OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedna, dvě, zombie jde. Sotvaže se nad grindovými tuzemci NEGLIGENT COLLATERAL COLLAPSE završil čerstvý hliněný rov, užuž se z něj vynořila nezdravě bledá ruka a za ní i kompletní pětihlavá zombie s příznačným názvem EARDELETE. Hlad po hudbě byl zřejmě silnější než cokoliv jiného, a tak grindoví pohrobci spojili své síly a sešli se znovu, momentálně s chutí zahrát si poněkud pomaleji, zato však s výrazně nepřehlédnutelnou image.
Pomnožní zombie a všechno, co se točí kolem nich, samozřejmě nejsou žádným zásadně novým tématem, nicméně do jisté míry je to skutečně fenomén, který nedá člověku spát. Vždyť si kupříkladu vezměte jen celý ten seznam filmů s notoricky známou tématikou nemrtvých, který následoval po legendárním debutu režiséra George A. Romera z roku 1968 „Noc žijících mrtvých“, a který se (předpokládám, že pouze prozatím) zastavil až na Romerově návratu ke kořenům v „Zemi mrtvých“ (2005 – některé sekvence z tohoto filmu, jak jinak, rovněž tvoří ilustraci celkem pěkně zpracovaného bookletu „Zombielogy“). Fyzikální proces, který mrtvého přivede zpět k vitálním projevům, typické návyky a vzorce chování nemrtvých a způsoby, jak lze podobné jedince sprovodit ze světa, to všechno jsou pomyslné otazníky, které vždy lákaly k zodpovězení, a nejinak tomu je i v případě EARDELETE. Také oni zkoumají tajemství světa pohybujícího se a myslícího nahnilého lidského masa, a to způsobem jim nejvlastnějším, totiž grindem, „zpacifikovaným“ protentokráte death metalovým ředidlem. Je asi jasné, že „Zombielogy“ tím pádem nemůže skrývat bůhvíjaké dílo, na druhou stranu je však třeba uvést, že EARDELETE se mohou pochlubit poměrně řízným a energickým servisem, neztrácejícím se ve vlastním jednotvárném výrazu. Přispívá k tomu nejen opravdu chorobný projev vokalisty Paula, ale zejména na danou hudební oblast poměrně povedené riffy (příkladmo „D. A. D.“ nebo „Weaknesses“) a až do konce dotažená snaha o zpestření (do děje vtahující melodičtější pasáž v „Craving For Human Flesh“).
Nic složitějšího se ovšem nekoná a tak je situace kolem konečné volby zcela jasná. Potrpíte-li si na extrémnější metalovou potměchuť, můžete s klidným svědomím EARDELETE prubnout a nejspíš nebudete zklamáni. A není-li tomu tak, věřím, že „hostující“ poslech (tak jako ten můj) rovněž nebude znamenat nic negativního. Už snad jenom pro onen respekt ze zombie.
Jedna, dvě, zombie jde, tři a čtyři, k tobě míří, pět a šest, kříž vem´ v pěst, sedm, osm, ztratíš rozum, devět, deset, víš, že se už nevzbudíš.
6 / 10
1. Zombie Powers
2. D.A.D.
3. Craving For Human Flesh
4. D.O.D.
5. Weaknesses
6. Dissect, Morgue, Corpse, Suppurate
7. Contamination
8. Ulcer/Ulceration/Ulcerative Colitis
9. Walking Dead
Zombielogy (2007)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Obscene Productions
Stopáž: 31:23
Produkce: Robocop
Studio: Music Hell studio
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.