ještě použijeme. Už asi ale ne jako klip k písni „Live in Dreams“, neb to by bylo značně neaktuální.

OK, obraťme list… Ve Vaší kariéře vznikla několikaletá pauza mezi založením a znovuoživením skupiny. Proč nastala a co Vás vlastně vedlo k tomu dát se opět dohromady?

Štěpi: Tenkrát jsme asi jako každá kapela procházeli různými personálními změnami, navíc jsme přišli o skvělou zkušebnu, ke které se váže spousta veselých historek, a tak nějak vůbec z nás vyprchala ta prvotní energie, se kterou jsme zakládali původní DIVE. Na nějaký dva roky jsme úplně přestali zkoušet, někteří sekli s muzikou na dobro, ostatní se věnovali jiným projektům, povětšinou deathmetalu… :-) Ale pak se nám začalo stejskat po starejch dobrejch časech, uvědomili jsme si, že jsme do toho od začátku šli s tím, že jsme nejlepší kapela na světě a že ještě není ten správnej čas to zabalit! :-)

Kam budou mířit Vaše kroky v budoucnu? V nastoleném trendu lze pozorovat určité zvážnění a otočení kormidla směrem k náladovějším a depresivnějším polohám. Kdo tímto pomyslným kormidlem nejvíce otáčí?

Da2: Těžko předvídat, kormidlem totiž otáčí Život sám.

Nechce k tomu ještě někdo něco říct? Třeba Nosál? Tak trochu si myslím, že tím kormidlem hodně otáčí právě on, ale možná se mejlím…

Da2: Tys to myslel asi spíš jako po hudební stránce, co? Po té to skutečně nejvíc roztáčí výše zmíněný.
Nosál: Ale výsledek tvoří všichni dohromady.

Do jaké míry ovlivňují Vaši tvorbu skupiny, které posloucháte? A které kapely to vlastně jsou?

Da2: Máme velmi široký záběr, pokud jde o pestrost spektra hudebních stylů, které posloucháme, takže termín „skupiny“ by nám možná nemusel stačit. Některé už jsme jmenovali dřív. Bylo by záhodno dodat některá jména, například GEORGE GERSCHWIN, BEDŘICH SMETANA, LEOŠ JANÁČEK, FRYDERYK CHOPIN, PAT METHENY, LOUIS ARMSTRONG a mnoho dalších. K té první části otázky – určitě nás muzika kterou posloucháme ovlivňuje. Hodně. Není to nijak cílené, je to spíš podvědomé, leč přirozené. Tohle hudba dělá. :-)

V začátcích nebo spíše při Vašem znovuzrození se nejvíce mluvilo o SKINDRED, posloucháte podobnou hudbu ještě dnes?

DIVE (s otevřenými ústy zcela překvapeni): Nás někdo přirovnával ke SKINDRED?
Nosál: Ale když o tom teď tak přemejšlím…
Da2: Mně je třeba hudba SKINDRED sympatická vtipným spojením různých žánrů a takovou tou pohodou, která z nich srší, ale už jsem je dlouho neposlouchal.

Dádo, Ty jsi původem basák z punkrockovcýh písničkářů PVA, které se v podstatě Tvým odchodem rozpadli. Posloucháš ještě punk? Nestýská se Ti po PVÁčkách?

Da2: Punk mě baví v discmanu, při úklidu a někdy i v práci. Občas si pustím i P.V.A.

Na baskytaru stále hraješ ve své druhé kapele JETWAY, což je spíše Nosálův projekt. Před ne tak dalekou dobou pro mě byla jednou z nejzajímavějších extrémních kapel naší kotliny. Příliš však nekoncertujete. Proč, není to škoda? Nebo je to tak, že Vás DIVE baví víc?

Da2: …ČAS JETWAY TEPRVE NADEJDE!!!...

Nic víc k tomu nepovíte?

Da2: To je Ti málo?

Chystáte se třeba s JETWAY také něco natočit?

Da2: Pochopitelně. Problém JETWAY je ale v počtu členů. Tak rozměrné těleso se ne vždy sejde úplně kompletní, pročež není stále dostatečně připraveno. Jak na koncertování, tak na nahrávání. Ale o nahrávce vážně uvažujeme. Rádi bychom ji v roce 2007 měli.

Tak to mám radost! Ještě je tu jedna otázka speciálně pro Dádu. Při vzkříšení DIVE na konci roku 2002 byl Tvůj hlas téměř vždy pevný a neotřesitelný, nyní na živo registruji situaci, že se ne zřídkakdy hlasově dost trápíš. Co se děje a kdy nastal ten zlom? Děláš s tou situací něco?

Da2: Já se částečně trápím trochu schválně v zájmu přirozenosti a taky už mám něco nakřičeno, takže mám na hlasivkách mozoly. Ale nechci se vymlouvat, možná trochu zanedbávám hlasovou průpravu, protože jsem samouk a lenoch zároveň.

Nacházíme se na konci roku, jaká tři alba jste v průběhu roku 2006 poslouchali nejčastěji? Zkuste to každý za sebe…

Da2:
DIVE – „Songs To Be Afraid Of“
GNARLS BARKLEY – „St. Elsewhere“
THOM YORKE – „The Eraser“

Nosál:
DIVE – „Songs To Be Afraid Of“
EPHEL DUATH – „Pain Necessary to Know“
FRYDERYK CHOPIN – „Koncert č. 1 e moll PRO KLAVÍR A ORCHESTR, op.11“

Štěpi:
DIVE – „Songs To Be Afraid Of“
EPHEL DUATH – „Pain Necessary to Know“
SPARTA – „Threes“

Doctor:
DIVE – „Songs To Be Afraid Of“
AT THE DRIVE-IN – „This Station Is Non-Operational“
WoW official soundrack

A vzhledem k tomu, že máme po Vánocích, který dárek Vám udělal nejvíce radosti a který Vám nebyl dopřán, ačkoliv jste si o něj Ježíškovi napsali?

DIVE: My jsme si k Vánocům dali desku. To je asi největší radost.
Da2: A já jsem dostal novej telefon, takže už se mi nevybije, až budu domlouvat koncert. :-)

Máte na srdci ještě něco, o čem jsme nemluvili? Popřípadě nějaký vzkaz našim čtenářům?

Da2: Mluvili jsme snad o všem, máš snad Ty ještě něco na srdci? :-) Čtenářům bychom chtěli vzkázat toto: „Děkujeme, že jste dočetli až sem. Choďte na koncerty. Na shledanou.“

Určitě Vám chci popřát hodně úspěchů v roce 2007, málo přetrhaných strun, pevné hlasivky, zkrátka ať vše jde dle Vašich představ a k Vaší spokojenosti přesně tak, jak to chcete. Pevně doufám, že do roka se sejdeme na křtu nového kotouče skupiny JETWAY… ;-) Díky za čas, co jste se mnou strávili.

Da2: Tobě také vše dobré v tom novém roce, ať se Ti hmatník strunami neobrousí. Byl to čas strávený velmi příjemně.