OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sofomórom „The Unborn“ sa pred dvomi rokmi uviedli Fíni MORS PRINCIPIUM EST medzi veľmi nádejné kapely. Album síce trpel na mnohé začiatočnícke neduhy, čo do nápaditosti však velil k útoku na predné pozície (minimálne) fínskej scény, subjektívne poznačenej činnosťou mnohých veľmi známych a veľmi zlých kapiel. Tretí album „Liberation = Termination“ vzbudzoval preto mnohé očakávania... Kapela ubrala klávesov - po odchode stabilného klávesáka zostalo pri novom mene veľa hovoriace slovo „session“ a syntetické zvuky sa síce na albume vyskytujú hojne, no v značne „doprovodnej“ podobe. Kapela upravila svoj kurz do gitarovejších reminiscencii na slávny švédsky „trade mark“ death metal, v rýchlostných variáciách od stredných temp, cez najtradičnejšie thrashové preteky, až po ultrarýchle rúbanice, v ktorých však vždy dominuje silná melodika. MORS PRINCIPIUM EST zároveň rapídne ubrali na dĺžke svojich kompozícii – celý jedenásťskladbový album trvá iba 38 minút. Názov „Liberation = Termination“ možno ironicky brať doslovne v zmysle, že oslobodenie sa od večných reminiscencií a skladania poklon a naštartovanie vlastných originálnych nápadov by zrejme kapelu zabilo. Tak to aspoň pôsobí. Novinka MORS PRINCIPIUM EST zostáva v bezpečí plytkých vôd pre tých, ktorým stačí omočiť si nohy.
Jedným dychom treba dodať, že Fíni naďalej zostávajú veľmi kvalitnou alternatívou bezobsažných mlátičiek podobného štýlu (napadajú mi NORTHER, či CASKETGARDEN). Nedostatok priebojnosti nahrádzajú nadpriemernými inštrumentálnymi výkonmi, vďaka čomu sa „Liberation = Termination“ stáva albumom aspoň niektorých výnimočných kvalít. Povedané slovníkom odborníka na autorské právo, MORS PRINCIPIUM EST nie sú kapela tantiém, maximálne tak odmien pre výkonných umelcov. Sféra, na ktorú útočia, nemá s racionálnom nič spoločne, pokiaľ je však vašim osobným svätým grálom živelnosť, prešpekulované naháňačky za konzervatoristickým muzikantským umením a kľudne sa obídete bez nejakého racionálna, Fíni vás ukoja dokonale. Sypačka spestrená klávesami, ktorá sa vám postará o príjemnú cestu autom, prípadne zaujímavú trištvrtehodinku v prestávkach medzi počúvaním AT THE GATES a dokonalá predkapela na akýkoľvek koncert deathmetalovej, či neothrashovej stálice, ktorá udrží potrebnú teplotu v sále. K pozitívnym kvalitám treba jednoznačne doplniť rozmanitosť skladieb a perfektnú produkciu a zvuk. Je fakt, že keď už prekročíte prvotné prekážky, ktoré (aspoň teda mne) do cesty pri počúvaní hudby stavia rozum, album sa stane ľahko zapamätateľným a má veľmi slušný potenciál, že si ho naozaj užijete.
Váham, čím vyvážiť veľmi negatívny dojem z pasáže v skladbe „Forgotten“, ktorú MORS PRINCIPIUM EST takmer do písmena ukradli ARCH ENEMY, aby to nevyznelo tak, že tento album nie je dobrý. On dobrý je. Možno poznáte desiatky podobných kapiel, ktoré nepoznám ja a po týchto Fínoch vám ani nenapadne šteknúť. A možno to máte podobne nastavené ako ja a tie desiatky podobných kapiel dokážu stále MORS PRINCIPIUM EST strčiť hravo do vrecka. A pokiaľ si to celé obrátite tak, že na špici tejto scény sa snáď okrem nedávnej novinky FEAR MY THOUGHTS aj tak už dlhé roky neudialo nič zaujímavé, „Liberation = Termination“ ešte viac získa na svojich relatívnych kvalitách.
Album "Liberation = Termination" zrejme neothrashovú scénu z bahna nevytiahne. Ak za jej vrchol však považujete súčasný stav, hľa, kapela, ktorá v ničom nezaostáva, miestami naopak pôsobí živšie, než jej oveľa slávnejší hibernujúci kolegovia.
7 / 10
Ville Viljane
- spev
Jarkko Kokko
- gitary
Mikko Sipola
- bicie
Teemu Heinola
- basa
Joona Kukkola
- klávesy
Jori Haukio
- gitary
1. Orsus
2. The Oppressed Will Rise
3. The Animal Within
4. Finality
5. Cleansing Rain
6. Forgotten
7. Sinners Defeat
8. The Distance Between
9. It Is Done
10. Terminal Liberation
11. Lost Beyond Retrieval
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.