PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Maďarští THE IDORU, kteří dokázali příjemně překvapit už loňským EP „The Hopeless Illusions“, příliš nezahálejí. Tentokráte se o naši přízeň ucházejí plnohodnotným albem a jak se zdá, hodlají si hlasitě říct o přízeň širšího hudebního publika. Prvním předpokladem úspěchu však bude najít kvalitního vydavatele, poněvadž „Monologue“ vychází pouze ve vlastní režii kapely, tudíž to potenciální kupec bude mít prozatím poněkud komplikovanější.
Nedotaženosti některých motivů a občasná těžkopádnost hudebního projevu, kterou jsem v recenzi na „The Hopeless Illusions“ podrobil kritice, si zjevně byli vědomi i samotní THE IDORU. Jinak než vlastní sebereflexí nelze nazvat jejich aktuální směřování. Přestože maďarští nezapřou tendenci participovat na aktuálních rockových trendech, do nichž patří hlavně mohutná vlna zejména zámořských emo partiček, jsou naštěstí na míle vzdálení zmalovaným zvlhčovačům kalhotek pubertálních děvčat. Záliba v emotivnějším podání rockové muziky byla patrna už na předchozím počinu, avšak až nyní se jí dostává náležitého prostoru. Nejpozitivnější na tom celém je fakt, že se THE IDORU zbavili břemene v podobě progrockových choutek, celkově svoji tvorbu zjednodušili a učinili tím pádem mnohem přímočařejší a vzdušnější. Nové skladby tak vyrostly do krásy a hlavně přívětivosti. Pryč je přehnaně muzicírování a implantace zbytečně komplikovanějších prvků tam, kde neměly svoje místo. THE IDORU se však ani nadále nehodlají vzdát svých (nesporných) muzikantských schopností ve prospěch sázky na hitovost, výsledkem čehož je něco, co se pomalu ale jistě blíží ideálnímu kompromisu obou zmiňovaných přístupů.
Společným jmenovatelem všech písní (s výjimkou úvodní, ryze instrumentální „Monologue“) je pak především příjemný a přirozený hlas Andrase Bodecze, který ani ve vypjatějších momentech nesklouzává do pateticky uplakaných poloh. V jeho osobě mají THE IDORU velice silnou devízu, kterou dokážou i patřičně zúročit. To se daří zejména v těch nejpovedenějších skladbách, mezi které lze zařadit čtvrtou „Last Raindrop“ s vydařenou nosnou melodií, téměř taneční „Monochrome“, na kterou nakonec padla i volba při natáčení videoklipu a bezkonkurenčně největší hit z celé kolekce – osmou „Kill“, ve které se snoubí současné tvůrčí rozpoložení kapely s citem pro skvělé a chytlavé melodie.
THE IDORU udělali další rázný krok směrem vpřed. Dokázali se zbavit nešvarů z minulosti, ujasnili si, co vlastně chtějí, zpřehlednili a zjednodušili svoji tvorbu, aniž by se potřebovali komukoliv podbízet. Věřm, že tato hozená rukavice nezůstane bez patřičné odezvy. Byla by to veliká škoda.
THE IDORU se poučili z chyb a nedostatků z předchozí nahrávky, výsledkem čehož je příjemná rocková kolekce plná svěžích a chytlavých písní.
8 / 10
Gabor Nagy
- kytara
Tibor Szalkai
- kytara
Andar Bodecs
- vokály
Matyas Mohacsi
- basa
Laszlo Szabo
- bicí
1. Monologue
2. When The Morning Comes
3. Refused Day By Day
4. Last Raindrop
5. Monochrome
6. Prison Of Dead
7. Encounter
8. Kill
9. Shelter Of Empty Souls
10. The Better One
My Small Community (split s VELVET STUB) (2010)
Face The Light (2009)
Monologue (2007)
Hopeless Illusions (2006)
Brand New Way, Brand New Situation (2004)
After The Storm (EP) (2003)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Edge Records
Stopáž: 37:55
Produkce: Zoltan Varga & THE IDORU
Studio: Bakery Studio, Erd
Přiznám se, že tenhle maďarský monolog mě na první pokus ani trochu nebavil. Vůbec netuším proč se tak stalo, vždyť THE IDORU mají snad všechno co se mi na kytarové hudbě líbí, emoce, cit pro nevtíravou melodiku a koneckonců i tu zasněnou melancholickou atmosféru. Skvělý zpěvák, perfektně sehraná kapela a jeden hit jako bič za druhým. Speciálně pak kouzelná skladbička "Monochrome" se dá poslouchat snad donekonečna. Skutečně krásná deska.
supa cd...origos...a neda sa vypnut
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.