NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A jsou tu zase slovenští Abstract se svým instrumentálním pojetím metalu, do něhož reflektují své pocity. Docela originální banda, jen co je pravda. Když jsem je slyšel poprvé na demu Aestuum II., v duchu jsem jim nepředpovídal dlouhou budoucnost, předpokládaje, že se s touhle muzikou moc nechytnou. A ejhle – jsem špatným prorokem, naštěstí. Abstract se vyvíjejí a pracují na sobě, takže se nás nyní pokoušejí obšťastnit novou sbírkou svých melancholických skladeb. V podstatě ovšem Abstract pouze nadále rozvíjejí koncept, který si vytyčili ve svých počátcích. Fragmenthea je tedy opět mozaikou instrumentálních obrazů, do nichž se pětice muzikantů z Banské Bystrice pokusila skrze nástroje vtisknout své nálady a představy. Celých deset kompozic se ovšem nese v duchu poněkud svižnějším než jak si jejich v zásadě metalovou muziku vybavuji z dema Aestuum II. Jak kytarové, tak především klávesové motivy jsou pestřejší a skladby jaksi více sedí pohromadě. To je ale bežný posun, takže žádná velká překvapení se nekonají. Nečekejte ovšem od Abstract nějaké bohapusté kytarové onanie, krkolomná sóla a technické rallye... Pánové si nehrají na Cynic, spíš si tak vesele (či smutně – jak kdo chce...) brnkají a rozvádějí jeden motiv do různých poloh. Mně se sice nálada desky zamlouvá a docela rád na sebe nechávám působit její uklidňující atmosféru, přesto si ale myslím, že v některých momentech Abstract zacházejí až do přílišné jednotvárnosti, když například déle než minutu opakují jeden kytarový motiv, jenom v různých tempech... to pak začíná být příliš monotónní. Možná tím pánové Lengsfeld a spol. měli něco na mysli, ale na posluchače to může působit spíš nudně než sdělně... Deset lístků smuteční vrby opět působí spíše zadumaně a melancholicky, nikoli však depresivně. Pokud máte tedy náladu poslechnout si čistě instrumentální ztvárnění toho, jak si v Banské Bystrici představují, „temné světlo spektra“, „zlomek noční bolesti“, „stíny hor“, „mužský pláč“ nebo jaké to bude „až sochy budou plakat krev“, pak je Fragmenthea tím správným médiem pro vaše touhy... Pěkné.
8 / 10
Vydáno: 2002
Vydavatel: Vlastní náklad
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.