Tádá tádádádá ratatatatatata... A znova.... Skutečně nechápu, z čeho byla většina recenzentů tohoto CD tak na větvi. Mít obal od Ziga a nechat si napsat pár textů od osůbek z profláklých kapel jako Lividity a Prophecy je sice šikovným komerčním tahem, ale rozhodně to není záruka toho, že dané CD bude obsahovat dobrý death/grind. Martin prezentuje Sanatorium jako brutální death gore sick pussinky lízající kdovíco... Aha, jenže nic z toho na tomhle CD nenaleznete. Tedy kromě trochy toho gore, chrochtání Mira z Goreopsy za srozumitelnější asistence Bela, tří až pěti zkreslených riffů v průměru na každou písničku a téměř strojově sterilními bicími s nešikovně vytaženým rytmičákem. Tomu se tedy dnes říká brutal death? Pokud ano, pak mlčím... Jenže ono to tak úplně není pravda, že? Vím-li, že nejsem právě hudebním virtuosem /a to Belo i Onecque jistě vědí/, tak se tím způsobem přece neprezentuji! Ovšem upoutávky na toto CD zněly poněkud jinak. Pochopitelně – obchod je jedna věc. Muzika ovšem druhá a troufám si tvrdit, že z pohledu posluchače ta důležitější, ne? Ať už je totiž obal od Ziga jakýkoli a texty od Jamese a Matta kdovíjak brutální a sick, hlavní věcí je, že na CD Internal Womb Cannibalism se nachází dost primitivní muzika, která si v instrumentální náročnosti leckde příliš nezadá se začínající grindovou kapelou. Snad jen poslední čtyři skladby znějí o něco lépe – asi vznikly nejpozději. Možná by bylo bývalo lepší počkat, trochu je ještě propracovat a následně vydat jako MCD. Takhle je to punk s automatovým rytmičákem. Možná je to tvrdý odsudek, ale já si tady nehodlám srát do huby jen proto, aby se na mě náhodou Belo nezlobil. Dřívější tvář Sanatoria se mi zamlouvala víc, protože kapela v té době měla alespoň jistý výraz, který jí dodával specifičnost a originalitu. Přechodem k rozběhlému US brutal death/grind trendu Sanatorium ničeho nedosáhli a podle mne spadli o třídu níž mezi stovky průměrných a nijakých sebranek bez jakékoli originality. Pokud je pro Sanatorium měřítkem kvality jen „brutalita“, pak se mi zdá, že někde v systému nastala chyba. Mortician mohou být jen jedni, podobně je to i s Lividity, mexickými Disgorge atd.. Ani jedna z těchto kapel není nic extra a pokud nějaká další kapela spadne do stejné koleje bez jakékoli dávky vlastní invence, pak to nepovažuji za vývoj, ale za silnou regresi. Jestliže toto někomu stačí a líbí se mu to – budiž, nikomu to brát nehodlám. Já to ale cítím poněkud jinak. Za upřímnost by se zabíjet nemělo... snad.