PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
TORTHARRY si pro svoji pátou desku snad ani nemohli zvolit příhodnější název. Ano, „Reborn“, tedy „Znovuzrození“, výstižně reflektuje návrat domácí death metalové stálice do dob jejich tvůrčích počátků, přesněji pak někam mezi debutové album „When The Memories Are Free“ (1994) a následující, o poznání přesvědčivější záznam „Book Of Dreams“ (1997). V zájmu zachování co nejvyšší míry objektivity jsem byl nucen navštívit sklepní prostory mého příbytku, kde mám ještě uloženy některé starší pásky, mimo jiné i první dvě alba z kovárny TORTHARRY. Zvláště třináct let starý debut (jen tak pro zajímavost dodám, že prapočátky kapely sahají až do roku 1984) je ukázkovým dobovým dokumentem, zachycujícím atmosféru death metalové revoluce v rámci tuzemských luhů a hájů. O vzkříšení onoho unikátního spiritu se svým způsobem pokouší i zbrusu nová deska „Reborn“.
TORTHARRY znovu začali úplně od píky. Opustili svoji alma mater, tedy studio Hacienda, rozloučili se s dlouholetým produkčním Milošem Doležalem a co je snad nejdůležitější, dali sbohem experimentálně pojaté tváři, kterou dokázali velmi zajímavým způsobem prodat na svém čtvrtém albu „White“. Rok 2006 znamená pro TORTHARRY návrat ke kořenům, k old school klasice, jež jim seděla, sedí a věřme, že i nadále sedět bude zdaleka nejvíce.
K vydařenému žánrovému comebacku dozajista napomáhá i sytý zvuk z bzeneckého Shaarku, oproti Haciendě sice trochu zastřenější, leč o to více intenzivní a konfliktnější. Pro kapelu jasné plus, navíc získané s minimálním rizikem, neb obě studia patří k absolutní tuzemské špičce a jejich osádky rozhodně nemají ve zvyku odvádět průměrnou práci. TORTHARRY, toho času již bez zakládajícího maskota, bubeníka Juana, po menší tvůrčí pauze a o mnoho delší etapě stylového přemítání znovu nalezli ztracenou tvář. Ne, tolik diskutované „White“ rozhodně nevnímám negativně, je z něj jasně cítit touha experimentovat, činit překvapivé kroky, ovšem ne vždy se tak děje s úspěchem. I s časovým odstupem na mě nejodvážnější album východočeské čtveřice působí jaksi rozpolceně, na jednu stranu sympaticky narušuje zkostnatělé postupy, na stranu druhou předhazuje nejednu „inovaci pro inovaci“. Ale zpět k aktuálnímu „Znovuzrození“. Od „Book Of Dreams“ tady máme první album TORTHARRY, které působí celistvým dojmem, není skoupé na nadstandardní příděl entusiasmu, a především pak s přehledem kormidluje daleko od dramaturgických mělčin, kde občas spočinulo zejména „Unseen“.
Kdo od TORTHARRY očekával pokračovatele netradičního „White“, pravděpodobně odejde se skloněnou hlavou, naopak milovníci surových old school řemesel budou zářit spokojeností. A já? Z mého hodnocení je snad jasné, že i na mé tváři zahořel úsměv zadostiučinění.
TORTHARRY znovu začali úplně od píky. Opustili svoji alma mater, tedy studio Hacienda, rozloučili se s dlouholetým produkčním Milošem Doležalem a co je snad nejdůležitější, dali sbohem experimentálně pojaté tváři, kterou dokázali velmi zajímavým způsobem prodat na svém čtvrtém albu „White“. Rok 2006 znamená pro TORTHARRY návrat ke kořenům, k old school klasice, jež jim seděla, sedí a věřme, že i nadále sedět bude zdaleka nejvíce.
7 / 10
Daniel Pavlík
- zpěv, kytara
Martin Hrubý
- kytara, zpěv
Martin Vacek
- baskytara, zpěv
Jiří Rosa
- bicí
1. Chimerical Agonies
2. Return Into The Void
3. Night Hunt
4. Confession Of The Void
5. Chasing Emptiness
6. Dorotheum
7. The Moon Hall Of Lady Tanwó
8. Tennosei No Tenshi
9. Inverse Reflection
10. Night Mist
11. Commandments Of The Void
12. Japanese Night
Reborn (2006)
White (2003)
Unseen (1999)
Book Of Dreams (1997)
When The Memories Are Free (1994)
Incriminated (demo) (1993)
Flames Of Eternity (demo) (1992)
Mezi nebem a peklem (demo) (1991)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Swage / Redblack
Stopáž: 42:42
Produkce: TORTHARRY
Studio: Shaark Studio, Bzenec
Kontakt: Luboš Gorgan, Stárkov 77, 549 36 Stárkov (mobil: +420 777 839 805)
Toto je opravdu slabé.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.