PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hvězda WOLVERINE stoupá. Švédská kapela, založená v roce 1995, rozhodně patří k tomu druhu hvězdných úkazů, kterým není souzen trudný osud hudebních komet. Svým přístupem i proměnlivostí mají všechny předpoklady k tomu uchytit se v přeplněné galaxii rockových úkazů a svým podmanivým svitem upoutat dalekohledy pozemských hvězdářů, které zvídavými čočkami pátrají v temném nekonečnu po spanilé hvězdě s barevným prstencem emocí.
Že se děti ze souhvězdí vlkodlaka hodlají v teple posluchačského zájmu ukotvit na delší dobu, naznačilo už album „Cold Light Of Monday“ z roku 2003 – experimentátorsky pojatá verze progu (?) s výraznou atmosférou. Dva roky starý re-release desky „The Window Purpose“ (původně 2001) zase nasvítil WOLVERINE konvenčnějším metalovým reflektorem a ukázal melodicky vytříbenou a údernou tvář se zuby vlčími. Loňská řadovka „Still“ uchopila elektronikou prostoupené črty „Cold Light Of Monday“ a zapustila je do hrubšího metalového výraziva „The Window Purpose“. Po dvou kvalitních, ale nijak strhujících deskách tak konečně přichází uzavřenější a svébytnější dílo...
Bravura v kloubení zubatých riffů a sametových vokálních linek prostupuje úvodní „House Of Plague“, skladbu, která skvěle střídá vyklidněné sloky ve stylu opethovské „Damnation“ a vzduté power metalové refrény, za které by se nemuseli stydět ani krajani EVERGREY. Specificky namíchaný prog/power metalový lektvar zavoní i ze skladeb „Liar On The Mount“ či famózní vypalovačky “This Cold Heart Of Mine“, udiví nevtíravostí, vytříbeností melodie a přirozenou naléhavostí. Perfektní způsob, jak konvenční výraz servírovat bez klišé, patosu a únavných opakování.
Druhou tváří „Still“ jsou skladby komorní, prosycené klidem a chytře úspornými aranžemi. Samplovaný podkres hypnoticky plynoucí „Sleepy Town“, xylofonem akcentovaná vokální linka beznadějné suity „Nothing More“ či skvostně vygradovaná pochoutka „Taste Of Sand“ – to jsou pádné důkazy kompoziční vyzrálosti a písničkářské zdatnosti WOLVERINE. Svorníkem všech poloh je konečně dotažený zpěv Stefana Zella, soustředěný, procítěný, neokázalý, velmi příjemně zabarvený, jistý ve středních i vyšších odstínech. Po rozporech z desek předchozích se zem slehla. O muzikantské zručnosti zbytku kapely nemá cenu mluvit, podobně jako na předchozích řadovkách je bezezbytku pokorně využita k zesílení obsahu, nikoli k formálnímu čarování.
Vlkodlaci se touto nahrávkou přiřadilï do sousedství takových neokázalých hvězdokup, jako jsou PAIN OF SALVATION či RIVERSIDE. Ovládli formu a podřídili jí překrásnému obsahu, emocím, síle melodických nápadů a příjemných písňových struktur. Novinka zkrátka vyzařuje pestrobarevné a podmanivé spektrum moderní rockové hudby. Myslím, že svůj dalekohled nechám nastavený jejich směrem v očekávání věcí příštích...
Vyvážená kombinace výrazové úspornosti "Cold Light Of Monday" a metalové chytlavosti "The Window Purpose". Opethovsky zádumčivé dítko se silou vlkodlačí. Jedna z desek roku 2006.
8,5 / 10
Stefan Zell
- vokály
Mikael Zell
- kytary
Thomas Jansson
- basa
Marcus Losbjer
- klávesy, programming
Per Hendriksson
- klávesy, varhany, Rhodes
1. A House Of Plague
2. Bleeding
3. Taste Of Sand
4. Nothing More
5. Sleepy Town
6. Liar On The Mount
7. Hiding
8. This Cold Heart Of Mine
9. And She Slowly Dies
Communication Lost (2011)
Still (2006)
The Window Purpose (re-release) (2004)
Cold Light Of Monday (2003)
The Window Purpose (2002)
Fervent Dream (1999)
Fervent Dream (demo) (1998)
Demo No. 3 (1997)
North (demo) (1997)
Land Of The Midnightsun (demo) (1996)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Candlelight Records
Stopáž: 50:48
Moje první setkání s tvorbou těchto Švédů je poznamenáno poněkud rozporuplnými pocity. Jestliže si vychutnávám zvuk nástrojů a celkové aranže písní, tak mám velký problém s vokálem Stefana Zella. Jsou totiž místa, kdy v něm cítím na můj vkus až příliš patosu a pro mě těžce akceptovatelné progrockové pompy. Jedná se samozřejmě o čistě subjektivní záležitost, která však z mého pohledu sráží jinak pozitivní dojem z tohoto alba.
WOLVERINE představují prog bez přehnaných instrumentálních krkolomností zaměřený spíše na soudržnost a náladu skladeb, jdou cestou ladných písniček a i když nezapírají svoji ambicemi deformovanou minulost, je album „Still“ do jisté míry umírněné a skupina se na něm téměř oprostila od poloh, které v jejich provedení nezněly příliš věrohodně. Řeč je především o dříve trochu nepřesvědčivém vokálu. Současní WOLVERINE jsou tak především o příjemně plynoucí hudbě, která možná nedosahuje instrumentální ekvilibristiky ani osobité výraznosti PAIN OF SALVATION, přesto má svoje kouzlo. Na „Still“ prostě ukázali WOLVERINE sympaticky civilní tvář.
WOLVERINE zdá se konečně nacházejí pevnější půdu pod nohama a po dřívějším tápání, komu z hudebně blízkých kolegů se podobat více, dosadili do hlavní role "Still" především sebe. Pravda, třeba taková "Liar On The Mouth" a vůbec začlenění eletronických hradeb nejednou upomene třebas takové EVERON, ale jsou to půjčky drobné, nerušící. Největší pokrok nutno hledat v hrdle Stefana Zella, který si snad už konečně uvědomil, že jeho vokál ve výškách skutečně není příjemný, a tak se soustředil hlavně na prostřední a klidnou polohu a vida, funguje to! V refrénu úvodní "The House Of Plague" se ještě pozapomněl, je to však jedno z mála bolavých pěveckých míst. Minimalistický prog (skutečně krásná škatulka), zasněný a zadumaný. Byť "Still" v žádném směru v podstatě nevyčnívá, MP tip si rozhodně zaslouží. Je totiž moc příjemná na poslech.
Povedený kousek, velmi povedený...
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.