PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rovnako ako v literatúre či kinematografii i v hudbe sa dajú nájsť diela určené na premýšľanie, na bohapusté pobavenie sa a – dokumenty. „Cho Oyu 8201m“ od Geira Jenssena (a.k.a. BIOSPHERE) je jedným z nich. „Field recordings“ z Tibetu nie sú našťastie dokumentom z kategórie tých, ktoré ste v povinne sledovali na základnej škole na čiernobielom televízore Merkur, naopak, patria k tým, ktorých sledovanie dokáže vyvolať opakovaný silný pôžitok.
Geir Jenssen sa na tejto nahrávke vzdal značky BIOSPHERE snáď aj z toho dôvodu, že jeho cesta na vrchol šiestej najvyššej osemtisícovky bola cestou úplne konkrétneho človeka, testujúceho vlastné schopnosti a limity. Jenssen sa v roku 2001 zúčastnil bežnej turistickej expedície a jediné, čo si oproti „obyčajným“ dobrodruhom pribalil naviac, bol minidiskový rekordér, kvalitný mikrofón a dar vnímať zvuky inak, ako bežný človek. „Cho Oyu 8201m“ nie je len tým, čo zachytili Jenssenove uši, ale tým, ako to počul jeho mozog. Od pestrofarebných úvodných trackov plných ruchu domorodcov sa pomaly presúvame „hore“ a tak, ako ubúdajú zvuky ľudí, sa i záznamy stávajú striedmejšími a introvertnejšími. Základom sú holé, neupravované záznamy: na „Cho Oyu 8201m“ sa nehrá na žiadne hudobné nástroje, elektronika poslúžila viac-menej len na ambientný retuš výsledku.
Najsilnejšia je druhá polovica disku: v „Nangpa La: Birds Feeding On Biscuits“ je počuť len krídla vtákov, táto surová stopa je akoby čiarou oddeľujúcou „turistiku“ a samotný výstup. V „Camp 1: Himalayan Nightflight“ zdieľame náhodne zachytené zvuky komunikácie lietadla prelietavajúceho nad Himalájami; každý, kto ako dieťa dychtivo ladil rádio na krátkych vlnách a zo šumiaceho nočného éteru lovil neznáme piesne v neznámych rečiach pochopí, ako sa musel Geir Jenssen cítiť. „Camp 1.5: Mountain Upon Mountain“ je zvučkou Radio Norway International, krehučkého puta medzi domovským Nórskom a pustým svahom hory. „Camp 3: Neighbours On Oxygen“ nie je nič viac, len záznam vyčerpaného dychu obyvateľov susedného stanu, spiacich pod kyslíkovými maskami. Od schopnosti vcítenia sa do pocitov člena horolezeckej expedície záleží to, ako si „Cho Oyu 8201m“ dokážete vychutnať. Na mňa celá doska pôsobí ako spúšťač spomienok na „predinternetové“ časy, na detské túžby, v ktorých hrala obrovskú rolu fantázia, dráždená sporadickými a vzácnymi informáciami, obrázkami či zvukmi; na druhej, „dospelej“ strane z nej sálajú pocity človeka, okradnutého o bežné komunikačné kanály, no o to bystrejšie sledujúceho svet zostrenými základnými zmyslami – skrátka akási melancholická, skľučujúca, no i obohacujúca samota. Gradácia dosiahnutá postupným ohlodávaním palety zvukov, obmedzovania potrieb na nevyhnutné minumum a koncentráciou čoraz viac fixovanou na jediný bod je mimoriane pôsobivá. Ste „tam“ a predsa sedíte doma. Obraz vôbec nechýba, plastickosť albumu dodáva netypické balenie s bookletom obsahujúcim fotky a stručný Jenssenov denník (dostupný i na webe BIOSPHERE).
Geir Jenssen pochádza z mesta Tromsø, štyri stovky kilometrov za polárnym kruhom. Už jeho chladná spolupráca s Bobby Birdom na „Polar Sequences“ bola úžasná. Zima, prázdnota a len akási nezaostrená, no jasne prítomná silueta človeka sú spoločným menovateľom viacerých albumov BIOSPHERE. „Cho Oyu 8201m“ je ich krištáľovo čistý extrakt.
Dychberúca sonda do krajiny hudby, ktorá nepotrebuje noty. Ozvučený denník, dokument bez obrazu.
9 / 10
1. Zhangmu: Crossing A Landslide Area
2. Tingri: The Last Truck
3. Jobo Rabzang: A 666 Metre Peak In The Cho Oyu Himal
4. Chinese Basecamp: Near A Stone Shelter
5. Palung: A Yak Caravan Is Coming
6. Cho Oyu Basecamp: Morning
7. Nangpa La: Birds Feeding On Biscuits
8. Camp 1: Himalayan Nightflight
9. Camp 1.5: Mountain Upon Mountain
10. Camp 2: World Music On The Radio
11. Camp 3: Neighbours On Oxygen
12. Summit: Only Slight Breeze On The Summit At 8201m
Po letech album, ktere aspon castecne pripomene Substrata, ackoliv je jeste mnohem vic orezane od "hudby". Nejde vubec o nic vyjimecneho, kazdopadne prijemna nahravka postavena zejmena na field recordings. Btw nektere tracky velmi silne pripominaji jine umelce (a zdaleka nejde jen o podobnost danou faktem pouzivani environmentalnich nahravek) - uvodni jsou jasni Muslimgauze, nektere nasledujici pripomenou esoterictejsi momenty Alio Die nebo seskupeni Mirror, etc etc PS: spousta tech nahravek je imho jeste upravovana (alespon poustenim nekolika vrstev pres sebe), ackoliv zni vysledek temer "netknute"
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.