OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Nearby Being“ je vcelku zdařilým výplodem kolaborace dvou ruských (konkrétně uralských) tvůrců ambientní hudby, one-man projektů skrytých pod hlavičkami CLOSING THE ETERNITY, resp. AD LUX TENEBRAE. V tomto případě se jedná spíše o maximální pojetí minimalismu (jakkoliv zní podobné spojení jako oxymoron), a to nejen co se týká struktury skladeb, ale i jejich délky (každá ze tří kompozic má přibližně osmnáct minut). Již od začátku je poměrně jasně patrné, o co tady půjde – hned úvodní tóny alba se totiž táhnou pomaleji než lžíce v medu a rozprostírají se ve skutečně rozsáhlých, postupně se vyvíjejících, rozlévajících se a měnících zvukových plochách, obstarávaných všemožnými zvony, zvonci a zvonky, různými tradičními tibetskými nástroji, dřevěnými hůlkami či dokonce ulitami měkkýšů. Jakoby se pánové utajení pod přezdívkami 121 (CLOSING THE ETERNITY) a LeX (AD LUX TENEBRAE) snažili skloubit klasičtější evropské pojetí ambientu právě s typickou kulturou mýty opředeného kraje (popisovaná nahrávka bývá připodobňována k některým relativně známým jménům, jimiž jsou např. německý tvůrce Mathias Grassow či italský projekt ALIO DIE). Na rozdíl od obrovského kvanta umělců, kteří se snaží do svého pojetí ambientní hudby zařadit různé etnické elementy a vlivy však CLOSING THE ETERNITY & AD LUX TENEBRAE využívají ke splnění jimi vytyčených cílů pouze čistě akustických prostředků.
Nečekejte zde tudíž žádnou elektroniku ani temnotu ala některé projekty z metalistovi důvěrně známého katalogu Cold Meat Industry (ačkoliv určité rysy typické pro dark ambientní formace je zde možno nalézt). „Nearby Being“ je nahrávkou především meditativního charakteru, vhodnou jako ideální prostředek k uklidnění mysli, před ulehnutím ke spánku (nikoliv tomu věčnému) či naopak pro příjemné, pozvolné probouzení a snění s očima otevřenýma. Minimalistická záležitost, která rozhodně není pro každého a už vůbec ne pro libovolné duševní rozpoložení. Hypnotizující, uklidňující, představy rozvíjející, čistá… Tak přesně taková je tahle nahrávka.
Ambient meditativního charakteru, který rozhodně není pro každého a už vůbec ne pro libovolné duševní rozpoložení.
7 / 10
1. Bei Ngnea Rby
2. Ou Teold
3. Va Le
Vydáno: 2006
Vydavatel: Epidemie Records
Stopáž: 53:56
Diskografie:
CLOSING THE ETERNITY
Closing The Eternity (CD-R, 2001)
Superstring Paradigma (4xCD-R Mini, 2004)
Arctica (CD-R Mini, 2006)
Nearby Being (2006)
Northern Lights Ambience (7“, 2006)
AD LUX TENEBRAE
Nearby Being (2006)
Sketches From That Autumn (CD-R, 2006)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.