PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvanáct písniček od těchto švédských dvoutunových šílenců. A všechno je to metal... Jenže ne žádný death, thrash nebo kdovíco. Prostě tvrdá muzika s chytlavými riffy, valivým basovým spodkem a houpavými, vesměs středními rytmy... Stejně jako je mnoho Hitlera ve Wagnerovi, tak je mnoho Pantery, Motörhead a Metallicy v 2 Ton Predator... Nebo naopak? Je to jedno, protože každá ze jmenovaných kapel si po svém přetvořila princip veselého rock‘n‘rollu jako zábavy a způsobu, jak se odreagovat. A 2 Ton Predator to udělali stejně. Nenajdete u nich žádnou ortodoxní křeč - tihle Švédové jsou především zábava. V jejich muzice je ona správná punková divokost, ale zároveň i neoddiskutovatelná dávka zralé muzikálnosti. Však to také není jejich prvotina, ale druhé CD již zkušené kapely, která se svou muzikou především baví. Živě to musí být skutečný odvaz. Ani CD ovšem v tomhle duchu nezaostává. Zpěvák Magge někdy řve přes efekt, jindy zase melodicky zastřenou polohou hlasu evokuje Llayna Stalleyho z Alice In Chains, v některých momentech máte dokonce pocit, že slyšíte novější podobu Jamese Hetfielda. I ten Anselmo se tam mihne... Skutečně - i v muzice těchto Švédů je slyšet vyzrálost a zkušenost, která nedává prostor zbytečným technickým kudrlinkám, ale nachází mezi sekavými riffy a odsýpavými středními tempy nekompromisně prostor pro přímý tah na bránu. Žádné hlubokomyslné úvahy o změně světa, ale prosté vyřvání si pocitu nasranosti (Pumpjack Pleasure, Turning Point), pohrdavý pohled na nagelované teenagery vzor Holywood (Freak 2000), nebo prostá radost z toho, že pánové jsou ze Śvédska, ačkoli je to tam někdy pěkně štve (Hail From Sweden)... Tohle CD má v sobě kromě obrovského množství energie přesně ten postoj, který se v jistých oblastech nazývá „fuck-off attitude“. Docela živě vidím, jak ti čtyři maníci vylezou na pódium, odloží lahváče, zařvou: „We are 2 Ton Predator and we‘re gonna kick your ass!“ a nasypou vám do hlavy ten svůj našlapaný „metal“. A tenhle postoj si uchovali i na tomto CD, ačkoli čistý a přehledný zvuk jim možná ubral něco z jejich pódiové „špinavosti“. Ale je to odvaz a to se mi moc líbí... Hail to Sweden!
9 / 10
1. Boogie
2. Duck Tape Story
3. Bond
4. Pumpjack Pleasure
5. Hail From Sweden
6. Freak 2000
7. Downright Evil
8. 4 Toungues Strong
9. Turning Point
10. September Flu
11. Last Boost
12. Empty Chambers
Demon Dealer (2003)
Boogie (2001)
In The Shallow Waters (1999)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.