Prokládání tvrdě hardcorových ataků nervózními ozvuky DEFTONES a vstřícnějšími melodiemi, to již v minulosti vyčleňovalo floridské POISON THE WELL z běžného metalcoru a dávalo skupině specifické místo i v rámci vlny takzvaného NWOAHM, která v letech minulých expandovala ze Spojených států. Album „Versions“ pokračuje v tomto brouzdání po okrajových oblastech metalcore a new-metal scény. POISON THE WELL se i zde projevují jako draví predátoři, nosným prvkem jejich skladeb jsou však především jemnější, nikoli však veselé, melodické a náladové polohy. Právě v tomto aspektu se album jeví načichlé odérem DEFTONES, neboť svíravý pocit nervozity je tím primárním pocitem, který ve vás skladby zanechají. Zdá se, že tomuto cíli podřídila skupina veškeré své snažení a stejně jako na minulém albu „You Come Before You“ rozehrála stínohru kontrastů mezi říznými a přímočarými riffy a plazivě se vlekoucí dráždivostí nervních akordů. Až by se chtělo vykřiknout slůvko emo, jenže tím bychom jim křivdili, neboť ani z tohoto směru si skupina nenechá diktovat.

Hned v úvodu alba nás POISON THE WELL zavedou až kamsi do crossover oblastí a například v takové „Breathing´s For The Birds“ jako by se reinkarnovalo i cosi ze starých dobrých FAITH NO MORE. Je to důkaz nezávislosti na trendech, ze kterých si pánové z prosluněné Floridy sice berou mnohé výrazové prostředky, avšak pouze aby je využili k dosažení vlastní nadžánrovosti. Na „Versions“ se tak setkáme s mnoha stylovými vlivy, vždy však deformovanými a v dobrém smyslu slova účelově přizpůsobenými konečnému cíli. Tím jsou emotivní skladby, které se většinu času nikam neženou, naopak se často zahalují do plazivé těžkopádnosti disonantních akordů jako v případě trojky „Nagaina“. Stejně i akustickou kytarou startovaná „Slow Good Morning“ je ukázkou skvěle gradující skladby, jež nám hází přes hlavu těžkou deku sludge depresí, které jsou na současné post-hardcore scéně tak oblíbené. POISON THE WELL však i tyto inspirace používají po svém a šikovně zapojují dechové nástroje, které se zde zjevují s přirozenou nenásilností, navíc zkombinovány s ozvuky inspirací již zmíněmými DEFTONES, jejichž vliv je asi nejsilněji cítit ve skladbě „You Will Not Be Welcomed“, mimochodem jednom z nejpůsobivějších okamžiků alba. Ani na svižnou údernost však POISON THE WELL nezapomínají, opět je však cítit hudební erudice, když třeba v pozadí „Naive Monarch“ hučí i punková přímočarost. I ta je ale osekává širočinou svéhlavosti a než by se mohla stát otravnou, zlomí se v nádherně baladickou „Riverside“, která i s přispěním opětovného zapojení dechových nástrojů odplouvá až kamsi k poprockové naléhavosti. POISON THE WELL dokazují, že dosáhli mimostylové osobitosti, umí podřídit tempa náladám a nechat vyznít chvějivou dráždivost psychedelických akordů, na kterých především svoji hudbu zakládají.

„Versions“ je jako nekončící hledání svatého grálu, který by nám mohl objasnit odvěkou masochistickou lidskou touhu, kdy zcela nepochopitelně nacházíme potěšení a někdy i uspokojení v dobrovolném trýznění vlastní duše. Člověk touží být týrán a trápen, snad z podvědomé víry, že o co větší budou jeho duševní muka v jednom okamžiku, o to silněji pak bude schopen prožívat chvilky blaženého štěstí, které přece dříve nebo později musí přijít. POISON THE WELL nabízejí traumatických nálad kolik jen unesete, ale pohladit a polaskat se pak musíte nechat od někoho jiného.