Poněkud provokativní název skupiny CAR BOMB může svádět k mnoha vysvětlením, zcela přirozeně se nabízí i asociace s terorismem. Pokud jsou však tito pánové z Long Island (New York) hudebními teroristy, pak jedině v dobrém slova smyslu, tedy jako výbušní neposedové, kteří se svou explozivní hudební náloží snaží rozmetat zkostnatělé stylové budovy. Jako mnoho „rebelů“ jsou však i samotní CAR BOMB ovlivněni ideály svých předchůdců, nehledají vlastní filozofické teze, ale přebírají učení svých vzorů, kterými se v tomto případě zcela zjevně stávají skupiny jako DILLINGER ESCAPE PLAN a MESHUGGAH.

Skupina, zrozená na troskách dvou jiných celků NECK a SPOOGE, hned od svých počátků směřovala k brutální technické tvorbě, která vyústila na debutu „Centralia“. Putování světem extrémů se v tomto případě řídí celkem striktně pravidly, které již před časem položili zmínění DILLINGER ESCAPE PLAN, většinou uřvané hardcorové vokály plavou nad rytmikou plnou kudrlinek, záseků a protirytmů, třeštivě trylkující kytara zběsile piští a proměnlivá sekaná tempa často odkazují na technothrashové mistry MESHUGGAH. Ale CAR BOMB odbočují i do grindového světa v kraťoučkém výbuchu „Rid“, nebo se dostávají do deathových poloh ve skladbě „Cielo Drive“, kde především vokální složka vyvolává dojem tradičního deathu a celkově skladba připomíná krkolomně technické skupiny typu NECROPHAGIST. Extrémní pojetí skladeb nabývá schizofrenickou dvojakost bravurně zvládnutých prstolamných kreací a poněkud studeně působící náladové stránky. Vlastní hudební obsah tak poněkud trpí neustálým kódováním do matematicky komplikovaných struktur a bouřící instrumentální smrště zůstávají na úrovni neosobních exhibicí.

Samotní CAR BOMB zmiňují jako využívané vlivy i Zappu a ranné MR. BUNGLE. To je však třeba brát s obrovskou rezervou. Pokud je možno vyslovit jméno Mike Patton, pak jedině v asociaci s nespoutaným šílenstvím, které kašle na konvence a buduje hudbu nikoli pro potřebu ocenění, ale pro vlastní uspokojení z výsledku. Tím hlavním problémem CAR BOMB je však fakt, že svoji kreativitu upírají směrem značně probádaným a osobitý přínos se v této vypjaté a dusivě bláznivé vřavě hledá těžko. „Centralia“ je tak albem, na které v plné parádě platí, že méně by bylo možná více. Ale zkuste zastavit nenasytné extrémisty, kteří se obrovskou rychlostí řítí přeplácaným moderním světem v káře napěchované třaskavým materiálem.