Belgičtí drtiči LENG TCH´E oblažují své příznivce našlapanou muzikou již několik let a jak to tak vypadá, v brzké době s tím přestat rozhodně nehodlají. Takže - nasaďte si klobouky a pořádně se držte, podle očekávání pojedeme z kopce. Pravda, rychlost nikterak závratná nebude, to takoví ROTTEN SOUND či BLOCKHEADS by se s vámi absolutně nepárali, vzali by to přes ty nejstrmější srázy a největší výmoly, vytřásli by z vás duši a pokud by vám přitom přivodili i nějakou tu zlomeninu či zástavu srdce, ještě by se škodolibě zasmáli. LENG TCH´E jsou však mnohem ohleduplnější a ručička na tachometru tedy maximálních hodnot nedosahuje příliš často. Kapela si raději přibrzdí, podřadí a z grindové autostrády to vezme někam na deathmetalovou cestu plnou zákrut. Zde se pak delší dobu projíždí, občas na letmý moment vybočí, ale nakonec se přeci jen vrátí k přímočaré jízdě…
 
Je to tak, v případě alba „Marasmus“ (tentokrát kupodivu bez „krvavého“ obalu) se nejedná o grindcorový výplach od začátku do konce - dočkáme se častých žánrových odboček, a to zejména ke zmíněnému smrtícímu kovu, který je v tomto případě spíše střednětempého ražení. Rozhodně potěší i časté kytarové vyhrávky (instrumentální schopnosti muzikantů jsou na výši) či pasáže odkazující až kamsi k stoner rockovým/metalovým výšinám („Confluence Of Consumers“, „Submissive Manifesto“), které nahrávku mírně ozvláštňují a rozhodně zpříjemňují. Je však nutno podotknout - abych vás příliš nemátl – že přes všechny zmíněné aspekty se stále jedná o slušnou ránu mezi oči, přičemž míst vyplněných brutálními sypačkami, hoblujícími kytarami a třepajícími se palicemi je na nahrávce spousta. Koktejl smíchaný z výše zmíněných přísad pak nejenže dobře chutná, ale především jej lze konzumovat opakovaně, což bohužel nebývá vždy pravidlem (v tomto případě má na zmíněné skutečnosti svůj podíl pochopitelně i krátká stopáž).

„Marasmus“ je velmi dobrou nahrávkou po stránce instrumentální, ale především zůstává také pořádnou řezničinou, kde si sice čas od času můžete vydechnout, nicméně na konci jste stejně zpoceni až za ušima. Pak vám zůstává jediné – vyždímat košili, dát si okamžité repete a tu jízdu si pořádně užít…