OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Korene SUSPERIE siahajú do severského blackmetalu z konca tisícročia; aj pre mňa to bola tá kapela, v ktorej hrá Tjodalv z DIMMU BORGIR. Aj keď bol v minulosti na tvorbu Severanov čierny vplyv patrný, už dávno sa im podarilo vyprofilovať do podoby vcelku osobitého melodického metalového zjavu, ktorý sami členovia popisujú ako „bez hraníc“. A novinka by nemala byť len kovová, ale vyseknutá priamo z kameňa.
Už „Unlimited“ potvrdil, že kapela šľape ako dobre namazaný (nepliesť si s inou namazanosťou) stroj, no a „Cut From Stone“ to nielenže po všetkých stránkach potvrdzuje, ale posúva to ešte o kus ďalej. Nezameniteľný rukopis zostáva nezmenený aj vďaka tomu, že zostava je už pekných pár rokov vcelku stabilná. Štipka čierneho korenia sa síce pomaly vytráca, no nátlakový melodický thrash je opäť pripravený spoľahlivo vám odstreliť hlavu.
Zbrane, ktorými SUSPERIA disponuje, sú v celom rozsahu predstavené už v úvodnom záseku „More“, no všetky druhy munície pocítite až s príchodom záverečných sekúnd. Ak by som ich mal v krátkosti predstaviť: sú to melodické riffy len občasne prekladané ťažšími kalibrami z extrémnejších žánrov spolu s patričnou dávkou vydarených vyšperkovaných sól, v strednom tempe tepajúca prepracovaná rytmika artilérie na odpovedajúcom basovom podklade, no a tomu všetkému velí melodizovaný kričaný vokál. Je zrejmé, že vhodnou kombináciou týchto nástrojov vznikne solídny sonický útok na vaše sluchy. V tomto sú členovia SUSPERIE majstri a v každej skladbe dávkujú svoju muníciu s chirurgickou presnosťou a laserovým zameriavaním, aby mala čo najväčší efekt. Oproti minulému dielu skazy bolo ubrané na hitovosti a album pôsobí menej prvoplánovo, no o to efektívnejšie. Vhodné prestriedanie agresívnejších častí s výborným citom pre melódie a precíznou produkciou a zvukom nemôže minúť svoj cieľ. Každá skladba disponuje silným potenciálom a je ťažké vyzdvihnúť výnimočné momenty, pretože ich je priveľa - či už sa jedná o skvelé zmeny dynamiky v „Life Deprived“, pôsobivú energiu „Release“, emotívnejšiu „Distant Memory“ alebo monumentálnu titulku „Cut From Stone“ s melodickým spevom. Rovnako môžem pochváliť z hľadiska progresu všetkých zúčastnených, či už profesorskú techniku Tjodalva, viac melodického spevu Atheru alebo skvelý cit pre napísanie vydarených melódií a riffov všetkých riffmajstrov, kde naviac potešia aj inventívne basové linky Memnockove. Jediným možným negatívom by mohlo byť rýchle opočúvanie a občasný profesionálny chlad, ale aj tu má aktuálna nahrávka oproti predchádzajúcej navrch, pretože rozhodne je čo každým ďalším posluchom odhaľovať.
V závere mi nezostáva len skonštatovať, že aj tento krát svoju misiu SUSPERIA plní na 100% a úspešne ďalej pokračuje vo svojom ťažení. Nezostáva nič iné len zaželať všetko dobré a netrpezlivo čakať na ďalší, už v poradí piaty útok tohto úderného komanda.
Precízna nálož moderného, melodického, no stále extrémneho metalu s profesionálnym spracovaním, inoštýlovými inšpiráciami a dostatkom zákutí k objavovaniu. Čo viac si priať? Len viac - „More“.
9 / 10
1. More
2. Lackluster Day
3. The Clone
4. Distant Memory
5. Release
6. Life Deprived
7. Between The Lines
8. Bound To Come
9. Under
10. Brother
11. Cut from Stone
Attitude (2009)
Cut From Stone (2007)
Devil May Care (EP) (2005)
Unlimited (2004)
Vindication (2002)
Predominance (2001)
Dobrá vec, len spev trošku "priškrtený" ale čo, titulná skladba je skvelá.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.