PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To co dříve bylo pro metalovou komunitu noční můrou je nyní zajímavou vzpruhou a osvěžením v kovovém hudebním ranku. O čem to mluvím? O elektronice v metalu. O diskofilních podkladech, které prořezává sytý deathový ryk. O trance tendencích a jungle smyčkách, které se snoubí se zbustřenou kytarou. Disco, death, noise, rock, industrial… a mnohého dalšího žánrového osiva naleznete na rokycanském poli, které obhospodařují SUN.HAS.CANCER. A vzhledem k tomu, že se na tomto políčku před nedávnem něco nového urodilo, pojďme se podívat na výsledek sklizně.
V první řadě musím říci, že rokycanští udělali od minulého počinu „Kamikaze Spirit“ několik kroků kupředu. Největší posun se týká elektroniky, která je propracovanější, nepůsobí jednoúčelově a je více spjatá s nástroji. Další vývoj se týká vokálu, se kterým si někdo dal ve studiu mnohem více práce. Samotný žánr jde stále stejným směrem, jakým se ubírali minulé cesty SUN.HAS.CANCER, je však otevřenější - neuzavírá se před rockovějšími částmi ani před vlivem ethno-syntetických experimentů. Ve vokálu ani tentokrát nehledejte žádné silné melodie, Honza Zoubek je zkrátka v první řadě deather a hned poté sonický experimentátor, který se se svými pěveckými linkami dokáže patřičně zvráceně mazlit a se sadistickými choutkami je tavit v nekompromisní chemické lázni tak dlouho, dokud vykazují dávky čitelnosti a lidskosti. Zpěv je v kontextu celku lehce upozaděn a mnohdy si drží spíše statut dalšího nástroje a výrazového prostředku. Paradoxně neslabším článkem nahrávky jsou kytary, a to jak ve zvuku tak v aranžích. V některých momentech bych uvítal mnohem špinavější nebo chemičtější zvuk, který by lépe korespondoval s koloritem nahrávky. Některé kytarové linky pak působí příliš big-beatově. Krom kytar je však zvukové balení na úrovní, která se přibližuje profesionálním studiím a jen málokdo by asi tipoval, že „Burn!“ pochází z domácího studia.
CD obsahuje i klip, z něhož jsem byl poněkud rozpačitý, a celou řadu fotek z živých vystoupení i natáčení klipu. Hudební celek nepostrádá tah na branku, silná, a nebál bych se říci hitová místa, stejně jako mnohem méně stravitelné sonické experimenty. Skladby jsou v mnohém kvalitativně vyrovnané, není zde vyloženě slabých kusů, příště bych se nebál popustit uzdu fantazii ještě více a CD prokreslit i méně písničkovými záležitostmi typu „Old Rhythms Of A Revolt“.
Nekompromisní a unikátní elektro-metal z Rokycan, který v sobě snoubí noisové, rockové, deathové i industriální prvky. Tyto přísady jsou pečlivě protřepány a promíchány, takže tvoří energickou homogenní směs zajímavých chutí.
7,5 / 10
1. Reset Me
2. Hippie In Black
3. Miss(take)
4. Down To The Hole
5. The Meaning Of Life
6. School Of Pain
7. Ritual
8. Old Rhythms Of A Revolt
9. Industial God
Burn! (2006)
Kamikaze Spirit (2003)
Promo 12/2001 (2001)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Samovydání
Stopáž: 30:07
Produkce: Honza Zoubek
Studio: Honza Zoubek
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.