OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fíni stihli minulý rok okrem regulárnej dosky „Maaäet“ vydať aj druhé pokračovanie trilógie „Airut“ pod názvom „Airut: Aamujen“, ktoré vyšlo vo veľmi skromnom náklade ešte v roku 2004 (navyše nie pod hlavičkou TENHI). Prvá časť „Airut: Ciwi“ zase uzrela svetlo sveta ešte ďalšie tri roky predtým. Nakoľko je podľa vyjadrení kapely skomponovaná aj posledná tretia časť, ktorej nahrávanie má nasledovať toto leto, je načase dohnať zameškané a predstaviť si prostredné z trojice skôr, než dôjde k uzavretiu trilógie.
Inšpiráciou pre vznik celej trilógie boli myšlienky a vízie členov kapely, od počiatkov späté s prírodou a melanchóliou. Pretože ide o starší materiál, než zatiaľ posledný „Maaäet“, pochopiteľné sú výraznejšie odlišnosti v porovnaní so súčasnosťou. Charakteristická melanchólia, smútok, ale i krása sú obsiahnuté v typickej podobe aj na „Airut: Aamujen“, napriek tomu a tak isto ťaživým textom (anglické preklady priložené v booklete sú opäť raz vítanou pomôckou) prekvapuje „Aamujen“ ľahkosťou, s akou pracuje s poslucháčovou pozornosťou. TENHI nikdy neoplývali pompéznou inštrumentáciou, na „Aamujen“ ale dochádza k ešte výraznejšiemu okresaniu jej súčastí, keď v popredí stojí klavír s vokálom (Tykovi Saarikovi občas vypomôže aj Janina Lehto), podporovaný len basou a bicími (tie dostávajú v každej skladbe nezvyklý priestor). Takáto zostava redukuje počet folkových momentov a jednotlivé skladby pôsobia menej abstraktne a relatívne tradičnejšie. Zúženie škály použitých nástrojov u TENHI nemalo za následok monotónnosť, naopak je najpravdepodobnejšou príčinou prístupnosti tohto materiálu, keďže skladby a ich nálada účinkujú okamžite. Menšie prekvapenie sa koná v rozťahanej „Apparition“, kde niektoré momenty evokujú kľudnejšie polohy post-metalových ISIS na spôsob ich aktuálneho albumu „In The Absence Of Truth“, najmä čo sa týka pulzujúceho rytmu a do neho vsadenej zvoľna rozvíjajúcej sa vyhrávky. Všetko ostatné je TENHI - nezameniteľné, jedinečné a predovšetkým o nálade.
Počiny ako tento ma v poslednom čase presviedčajú, že Prophecy Productions už dávno vytlačilo z prvého miesta labely, akým bol v polovici deväťdesiatych rokov napríklad francúzsky Holy Records, stavajúci svoj katalóg na atypických a v rámci scény avantgardných formáciách a interpretoch. Pestrý štýlový záber a kvalita počinov nielen od fínskej akvizície TENHI sú vždy ďalším novým dôkazom.
„Flowers stand frail & grow over me,
Hundred white ones sprout on all the limbs,
Blend with a though with the soil
Trees build roots deep on me,
Bridges snaking to join with the soil, away“
(„Lävitseni Kaikkeen / Through Me And Into Everything“)
TENHI - nezameniteľné, jedinečné a predovšetkým o nálade.
8 / 10
Ilmari Issakainen
- klavír, bicie, basgitara
Tyko Saarikko
- spev
Janina Lehto
- spev
Tuukka Tolvanen
- spev
1. Saapuminen
2. Seitsensarvi
3. Lävitseni Kaikkeen
4. Luopumisen Laulu
5. Kuvajainen
6. Oikea Sointi
7. Kahluu
8. Hiensynty
9. Läheltä
Airut: aamujen (2006)
Maaäet (2006)
Väre (2002)
Airut: ciwi (2000)
Kauan (1999)
Hallavedet (1998)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Prophecy Productions
Stopáž: 52:19
Produkce: Tyko Saarikko, Ilmari Issakainen
Studio: UTUstudio
Emoce? Kde? Tento materiál evokuje dítě, které má za sebou první rok umělecké školy obor klavír, hrající si doma na vážné umění. Některé postupy jsou úsměvné, jiné již přímo nudí. „Airut: Aamujen“ rozhodně nemá sílu potopit posluchače do světa jakýchkoliv emocí a ve výsledku působí velmi bezzubě.
Ďalší krásny album plný emócií od TENHI. Oproti minulému „Maaäet“ je novinka mierne dynamickejšia, no o nič menej krásna. Každá skladba sa vás dotkne veľmi osobitým spôsobom a mne neostáva nič iné len opäť raz vystrihnúť úctivú poklonu fínskym majstrom nálad. Ideálna hudba pre prechádzky zasnenými miestami nášho častokrát šedého bytia.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.