OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok se sešel s rokem a mně opět leží na stole nové CD švédských SPLITTER. Partnerství s českým vydavatelem je nyní ještě více upevněno a jak to tak vypadá, všechno se děje k oboustranné spokojenosti. Jak by také ne, když SPLITTER očividně zrají a zlepšují se s každou další nahrávkou, čímž se odvážně derou mezi současnou žánrovou elitu. Dalo by se říci, že téměř automaticky je k tomu předurčuje už země jejich původu, kde se to jen hemží kvalitními drtícími spolky a kde hodně širokou a dlouhou cestičku vyšlapali chlapíci z dnes již neexistujících NASUM.
Zas takhle generalizovat však nehodlám. Naše pětice totiž své kvality dostatečně prokázala už předchozím počinem „En Sorglig Historia“ a novinka na ní plně navazuje. 21 kompozic, s celkovou délkou o dvě a půl minuty přesahující půlhodinu, se s tím skutečně moc nemazlí. Nemilosrdně uštědřují jeden direkt do tváře za druhým a než se stihnete vzpamatovat, máte už za sebou několik skladeb. Sázka na rychlost a agresivitu je SPLITTER vlastní od počátku jejich kariéry, ale svůj tlak s každou další nahrávkou ještě více stupňují. Přestože z hudebního hlediska toho moc nového nepřinášejí a soustřeďují se především na kvalitu provedení svého zběsilého projevu, vlastní rukopis si Švédové pomalu ale jistě budovat dokáží. Ten těží především ze skutečně nesmlouvavého hudebního vyjádření, které se žánrově pohybuje hlavně v grindcorovém hájemství, ale objeví se i prvky crustu („Märkt För Livet“), či nejeden rychlým black metalem načichlý riff. Skupina si je plně vědoma stereotypů klasického grindu a proto neváhá v rámci možností přistoupit na nejeden kompromis. Nutno dodat, že to pozitivnímu výslednému dojmu z „Avskräckande Exemplar“ jen pomáhá.
Už před rokem jsem vyjádřil pocit, že SPLITTER jsou vyspělou kapelou, což svým novým albem bezvýhradně potvrzují. Je to nahrávka, která, ač to zní jako otřepané klišé, skutečně nakopává zadky a dokazuje, že švédská grindová scéna má po ukončení činnosti jejích lídrů stále velmi silný potenciál na to, aby celosvětově vévodila tomuto žánru.
Švédský agresivní grindový kolotoč zvyšuje otáčky!
8 / 10
Fredrik Thalberg
- vokály
Thimmy Brodén
- kytara
Niklas Holm
- kytara
Fredrik Holmqvist
- basa
Oskar Pihl Hedberg
- bicí
1. Totalkvaddad
2. Sjukast i Världen
3. Livets Svarta Tunnel
4. Vĺldtagen Själ
5. Om vingar Fanns
6. Fĺgelskrämman
7. Den Dagligen Skiten
8. Förbipasserande Lik
9. En Andra Chans
10. Magsĺr
11. Transparent Ondska
12. Flĺdd Pĺ Självkänsla
13. Hemkomst 01:00
14. Slutet Vann
15. Märkt För Livet
16. Träffad
17. Registrerad i Skräck
18. Mitt Problem, Min Huvudvärk, Mitt Liv
19. Gĺngavstĺnd Till Undergĺng
20. Död (För Länge Sedan)
21. Utanförskapet & Jag
Avskräckande Exemplar (2007)
En Sorglig Historia (2006)
Vardagsĺngest (MCD) (2005)
Stundens Chockerande Intryck (demo) (2004)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Obscene Productions
Stopáž: 32:24
Produkce: Micke Nordström
Studio: Garaget Studio, Stockholm
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.