OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jediné pravidlo, jediný spôsob života - prežijú iba silní; spieva v skladbe "Six", najlepšom kúsku na novom albume "Resurrection" Mark Hunter, a vy v tej chvíli viete veľmi dobre, čo tým chce naznačiť. Jeho kapela sa po viac ako kritickom období, v ktorom jej dokonca hrozil rozpad, vracia vo výbornej kondícii na čelo pelotónu zvaného NWOAHM, kam patrí najneskôr od vydania prelomového počinu "The Impossibility Of Reason". Situácia v ňom sa v ostatných rokoch dramaticky zmenila. Už to nie je zbesilá jazda dolu kopcom, ani pohodové šliapanie po rovinke. Jedna horská prémia strieda druhú, jeden strmý kopec nasleduje ďalší. Dobrých jazdcov by ste spočítali na prstoch dvoch rúk, mladé nádeje sa len málokedy prehryzú do elitnej spoločnosti. Všetko je jasné, blíži sa cieľová rovinka.
"Resurrection" je ukážkovým príkladom kvalitného metalového diela nahraného v roku 2007. Korene jeho inšpirácie sú zapustené hlboko v osemdesiatych rokoch (TESTAMENT, SLAYER, EXODUS), explozívnu silu hľadalo aj v deväťdesiatych rokoch (MACHINE HEAD, PANTERA, SEPULTURA), výsledná zvuková podoba a aranžmány sú až vzrušujúco energicky súčasné - producent Jason Suecof (ako je možné vidieť na podarenom bonusovom DVD, vozíčkár s nezvyčajnou charizmou a zmyslom pre humor) preukázal svoje výnimočné kvality. Základom všetkého sú však pochopiteľne inštrumentálne a skladateľské kvality šestice mladíkov z Clevelandu. Dych vyrážajú gitarové ataky dvojice Arnold - Devries. Takýchto riffážnych masérov som už dávno nezažil! Ozdobou brutálne našlapanej rytmiky je fantastická technická hra bubeníka Andyho Herricka. Rev hlavného ťahúňa kapely Marka Huntera nepotrebuje žiadny komentár - veľmi zaujímavá je jeho spolupráca s klávesákom Chrisom Spicuzzom na melodických vokálnych linkách (najmä tie v "The Flame" sa podarili). Spomínaný Mr. Spicuzza a jeho klávesy, to je kapitola sama o sebe. Aj na novom albume dodáva zvuku svojej kapely povestný hnusný industriálny puch - tú temnú, ťažko hmatateľnú atmosféru v hudbe, ktorou sa vyznačuje nielen CHIMAIRA, ale napríklad i slávni NINE INCH NAILS (taktiež pôvodom z priemyselného Clevelandu).
Pestrosť ako hlavný plán. Dômyselné striedanie opulentných, prepracovaných kompozícií s energickými krátkymi vypaľovačkami, strhujúca temná atmosféra, fantastický zvuk, vynikajúce inštrumentálne výkony. Moderný metal v prvotriednej kvalite. Vitajte späť, chlapi!
Pestrosť ako hlavný plán. Dômyselné striedanie opulentných, prepracovaných kompozícií s energickými krátkymi vypaľovačkami, strhujúca temná atmosféra, fantastický zvuk, vynikajúce inštrumentálne výkony. Moderný metal v prvotriednej kvalite.
8 / 10
Rob Arnold
- gitara
Matt Devries
- gitara
Andy Herrick
- bicie
Mark Hunter
- spev
Jim Lamarca
- basgitara
Chris Spicuzza
- klávesy, spev
The Age Of Hell (2011)
The Infection (2009)
Resurrection (2007)
Chimaira (2005)
The Impossibility Of Reason (2cd bonus reedice) (2004)
The Impossibility Of Reason (2002)
Pass Out Of Existence (2001)
This Present Darkness (2000)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Nuclear Blast Records
Produkce: Jason Suecof
Studio: Ante-Up Studios, Cleveland, OH & Audiohammer Studios, Sanford, FL
V podstate súhlas s Rudim, akurát pol bod dolu za troška priblblý obal.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.