Po zajímavě se tvářícím úvodu, jenž mě namlsal na noise-industruální lahůdku kořeněnou peprným free jazzem, ukazuje deska „Case report“ svoji pravou tvář. Rozjíždí se těžkopádná mašina, která je tvořena částečně z darrellovských řádným bucharem onýtovaných plechů, fearfactorovských výrobních postupů, překreslených biohazardovským rukopisem. Stručně řečeno, hácéčko se vším všudy, sociálně kritickými texty, hutnými kytarami, dostihovou dvoušlapkou, zdravou agresivitou a nasupeností. Bohužel také notnou obehraností jednotlivých motivů, přebraností aranží a obrovskou mírou old schoolové hard-corové konvence.

Zvuková stránka pocházející z bzeneckého Shaarku je poplatná žánru, nemám k ní příliš výhrad, k hudbě dobře sedne a dotváří živorodou auru kolem skladeb. Jsem přesvědčen, že tato hudba bude fungovat živě, ale ze sluchátek i na velmi sporé ploše necelých dvaadvaceti minut začne velmi brzo nudit. Ucho bezcílně hledá zajímavá místa, kterých by se mohlo chytit, ale je toho jen velmi málo, co po hudební stránce zaujme. Stále podobně dusající dvoušlapka, těžkotonážní kytara, monotónní řev, skladby ve středních tempech, klasický hardcorový střih aranží nezachrání ani intra, které zdobí počátky některých skladeb. Zajímavějšími kousky jsou například šestá skladba „Patient“ s výraznou bublající basovou linkou a následující česká „Idea“, kde jako planá růže na popelavě šedém poli září pokus o melodii a dynamiku ve vokálu. Tyto mé výtky ovšem neznamenají, že jde o nějakou plytkou hudbu bez obsahu. Na FETUS IN FETU je znát, že to co dělají, dělají s přesvědčením a nasazením. Pokud by podobná nahrávka vznikla před patnácti lety, měla by šanci zaujmout, ovšem v dnešní době jde spíš o nostalgický historický exkurz do počátků žánru. Vzhledem k tomu, že překlad jména skupiny je Zárodek v zárodku, pevně doufám, že příště se urodí něco zajímavějšího.