S metalovou kapelou z Kyrgyzstánu (přestože nahrávající a koncertující v Německu) se člověk rozhodně nesetkává každý den, tudíž by mu mohla v mysli vytanout určitá skepse, týkající se kvalit seskupení z – pro našince dosti exotické – střední Asie. Hned v zápětí se však sluší říci, že tyto v našem případě rozhodně nejsou na místě. DARKESTRAH bez sebemenších pochybností JSOU kvalitní kapelou a „Epos“ rozhodně JE kvalitní deskou.

Znalejší fanoušek si již jistě podle jména vydavatele dokáže utvořit obrázek o tom, jakou že muziku námi představované seskupení tvoří. Ano, je to beze všech pochybností black metal, v tomto případě spíše atmosferičtějšího a v souladu s názvem nahrávky také epičtějšího a rozmáchlejšího charakteru se všemi tradičními atributy (ať už kladnými či zápornými), které jsou pro zmíněný hudební styl symptomatické. Na ploše přibližně třiceti minut rozvíjí kapela v jedné jediné skladbě příběh o tamějším horském jezeře Issyk-Kul, které patří mezi největší na světě (příjemná to změna oproti typicky klišovitým textům), navíc bez nepěkného faktu, který obdobně pojaté nahrávky někdy trochu degraduje – totiž skutečnost, že si tvůrci občas ukousnou větší sousto než mají šanci spořádat a ke své smůle se musí zařadit mezi ty, jimž se podobně ambiciózní projekty nezdárně hroutí pod rukama. To však zcela určitě není případ DARKESTRAH – půl hodinka je tak akorát, člověk se ani nenaděje a je tu konec a co je podstatné – není zde mnoho prostoru pro nudu (s delší stopáží by to, pravda, u podobně pojatého materiálu pravděpodobně problém byl). Předchozí zmínka je navíc umocněna tím, že se „Epos“ od pomalejšího, až příliš tradičního a méně zajímavého rozjezdu postupně stává více a více interesantním, postupně graduje a v samotném finiši se dá popsat jako téměř strhující.

Fakt, že DARKESTRAH pocházejí odkud pocházejí by teoreticky mohl svádět k domněnkám, že se tato skutečnost určitým způsobem projeví na jejich tvorbě – dejme tomu zařazením určitých folklórních pasáží či užitím tradičních hudebních instrumentů, což se však děje naprosto minimálně (resp. jen místy je užito nástroje emir-komuz, v češtině známého jako brumle). To už se spíš dočkáme vkusných pasáží, kde hraje prim cello, což jinak spíše standardnější (nezaměňovat za nezajímavou) atmoblackovou nahrávku částečně ozvláštňuje.

Pakliže máte chuť na příjemnou, atmosferickou, majestátní blackmetalovou desku, mohl by být „Epos“ utajeným tipem pro vás (přestože v UG BM kruzích se kapela těší značné popularitě prakticky již od vydání debutu „Sary Oy“). Pro fanoušky žánru určitě doporučený poslech.