Dva roky po z mého pohledu rozpačitém albu (byť nakonec i přes moje příkré hodnocení v recenzi převládly pozitiva) „You Fail Me“ je tady tato zuřící partička zpoza oceánu zas, aby opět, jak už to u ní chodí, pořádně rozčeřila už tak dosti divoké hardcoreové vody. Přiznám, že počáteční poslech plynule navazoval na skepsi z předchozího alba, ale, drazí přátele, naštěstí je opak pravdou!

Sice kvalit svých vrcholných děl už asi nedosáhnou, nic to však nebrání tomu, aby stále chrlili výborné desky. Ne, příliš mnoho změn se zase neudálo. Tahle partička ví moc dobře, na kterých polích dominuje a tomu i nadále podřizuje svoji taktiku. Takhle nasraně a psychopaticky znějící bandu aby jeden pohledal. Člověk si říká, že Jacob Bannon už by se mohl na čím dál starší kolena trošku uklidnit, ale ten pacholek potetovaná má pořad tolik vzteku, že by ho mohl rozdávat na ulici kolemjdoucím a ještě jim jako dovětek jednu natáhnout. I když tu a tam povolí uzdu vybíjení svých frustrací ve prospěch přeci jen pozitivnějších emocí (mám na mysli hlavně na poměry kapely velice netradiční melodický kousek „Grim Heart / Black Rose“ s hostujícím vokalistou Jonahem Jenkinsem), celkově působí „No Heroes“ opět jako vysoce nebezpečná třískavina schopná v rukou nepřipraveného jedince způsobit katastrofu.

Ovšem na druhou stranu nemá cenu zakrývat oči před faktem, že se CONVERGE víceméně už opakuji, leč brát to v tomto případě jako výtku by bylo zbytečně hnidopišství, protože navzdory tomu jsou stále schopni nabídnout odpovídající kvalitu. Jestliže jsem si v recenzi na „You Fail Me“ stěžoval na nepříliš bohatou variabilitu aranžmá, tak tentokráte se skupina opět prezentuje v tom pro ni nejlepším světle. Rozběsněné a doslova nervy drásající vysokorychlostní skladby jsou dávkovány v přesně takovém množství, aby nezačaly nudit. Vzápětí přichází uvolnění, zpomalení, jako když se neurotik potřebuje nadechnout k dalšímu hysterickému záchvatu. Bicí Bena Kollera opět vyrážejí dech a vy máte pocit, že je slyšíte všude kolem vás. Tenhle chlapík je skutečným tahounem této demoliční čety. Vůbec instrumentální party byly vždycky silnou složkou CONVERGE a ani tentokráte není potřeba na tomto tvrzení cokoliv měnit.

Ruku v ruce s kvalitním zvukem, který má na svědomí kytarista Kurt Ballou, a již tradičně zajímavým obalem (a neméně zajímavou vinylovou verzí) z dílny křiklouna Jacoba se CONVERGE vrátili ve výborné formě a já osobně jsem tomu moc a moc rád!

PS: Škoda, že se Evropě (a potažmo i naší zemi) vyhnulo turné MASTODON + CONVERGE, které proběhlo v lednu a v únoru tohoto roku.