KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Američané MINSK jsou velmi zajímavým hudebním tělesem, jenž se částečně pohybuje ve vodách, které už dříve místy brázdili NEUROSIS a jim podobní. Výše uvedenému přirovnání se hudebníci patrně jen tak nevyhnou, je však třeba jej brát z pohledu kontextu než jako nezvratné tvrzení, které by kapelu stavělo do role pohrobků, protože těmi MINSK skutečně nejsou. Ačkoliv jejich tvorba čítá všeho všudy dvě alba, lze říci, že se spolu s dalšími nově vzniknuvšími a personálně (za všechny lze snad zmínit řadového člena Sanforda Parkera, který se produkčně podílel na albech PELICAN, TEETH OF THE HYDRA, UNEARTHLY TRANCE apod.) nebo hudebně rovněž často spřízněnými spolky (např. YAKUZA, PELICAN, ROSSETTA či GIANT SQUID) podílí na další „vlně“, která k žánrovému proudu zaujímá poměrně zajímavý přístup a v ničem si příliš nezadá s „historicky“ známějšími jmény.
MINSK svůj hudební výraz rozprostírají do relativně velké šíře, ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že tím hlavním jmenovatelem jsou masivní sludgeové plochy. Potenciál kapely má své hlavní ohnisko však přeci jen poněkud jinde. MINSK excelují nejen v rovině pomalé gradace a budování sugestivní, psychedelií prosycené atmosféry, ale rovněž v postupech a prostředcích, které k tomu využívají, zejména pak v rytmické sekci, jež staví na výtečně variovaných tribálních motivech rozvrstvených po celé délce alba, které spolu bohatě využívanými perkusemi, samply a smyčkami vytváří podobně jako u YAKUZY hypnotizující hudební celky a zvukové vrstvy.
MINSK nikam nespěchají, své skladby rozvíjí velmi zlehka a značně rozvláčně, není to však monotónně trýznivá repetice, kterou byste mohli očekávat a která je u žánrově spřízněných spolků tolik v kurzu. Kapela jakoby stoupala po nekonečné spirále a rozvíjela své vlastní pojetí transu. Zatímco se skladby „Embers“ a „White Wings“ přelévají v hněvivém, zvukově poměrně syrovém „běsnění“ a ukazují obhroublejší tvář kapely, akustická meditace v „Mescaline Sunrise“ tvoří takřka nečekaný předěl směrem k ještě výraznější rozvláčnosti, která sice nepostrádá silný psychedelický rozměr nastolený v úvodu desky a občasné „hrubé“ výpady, ke slovu se však dostává podstatně rozjímavější rozpoložení, z něhož plnou měrou vyvěrají dříve upozaděný stesk a bolestivé emoce. „The Orphans Of Piety“ a „Ceremony Ek Stasis“ patří k jednoznačným vrcholům alba, v nichž kapela výborně kombinuje všechny charakteristické prvky ve strhujícím, vypjatém závěru. Za zmínku rovněž stojí nápadité saxofonové intermezzo či nečekaně se vyhoupnuvší posmutnělá latino vsuvka v režii Bruce Lamonta (YAKUZA), jež vkusně zapadá do bohatého hudebního rejstříku desky.
„The Ritual Fires of Abandonment“ nepatří mezi přímočaře přístupné nahrávky, hudebně a tematicky ohraničený koncept však činí z poslechu silný zážitek, který v bohatě rozvrstvených skladbách umožňuje i opakovaně nacházet nové.
Velmi sympatická deska, která si na nic nehraje a i přes citace známějších jmen nepaběrkuje, nýbrž směřuje po vlastní ose. Pokud vás zaujali GIANT SQUID nebo nepříliš časté klidnější polohy chicagských YAKUZA, pak jste v případě temnějších, rozvláčnějších a pocitově více drtících MINSK na správné adrese.
8,5 / 10
Chris Bennett
- kytary
Tony Wyioming
- bicí
Tim Mead
- syntetyzéry, vokály
Sanford Parker
- baskytara
Hosté:
Bruce Lamont
- saxofon
1. Embers
2. White Wings
3. Mescaline Sunrise
4. the Orphans Of Piety
5. Circle Of Ashes
6. Ceremony Ek Stasis
With Echoes In The Movement Of Stone (2009)
The Ritual Fires of Abandonment (2007)
Out Of A Center Which Is Neither Dead Nor Alive (2005)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 59:06
Produkce: Stanford Parker
Další pokračovatelé školy NEUROSIS nás emocionálně vracejí do dob, kdy jejími učiteli zmítal mladický vztek a vzdor. Zvolněné pasáže střídají nájezdy mohutných kytar. Ovšem je potřeba MINSK pochválit za snahu nebýt jen další revivalovou kapelou. Prvky vlastní osobitosti jsou na albu lehce rozpoznatelné a moc příjemně se poslouchá i hostující saxofonista Bruce Lamont ze stylově spřízněných YAKUZA. Velice pozoruhodná a dobrá deska!
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.