OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po nedeľňajších hodoch pre metalových matadorov sa v pondelok do pražského Abatonu chystala mladá krv v podobe zástupcov novej generácie fanúšikov tvrdej hudby. O príjemný štart do týždňa sa im dozaista postarala formácia z austrálskeho Adelaide, I KILLED THE PROM QUEEN. Autor tejto recenzie si však musí nasypať popol na svoju plešatú hlavu, pretože úvod večera jednoducho nestihol. Je si vedomý, že ho neospravedlní ani fakt, že trčal do siedmej v práci.
Ale k veci. Po Austrálčanoch zabrali pódium Bay Area bangers ALL SHALL PERISH a potvrdili výborné meno svojho rodného zálivu. Ich koncertný prejav je nesmierne živelný, pripomínajúci kapely z newyorskej HC scény začiatku deväťdesiatych rokov. Zmeska nabrúseného deathcoru, grindu a úprimne naštvaného prejavu frontmana Hernana Hermidu na publikum pôsobila ako pokropenie živou vodou. ALL SHALL PERISH nestrúhali žiadnu formu a bez zbytočných póz valili svoj nekompromisný štýl do slušne zaplneného klubu. Predstavili najmä skladby zo svojej aktuálnej platne „The Price Of Existence“, ktorá vyšla minulý rok v auguste u Nuclear Blast. Kalifornčania zanechali výborný dojem. V jednej skladbe im síce nevyšiel pokus prinútiť fanúšikov zdvihnúť nad hlavy zapaľovače a vytvoriť tak príjemnú atmosféru, ale to nech im je odpustené.
Nakoniec na romantické chvíle aj tak lepšie slúžia ich krajania BLEEDING THROUGH. Po krátkom úvode vyskočil spevák Brendan Schieppati ako čertík zo škatuľky a išiel sa spolu s celou kapelou pretrhnúť od aktivity. Pobiehal po pódiu hore-dole, klávesáčka zase buď vrtela hlavou alebo rozdávala pohľady smilnejšie ako najzvrhlejšia sukuba. Obligátny deathcore so zmierlivými klávesovými motívmi a melodickými refrénmi v podaní BLEEDING THROUGH sa teší obrovskej popularite nielen za veľkou mlákou, ale ako potvrdil uragán pod pódiom, tak aj u nás. Pózy a gestá, o ktoré ALL SHALL PERISH ani nezakopli, s úsmevom na tvári porozdávali BLEEDING THROUGH. Fanúšikovskú základňu majú ale očividne silnú. Tá akceptuje kapelu ako celok, so všetkými pozérskymi neduhmi. Kapela však zahrala veľmi dobre a zasvätenec musel byť spokojný. Metalová omladina sa nechala strhnúť k nespútanému besneniu v circle pite a stagedivingu. Abaton aplaudoval hitovkám z posledného CD „The Truth“ ako „Love In Slow Motion“ alebo „Kill To Believe“. Škoda len zahuhlaného zvuku, v ktorom sa strácali melodické linky, vrátane klávesov. Zvukári majú asi radšej bicie. Bohužiaľ, to je v Abatone problém pomerne častý.
Nevyhli sa mu ani Nemci CALIBAN. Ich set začal introm zo stále ešte aktuálneho albumu „The Undying Darkness“. Strhujúca hitovka „I Rape Myself“ išla v tesnom závese, presne ako na doske. Spev v melodickom refréne si kapela vychutnala spoločne s fanúšikmi. Andy Dörner s démonickým imidžom à la postmoderný King Diamond udržiaval publikum rutinérskym spôsobom neustále v strehu. Nenechal sa vyviesť z miery ani otravným dredatým stagediverom, ktorý si snáď myslel, že má patrí ku kapele ako tanečníčka – nie a nie zliezť z pódia... CALIBAN má na spadnutie ďalšiu fošňu, ktorá vyjde koncom mája. Ponesie názov „The Awakening“. Publikum naň navnadili prvou lastovičkou vo forme skladby „I Will Never Let You Down“. Radikálny metalcore v prevedení Nemcov je určite príjemnejší ako ten pred nimi hrajúcich BLEEDING THROUGH. Osadenstvo Abatonu však ováciami predsa viac ocenilo Američanov. Pokiaľ by sa však mal hodnotiť pódiový výkon pondelkového večera, tak by sa víťazom stali ALL SHALL PERISH. Nech už je to tak či tak, pre metalcoreových horlivcov bol pondelok skutočným sviatkom. Všetky tri recenzované kapely majú charizmatického lídra, aj keď je každý z trochu iného súdku. Skupiny do publika pumpujú živelnú energiu a to im ju vďačne vracia späť. Aj keď s malými chybami krásy, pondelňajší večer v Abatone bol vydarený.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.