Nechtěl bych, aby to snad vyznělo příliš pateticky, ale v souvislosti s aktuálním počinem v TRABANDí diskografii nelze začít jinak. V době, kdy se každý snaží vysát až do mrtě i sebeméně úspěšnou šablonku, vznikají pokračování na pokračování, a kdy by snad i mrtvá Babička Boženy Němcové musela hezky zčerstva z hrobu zpátky do výroby, jen ať se žluťásky sypou, udělat takhle razantní změnu v celkového projevu, přestat vystupovat na velkých akcích, zahodit plné sály a v menších prostorách hrát pro ty, kteří skutečně chtějí slyšet, bez ohledu na riziko - to je prostě krok, který nutno ocenit.

A tím tedy rovnou i odpovídám, ano přátelé, jestli máte tuhle skupinu pevně zafixovanou ve škatulce „dechno“, pak vězte, že tentokráte jste na špatné adrese. Žádná balkánská lidová, žádný klezmer, aktuální „Přítel člověka“ je tvor o něco více přemýšlivý, zadumaný a není mu příliš do skoku. Mladičkým tancechtivým baťůžkářkám se včerejší premiérovou menstruací ani zájezdům mladých a úspěšných mužů s frivolním rozcuchem na hlavě tak zřejmě pšenka nepokvete. Bylo to přáním samotné kapely a sám jsem zvědav, jak moc se tahle ozdravná kůra fanouškovské základny povede.

Změny jsou jinak patrné na první pohled, neboť dříve šestičlenná skupina vyjela zpět na cestu o celou polovinu útlejší, motoristickou hantýrkou řečeno teď v TRABANDu pracují jen tradiční tři válce: trumpetistka/zpěvačka Jana Modráčková, bubeník/zpěvák Václav Pohl a pochopitelně i nepostradatelný Jarda Svoboda, který osedlal šlapací harmonium a především jeho zvuk je pro aktuální nahrávku typický a dominantní. Z toho všeho byl složen nový zvuk, samozřejmě tišší, komornější, než bylo zvykem, rozhodně však k novým skladbám pásne nadmíru.

Potud tedy vše v pořádku, ale očekáváte-li další ódy na kvalitu repertoáru, uspokojím vás tak napůl. Skupina obrací kormidlem k české a moravské lidové hudbě, k jednoduchým popěvkům často beze slov (ná-ná-ná a jiné popěvky, znáte to), na čemž by nebylo nic divného ani špatného, jenže ne vždy takové hříčky ustojí celou skladbu a pak se někdy stane, že zajímavě rozjetou skladbu zradí refrén, nebo naopak až ten napraví nevalný, nemastný úvod. Další nevítanou věcí je podobnost s MŇÁGOU A ŽĎORP. Kde se ve „Zloději a dezertéru“ (album Hyjé!) daly brát sloky jako svébytná pocta téhle ukňourané skupině a všechno navíc zachránila skvělá hlavní melodie, tady se cituje více než je zdrávo („Ve stejném okamžiku“, „V hořícím keři“...), což si myslím poměrně svébytný TRABAND nemá zapotřebí. No a pozitiva. Tak především úchvatné „Vlaštovky“ s výtečným textem. Už jenom kvůli nim, stojí za to tuhle desku slyšet. Ale je toho samozřejmě víc: „Tichý muž“ s rapovanou slokou podpořenou pěkným refrénem made in trabandita, nejen díky zrcadlově zpívanému textu tajuplná „Adam a Luna“, ústřední basovou linkou poháněna jedna z mála svižnějších záležitostí „Dej mi, Bože, dobrou ženu“ či příjemně sentimentální „Milovaný syn“ nebo „Jdu krajinou“.

Závěr bude těžký. Nový kousek trabantího bandu totiž nemůže vadit, mnohdy dokonce nadchne, bohužel však občas ztrácí na otáčkách a místy i drhne. Tak uvidíme, s čím překvapí příště.

P.S. „Přítel člověka“ vychází ve dvou rozdílných baleních - sběratelská edice se liší luxusním vzhledem (knížečka + CD), obyčejná plastová verze má zase navrch o dvě stovky nižší cenou. Obsažené písně, doplněné videoklipem ke skladbě Partyzán, který natočil bělehradský režisér, animátor a výtvarník Miloš Tomič, však zůstávají pro obě verze naprosto totožné.

Jak hodnotím předchozí desky:
Kolotoč [9/10]
Road Movie [7/10]
Hyjé! [8/10]