OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jak ten čas letí. Zdá se mi to nedávno, co jsem zaregistroval tuhle „cool“ partičku navlečenou do kožených bund poprvé. Bylo léto roku 2001 a BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB vydávali svůj eponymní debut. O šest let později mají kalifornští milovníci rychlé jízdy a větru ve vlasech za sebou mnoho dílčích ale i nemalých úspěchů, z nichž mezi ty úplně nejvýraznější řadím vystupování na všech významných letních festivalech po celém světě, předskakování na turné Lennyho Kravitze a velmi dobré prodeje prvních dvou alb. Jejich dráha je však poznamenána i několika krizovými okamžiky a kroky do oblasti nikoho. Ano, jde o třetí tradicionalisticky střiženou fošnu „Howl“ (2005), která postrádala nosné nápady, silné melodie a ve větší míře nudila .Právě teď vychází jejich již čtvrtá řadovka „Baby 81“, která skupině vrací dravost prvotiny a chytlavost dvojky „Take Them On, On Your Own“ (2003), ale nabízí i vlastní zkušenost a kompoziční nadhled.
Čtvrté album BRMC sebou přináší návrat k hlasitější muzice stojící na zkreslených kytarách, ale přesto jej poznamenávají určitá dříve neslyšená pravidla, která však vznikají se čtvrtou deskou snad u každé kapely, jež komerčně někam míří. Jde o promyšlenější a velmi ujasněný skladbový koncept, kde podle jeho tvůrců nesmí přebývat ani jediný špinavý tón. Přesně v tom je rozdíl mezi ranými alby a novinkou „Baby 81“, byť jde stylově o shodný materiál, který taktéž oslavuje potemnělý rock ´n´ roll britských vlajkonošů dvacet let staré kytarové scény – JESUS AND MARY CHAIN. Nově narozený mazlíček je od svého příchodu na svět vlastně nejdospělejším a nejdodělanějším albem v historii BRMC. Stejně jako většina starého materiálu nabízí převážně zadumané songy střižené ve středních tempech. Stejně jako všechny předchozí alba je projektem označeným škatulkou „retro“. Pokud máte tedy rádi detroitský garážový sound, britskou kytarovou scénu osmdesátých let, ale i klasické jižanské boogie, budete z nového materiálu nadšeni.
Největšími perlami jsou zřejmě rozepjaté hymny „Windows“ a „American X“. První upoutá výrazným klavírem a jemnou „beatlesáckou“ melodií, druhá po vzoru nekonečné indiánské mantry opakujícím se kytarovým motivem, do kterého se přidávají další ingredience, jež si se skladbou podle chuti hrají a emočně ji posouvají. Povedený je i drsně nakřáplý rockerský singl „Weapon Of Choice“, stejně jako táhlá „Lien On Your Dreams“. Netradičním osvěžením je přímočarý taneční rytmus, který pohání svižnější, chytlavé skladby „Berlin“ a „Need Some Air“. Upoutají těžké valivé riffy po vzoru ALICE IN CHAINS hned v úvodní bluesovce „Took Out A Loan“, soulové ženské vokály a skvělý Hayesův zpěv v „Killing The Light“, ale i vzdušná atmosféra v „All You Do Is Talk“, která nemá daleko k irským U2. To vše je spojeno v jeden funkční a sourodý celek, jehož jedinou nevýhodou je možná o něco menší spontánnost, než tomu bylo u starších alb. BRMC nahráli další velké rockové album.
BRMC nahráli nejpestřejší a nejdospělejší album své dosavadní dráhy, kterým nezklamou ty, jenž je měli dosud rádi a možná přiberou i nějaké nové příznivce.
8 / 10
Peter Hayes
- kytara, zpěv
Robert Levon Been
- baskytara, zpěv
Nick Jago
- bicí
1. Took Out A Loan
2. Berlin
3. Weapon Of Choice
4. Window
5. Cold Wind
6. Not What You Wanted
7. 666 Conducer
8. All You Do Is Talk
9. Lien On Your Dreams
10. Need Some Air
11. Killing The Light
12. American X
13. Am I Only
Beat The Devils Tattoo (2010)
Baby 81 (2007)
Howl (2005)
Take Them On, On Your Own (2003)
Black Rebel Motorcycle Club (2001)
Vydáno: 2007
Vydavatel: RCA Records/ Island Records
Stopáž: 60:21
Produkce: BRMC
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.