OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Belgičtí drtiči LENG TCH´E oblažují své příznivce našlapanou muzikou již několik let a jak to tak vypadá, v brzké době s tím přestat rozhodně nehodlají. Takže - nasaďte si klobouky a pořádně se držte, podle očekávání pojedeme z kopce. Pravda, rychlost nikterak závratná nebude, to takoví ROTTEN SOUND či BLOCKHEADS by se s vámi absolutně nepárali, vzali by to přes ty nejstrmější srázy a největší výmoly, vytřásli by z vás duši a pokud by vám přitom přivodili i nějakou tu zlomeninu či zástavu srdce, ještě by se škodolibě zasmáli. LENG TCH´E jsou však mnohem ohleduplnější a ručička na tachometru tedy maximálních hodnot nedosahuje příliš často. Kapela si raději přibrzdí, podřadí a z grindové autostrády to vezme někam na deathmetalovou cestu plnou zákrut. Zde se pak delší dobu projíždí, občas na letmý moment vybočí, ale nakonec se přeci jen vrátí k přímočaré jízdě…
Je to tak, v případě alba „Marasmus“ (tentokrát kupodivu bez „krvavého“ obalu) se nejedná o grindcorový výplach od začátku do konce - dočkáme se častých žánrových odboček, a to zejména ke zmíněnému smrtícímu kovu, který je v tomto případě spíše střednětempého ražení. Rozhodně potěší i časté kytarové vyhrávky (instrumentální schopnosti muzikantů jsou na výši) či pasáže odkazující až kamsi k stoner rockovým/metalovým výšinám („Confluence Of Consumers“, „Submissive Manifesto“), které nahrávku mírně ozvláštňují a rozhodně zpříjemňují. Je však nutno podotknout - abych vás příliš nemátl – že přes všechny zmíněné aspekty se stále jedná o slušnou ránu mezi oči, přičemž míst vyplněných brutálními sypačkami, hoblujícími kytarami a třepajícími se palicemi je na nahrávce spousta. Koktejl smíchaný z výše zmíněných přísad pak nejenže dobře chutná, ale především jej lze konzumovat opakovaně, což bohužel nebývá vždy pravidlem (v tomto případě má na zmíněné skutečnosti svůj podíl pochopitelně i krátká stopáž).
„Marasmus“ je velmi dobrou nahrávkou po stránce instrumentální, ale především zůstává také pořádnou řezničinou, kde si sice čas od času můžete vydechnout, nicméně na konci jste stejně zpoceni až za ušima. Pak vám zůstává jediné – vyždímat košili, dát si okamžité repete a tu jízdu si pořádně užít…
Velmi dobrá grindová řezničina se silnou příchutí smrtícího kovu, jež sází spíše na propracovanost skladeb než na maximální rychlost.
7,5 / 10
Boris Cornelissen
- vokál
Sven De Caluwé
- bicí
Geert Devenster
- kytara
Jan Hallaert
- kytara
Nicolas Malfeyt
- basová kytara
1. Lucid Denial
2. 1-800-Apathy
3. Tightrope Propaganda
4. Nonsense Status
5. Tainted Righteousness
6. Marasmus
7. Confluence Of Consumers
8. The White Noise
9. Obsession Defined
10. Abstained
11. The Sycophant
12. Social Disgust
13. The Divine Collapse
14. Submissive Manifesto
15. Pattern
16. Trauma And Scourge
Hypomanic (2010)
Marasmus (2007)
Leng Tch´e / Warscars (split) (2006)
The Process Of Elimination (2005)
Man Made Predator (2003)
Black Ops / Leng Tch´e (split) (2002)
Death By A Thousand Cuts (2002)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.